Život se shiba-inu

Může mi tu někdo, prosím, vysvětlit, od kdy je HÁRÁNÍ psí smrtelná nemoc na šest? Ne jako vážně, my jako teď háráme (fáráme) a já jsem zjistila, že je to jedna z věcí, na kterou by majitelé fen (hen) měli dostat nějaké speciální školení. Já totiž opakovaně propadám depresi pokaždé, když jdu s fárající henou na procházku. Začalo to úplně nevinně. Jdeme ven a potkáme psa na vodítku. Pes samozřejmě slintá blahem a začne na Šejmi dorážet. Oba jsou na vodítku, situace podle mne naprosto pod kontrolou. Najednou pán zjistí, že fáráme, koukne pyšně na svého psa, jehož rodiči bylo snad celé sídliště, a pak pohrdavě na naši výstavní henu, odplivne si a řekne: „Fuj, to by byla ošklivá štěňata.“ Než se vzpamatuji z toho šoku, že si pán myslí, že by můj pes zničil celou linii pouliční směsky, dostávám přednášku o tom, že přece musím hlásit, že fáráme předem. Ups, zase nějaké psí pravidlo, o kterém nevím. Jelikož jsem ale slušně vychovaná a vše mi stačí říct jednou, následujících pá...

Neviňátko, s. r. o. To byl zase den. Jeden z těch dnů, kdy šibu musíte milovat i nenávidět zároveň. Již podruhé v jednom měsíci jsme se vydali do Přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice . Důvod byl jasný: je zde mnoho míst na prozkoumání, a to místo nás úplně učarovalo. Zatím máme prozkoumaný pouze levý břeh Oslavy . První naše cesta byla nenáročným terénem od obce Skřipina ( trasa prvního výletu ), ale z tohoto výletu moc fotek nemáme, protože jsme ho šli s několika měsíční neteří a soustředili jsme se hlavně na ni :) První trasu jsme zakončili u zříceniny hradu Lamberk , ze které je nádherný výhled do okolí. Zato druhá trasa, ta byla zážitkově jako na houpačce. Začali jsme ji pod Velkým polem, pár metrů za železničním přejezdem a skončili ji u kančího žlíbku, u Studánky u Toma Kečupa - no, neptejte se mě, kdo ty názvy vymýšlí ( trasa druhého výletu ). Celý zážitek začal hned na začátku výletu, kdy jsem se přítele po 50 minutách jízdy autem zeptala, zda vzal Šejmince kš...

Ten pes, to je fakt materiál. Každý den čekáme se Šejmi na páníčka, až se vrátí z práce. Když slyšíme, jak otevírá dveře, tak několikrát nadšeně zvolám: „páníček, páníček“ a letíme ho obě přivítat. Vlastně soutěžíme, kdo u něj bude dřív, protože ten má vždycky největší objetí.  O víkendu jsme byli všichni tři venku a páníček se rozhodl, že nám dojde něco koupit do obchodu, zatímco já čekala se psem v parku. Po chvíli vidím, jak se vrací a opět volám: „páníček, páníček“. Šejmi nadšeně běží za ním. Mezi námi a páníčkem je jen přechod pro chodce. Na semaforu červená. Obě netrpělivě čekáme, až se objeví zelený panáček, abychom se k páníčkovi dostaly. Šejmi úplně natěšená, vrtí ocáskem a už se chce vítat. Konečně zelená. Obě se rozběhneme nadšeně přes přechod. Páníček připraven na velké přivítání. Šejmi zcela míjí páníčka a začne se vítat s úplně cizím chlapem. To zas byla ostuda :D 

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný ...

Šejminka se z čista jasna začala hrozně drbat na oušku a naklánět hlavu na stranu. Typické příznaky zánětu uší. Trochu jsem znervózněla, protože to bylo docela intenzivní a přechodit zánět může mít za následek i ohluchnutí (říkal to Google). Přítel jako vždy klid a pohoda. Vždy se řídí svojí teorií, že to přejde a netřeba to řešit. (pokud tedy zrovna nemá rýmičku, ta nikdy nepřejde bez intenzivní léčby). Jenže Šejminka byla pořád nějaká smutná a ležela tak nějak bez energie. Přítel opět přišel s teorií, že si to vsugerovávám a že jí nic není. Pokaždé, když jsem mu říkala věty typu: „Vždyť se podívej na ty její smutný očíčka.“, jen kroutil hlavou, co to má doma za cíťu. Jedla v pohodě a občas měla i zlobící fáze, takže jsme to 2 dny neřešili. Byli jsme totiž 300 km od naší veterinářky a stav našeho psa určitě nebyl akutní. Když jsme se vrátili domu, Šejmince bylo již lépe, ale stejně jsem trvala na tom, že by se na ni měl podívat odborník. V hlavě jsem měla naši p...

