Vážně moc moc unavený pejsek

To, že je život se šibou vážně boj, dokazují naše každodenní venčící akce. Když byla Šejmi ještě štěňátko, měli jsme strašný problém ji dostat ven, protože se chtěla honit po bytě. Vždy, když mělo přijít venčení, dělala vše proto, abychom ji honili. Schovávala se pod postelí a hrála s námi prostě strašně super hru. O tom, jak jsme to řešili, jsem již psala http://zivotseshibainu.blogspot.com/2015/01/jak-dostat-pozitivkou-turbo-mys-ven.html), takže tomu se věnovat dále nebudu.

Nyní máme ale obrácený problém. To, že se šiba nechce jít venčit, sice stále zůstalo, ale nyní již nelítá po bytě, nyní leží, ani se nehne a dělá hrozně unavenou, nemohoucí a neschopnou se zvednout. Hlavně večer jí dostat ven je nadlidský úkol. Vážně jsme zkoušeli všechno, ale ta líná potvůrka psí, paličák šibovský se prostě nehne. Dostat ven jí lze pouze jediným způsobem, dojít si pro ni na postel, dát jí obojek a vzít ji do náruče. Jinak to vážně nejde. Nastává pak pětiminutová komedie, během které si předáváme psa z náruče do náruče, abychom se obuli a oblékli.

Ještě než přítel se šibou v náruči vyjde z bytu, tak se jí vždy „zeptá“, zda to přece jenom nezvládne sama. Šiba mu nepřítomným výrazem umírajícího dá najevo, že se asi zbláznil, a tak se vydávají na venčení. Přítel schází schody, pracně si otevře domovní dveře, sejde další schody, přejde silnici a až pak položí šibu na zem.

Ta chudák nemohoucí, unavená a strhaná těžkým psím životem se teda, když už to jinak nejde, postaví na vlastní. Občas pro větší dramatičnost ještě ulehne na chodník a dává najevo svůj odpor vůči večernímu venčení. Její únava a naštvání z nutnosti se procházet přejde ve chvíli, kdy v dálce vidí psa, padat listí nebo cokoliv jiného co stojí za její pozornost. A jelikož je to šiba, tak následně schválně prodlužuje procházku, aby dala jasně najevo, že když už se musela zvednout, tak si to pořádně užije. Navíc když trpí ona, musíme trpět i my. Prostě šiba.

Více příběhů a fotek najdete na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Číst více »

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš

Číst více »

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. Je shiba vycvičitelný pes?

Číst více »

Život se shiba-inu

Prohledat tento blog