Hinduistický bůh šiva Znáte hinduistického boha šivu? Já jsem do včerejška vůbec nevěděla, že někdo takový je. Ale existuje a nápadně připomíná šibu. Shiba=Shiva? Náhoda? Těžko říct. Náhody ale přece neexistují. Co má tedy společného šiba s tímto hinduistickým bohem? Jasné vám to bude ve chvíli, kdy vám řeknu, kdo to šiva je. Je to hinduistický bůh, kterému byla přidělala úloha ničitele vesmíru. Kouknu se na své boty, rozškrabané zdi a je mi to jasné. No a pak mohu už jen dodat, že jedním z jeho jmen je Pašupati, tedy PÁN ZVÍŘAT. Tedy žádný lev, ale šiva, teda šiba. A komu to ještě pořád není jasné, tak ať se podívá na tuhle fotku. Nevypadá snad takto král zvířat? Král zvířat

30 min od Brna, 20,7 km, 6 hodin a 16 minut chůze, tak to je trasa, na kterou jsme se vydali tento víkend. Podle plánovače tras ( https://mapy.cz/s/1bws1 ) se mělo jednat jen o 16 km okruh, ale opět jsme to nezvládli podle plánu.  Začátek výletu byl suprový. Začali jsme ve vesnici Radoškov a pokračovali po žluté a zelené směr Šmelcovna. Pár kiláků jsem se radovala, jak budu mít další tip na výlet pro pejskaře na Brněnsku. Počasí nám vyšlo, Šejminka mohla být od začátku bez vodítka a byli jsme v krásné

Opustit v noci teplou postel, když máte doma psa, nikdy nemůže dopadnout dobře. S 95 % pravděpodobností, v tom lepším případě, o postel přijdete. Horší jsou ale situace, kdy nevíte, že v té posteli pes je. A takovýchto historek mám spoustu. To jsou třeba takhle dvě hodiny ráno a já jdu na záchod. Šoupu nohama po podlaze, abych Šejminku nezašlápla, což již samo o sobě je komická situace. Snažím se očima zaostřit, kde pes je… Áááá, je ve svém pelíšku, konečně ho vidím a jsem klidná. Ale znáte to, rozsvítíte, pak znovu zhasnete a vaše oči již nevidí vůbec nic. Opět se ploužím přísuny do postele, ale zaostřování moc nefunguje. Přece jen mám ale pocit, že vidím velký hrbol v psím pelíšku. A jsem klidná. Sedám do postele a najednou vykřiknu, protože pode mnou je něco velkého a chlupatého

22:00 – šiba zahrabává oslintaný pamlsek pod můj polštář 22:50 – vyndávám pamlsek a schovávám ho 22:51 – šiba je naštvaná 23:05 – jdeme spát 23:08 – šiba skáče do postele a žvýká nový pamlsek, který vzala neznámo kde 23:15 – dochází mi trpělivost, protože se v tom kraválu nedá spát 23:18 – beru jí nový pamlsek a opět ho schovávám 23:20 – nemám se kam vrátit, postel je plně obsazena 23:22 – urvávám 15 cm prostoru 23:25 – mám zaražený v obličeji šiby zadek 23:26 – spím 0:45 – šiba mě obchází a uvelebuje se na druhou stranu, mám 20 cm místa 0:46 – jdu na záchod 0:48 – nemám kde spát, šiba zabrala celou postel 0:50 – urvávám 10 cm prostoru 0:51 – šiba je na mě naštvaná 0:52 – páníček je naštvanej, že ho JÁ pořád budím 0:53 – spím 1:18 – šiba chce zpět pamlsek 1:18 – 1:25 – děláme s páníčkem, že spíme 1:30 – šibu to přestává bavit a usíná 1:31 – spím 5:03 – šiba mi chce spát u nohou, přemisťuje se 5:15 – mám křeče v nohách 5:16 – z...

Ráno jako každé jiné. Ničím výjimečné. Přesto dokonalé, díky tomu zvířátku jménem ŠIBA. Netrpělivě vyčkávám u dveří, až se Šejminka uráčí jít na procházku. Během pěti minut si párkrát hlasitě povzdechnu nad paličatostí našeho psa. Šibu to nechává klidnou. Šejmi ještě pár minut dělá drahoty, ale nakonec její zvědavost jít ven převládne a nechává si dát vodítko.  Na schodech potkáváme uklízečku. Neznámého vetřelce šiba vyštěká a pak opatrně, s výrazem: „dej si na mě pozor“, schází po schodech. Dole jí musím vysvětlit, že se jde tímto vchodem a ne tím, co chce ona. Nechápe. Divně se na mě podívá, ale pak si řekne: „No, tak jako co, v tomhle jí vyhovím“. Venku chci jít doprava, ona doleva. Tentokrát jsem to já, kdo ustoupuje. „A vida.“, řekne si Šiba. „Už ji mám zase v hrsti.“ Procházka je následně klasická, ploužíme se pomalu, demonstrativně očucháváme, co se dá. Já jen tiše a klidně stojím a čekám, až budu moct jít dál. Ještě, že nemám hodinky. Také na co, kdy...

1. Co ti zase šibe? 2. Ty nevíš, co chceš, ale nedáš pokoj, dokud to nedostaneš. 3. Obejdi. Nebo víš co? Obejdu to já. 4. Nezlob nebo na tebe pošlu paničku. 5. Smrdíš, jak starej peršánek. 6. Koukej mi vrátit tu ponožku. 7. Ještě jednou a už tě fakt pověsím do průvanu. 8. Šejmiíííííííí, kde jsiiiiiiiiiiiii? 9.  Ty jsi takový naše zlatíčko. 10.  A to si piš, že to na tebe prásknu na Facebooku. 11. To NENÍ pro pejsky!

100 % - lehni si tady na chodníku, vůbec mě neposlouchej a ani se nehni. A to, i když po tobě budu chtít, aby ses hnula. Radši se nech uškrtit na vodítku, ale prostě se nehejbej. 90 % - rozval se na posteli, ideálně úplně uprostřed, abych se nevyspala ani já, ani páníček. 80 % - schovej se, jde se na procházku 70 % - hrabej. Čím hlouběji budeš hrabat, tím lépe 60 % - povely: kočička, pejsek nebo páníček 50 % - Šejmi, běžíme (tento povel funguje pouze, pokud běžíte také a pokud jste dříve nedali povel: lehni si tady na chodníku, vůbec mě neposlouchej a ani se nehni) 40 % - mňaminka (úspěšnost tohoto povelu je závislá na kvalitě mňaminky, místu a okolních vjemech) 20 % - povely přines, sedni, lehni 10 % - všechny ostatní povely známé ze cvičáku, kromě: 0-10 % -  ŠEJMI, KE MNĚ! 

Brzy jsme pochopili, že to nejlepší, co můžeme Šejmince dát, je kolečko z buvolí kůže. Kolečko, ideálně kalciové! Ne kostička! Protože jen kolečko vydrží dlouho, lépe se drží, nám i šibě, a ještě je s ním spousta zábavy. Když má pes buvolí kůži, je naprostý anděl. Nezlobí, nekouše a je od něj alespoň na chvíli klid. A těch zážitků, co, díky malému kolečku, člověk má… Napřed jsme používali buvolí kůži, abychom naučili Šejminku se mazlit. Každý, kdo má šibu moc dobře ví, jak je složité (zvláště na začátku) chovat ji v náručí. Pořád se vzpouzí, chce utéct, vydává šílené zvuky a kouše hlava nehlava. Ale!!! Ale když máte buvolí kůži, leží vám v náručí, žužlá to kolečko a vy ji můžete hladit. A tak se stalo, že jsme udělali ze šiby mazlícího psa. Problém kolečka je, že ho Šejminka nikdy nedokáže sníst celé. A pak nastává klasický problém: KAM S NÍM. Někdy to vyřeší tak, že chodí po místnosti a kňourá z pocitu bezradnosti, až ho donese k nám, a...

Většinou je Šejmi tím, kdo nás v rodině tyranizuje, ale včera se stala naopak obětí ona. A ne že bych chtěla práskat, ale hlásit se to musí... Abyste pochopili, co se stalo, musíte vědět, jak ukončujeme venčení. Vždy, když přijdeme do bytu, řekneme Šejmince „pacičky“ a zatímco čeká na vodítku, které připevníme na kliku ode dveří, jdeme do koupelny pro hadr, abychom jí mohli utřít packy. Včera večer venčil přítel, což již samo o sobě  značí katastrofu. A to ani nemluvím o tom, že byl předtím v hospodě a měl v sobě 3 piva!!!!!! Venčení proběhlo, přišli domu, přítel dal vodítko na kliku a odešel pro hadr. Teda asi si myslel, že jde pro hadr, protože si mezitím přišel do pokoje, kde jsem byla já, sundat svetr. Já v domnění, že už je vše hotovo jsem začala konverzaci o tom, jaké vánoční cukroví budeme péct letos, protože každý rok děláme úplně jiné. Tentokrát to bude v mezinárodním stylu: řecké, americké, švédské, prostě samá novinka. Nadšeni z t...

Život s informatikem musí člověka chtě nechtě poznamenat. Takže se není čemu divit, když vidím chybu v software i v naší Šejmince. Možná byste se ale divili, co všechno má šiba a počítač společného. Například permanentní zamrzání. Šiba funguje, funguje a najednou zamrzne (doslova). Kouká do dálky a ani se nehne. Ba co víc, ono s ní vůbec nic nehne. Stává se to venku, stává se to doma, stává se to kdykoliv bez jakékoliv příčiny. Chyba prostředí je tedy naprosto vyloučená. Zamrznutí je možné vyřešit pouze restartem (pamlsky, povel, pošťouchnutí). Někdy šiba rozmrzne až po opětovném restartu. Od samého začátku je šiba nahozená do úsporného režimu. Jí minimálně, spí maximálně. Navíc chodí pomalu a s rozvahou, že to někdy vypadá, jakoby jí docházely baterky. Šiba má v sobě, stejně jako počítač, mnoho programů. Nejlepší je program spánku. Za to katastrofou je program zlobení. Pokud se ale tyto programy naučíte ovládat, bude šiba dobře pracovat a sem ...

Šiba, chová se jako král zvířat, vypadá jak liška, spí jako mlok, ale ve skutečnosti je chameleonem majícím tisíc a jednu podobu. Šiba anděl Andělskou tvář hází šiba nejčastěji. Nejvíce pak na návštěvy, které jen kroutí hlavou a nechápou mé nářky na těžkou to šibí výchovu: „Tohle, že je ten pes, co pořád zlobí?“. Největší anděl je, když spí. To je najednou tak krásná, milá, sladká a křehká. V té chvíli zapomenete úplně na vše, co vám celý den prováděla. Šiba lovec Najednou se zastaví a upřeně sleduje svoji oběť. Její výraz je naprosto soustředěný, bez jakékoliv známky emocí. Když šiba sleduje svoji oběť, úplně se zastaví čas. Pouze sem tam střihne ouškama, a když má situaci pod kontrolou, rozběhne se tím nejtišším způsobem na světě, a když chce, tak chytí. Zatím to odnášejí především mouchy a k mé nelibosti i motýli  L . Šiba psychický vyděrač Její oči vás propichují a vás ten pohled bolí. Kouká tak smutně, že jste v životě nic smutnějšího nevidě...

To, že je život se šibou vážně boj, dokazují naše každodenní venčící akce. Když byla Šejmi ještě štěňátko, měli jsme strašný problém ji dostat ven, protože se chtěla honit po bytě. Vždy, když mělo přijít venčení, dělala vše proto, abychom ji honili. Schovávala se pod postelí a hrála s námi prostě strašně super hru. O tom, jak jsme to řešili, jsem již psala http://zivotseshibainu.blogspot.com/2015/01/jak-dostat-pozitivkou-turbo-mys-ven.html ), takže tomu se věnovat dále nebudu.  Nyní máme ale obrácený problém. To, že se šiba nechce jít venčit, sice stále zůstalo, ale nyní již nelítá po bytě, nyní leží, ani se nehne a dělá hrozně unavenou, nemohoucí a neschopnou se zvednout. Hlavně večer jí dostat ven je nadlidský úkol. Vážně jsme zkoušeli všechno, ale ta líná potvůrka psí, paličák šibovský se prostě nehne. Dostat ven jí lze pouze jediným způsobem, dojít si pro ni na postel, dát jí obojek a vzít ji do náruče. Jinak to vážně nejde. Nastává pak pětiminutová komedie, ...

Když jsme si pořizovali domu to nádherné stvoření, stáli jsme s přítelem před otázkou: „Kdo ho zaplatí?“. A tak se vzájemnou dohodou (i takhle se tomu dá říkat) stalo, že já zaplatila 2/3 zatímco přítel 1/3. Mám tedy majoritní podíl na šibě a Šejminka je od samého začátku rozdělena na pomyslné tři části. No jo, ale která část patří komu? Odpověď na tuto zdánlivě banální otázku je doslova životně důležitá (alespoň pro šibu). Máme tu tři třetiny: předek, zadek a prostředek, jejichž vlastnictví se stále mění podle aktuální situace. Tedy, když se mají kupovat granule, které logicky potřebuje přední část, oba se pereme o část zadní. Když se má šiba venčit, tedy akutní potřeba zadní části, tak oba trváme na tom, že je naše přední část. Je docela zajímavé, že o prostředek se nepereme. Dospívám tímto k závěru, že prostřední část šiby je naprosto nedůležitá. A to i přesto, že tu byl pokus o útlak mé osoby, když přítel na mě zkoušel, že jemu patří prostředek a já se budu starat o nák...

Ačkoliv naše šiba dohárala již před 2 měsíci, až teprve nyní jsem dostala odvahu o tom napsat. Musela jsem si totiž spoustu věcí vybloknout a na další spoustu věcí začít koukat s nadhledem. Celé to začalo výraznou změnou jejího chování. Začala se chovat jako blázen, neposlouchala, zlobila, pořád něco hrabala, kousala, vše ničila a dělala to hlavně v noci, aby naše utrpení ještě znásobila. To, že je zle jsem poznala ale až ve chvíli, když přítel, mající radar na jakékoliv menstruační cykly, oznámil: „Chová se jako kravka, ta to určitě dostane!“ A jak pravil, tak se stalo. Šiba začala hárat. A najednou docela příjemná změna chování. Šiba byla hodná, klidná, nic neničila a dokonce byla mimořádně přítulná. Bohužel i k psovi mých rodičů. Pes, který ji do té doby maximálně ignoroval, z ní byl najednou úplně paf. Trochu se mi udělalo mdlo při představě kombinace shiba-malamut-ovčák a tak jsem šibu urychleně dostala z Matesova dosahu. A z dosahu všech teriérů, jork...

Šiba je malé podlé stvoření. Na světě je jen ze dvou důvodů: vládnout světu a zlobit své páníčky (spíše sluhy). A ta naše šiba je král všech zlobivých psů. Ale pozor! Občas má slabé chvilky a chová se jako anděl. Příjemným překvapením bylo její chování při procházce naučnou stezkou Vildenberk (okruh u Brna kolem krásných studánek). Šiba byla úplně vzorná, šla bez vodítka, chodila na zavolání, neutíkala, no prostě anděl. Milým překvapením bylo potkání manželů se dvěma psy. Úplně jsme zírali, když šiba čekala na svolení, že si s nimi může hrát. A šok přišel i ve chvíli, kdy se manželé se svými psy vydali opačným směrem a šiba přišla k nám na zavolání a vůbec za nimi nechtěla běžet. V tu chvíli jsme koukali s otevřenou pusou, protože to byla chvíle srovnatelná se zázrakem. Naše šiba zvládla rušivku první kategorie a přišla na zavolání. No neskutečné…. Další hodinu si šiba procházku užívala a my také, protože na ní byl dokonalý spoleh. Pyšně jsme s přítelem vedli...