Život se shiba-inu

Jedno se tomu Rumunsku musí nechat - sehnat v něm ubytování zdarma pro psa, není žádný problém. Problém nastává až ve chvíli, kdy chcete to ubytování vůbec najít. K čemu jsou vám v tu chvíli GPS a jiné podobné vymoženosti moderní techniky, když vás stejně vedou úplně jinam. Ne jinak tomu bylo při hledání našeho ubytování ve vesničce Chiscau, kde jsme strávili dvě noci. Nebýt ale nápomocných místních, kroužili jsme tam možná ještě teď. Podobný zážitek jsme měli v Rumunsku několikrát, ale pokaždé, když jsme ubytování našli, stálo to za to. Úžasní hodní lidé, všude čisto a pohodlí. Opravdu jsem byla překvapena vysokou úrovní služeb v Rumunsku. Navíc nikdo nikdy neměl problém s naším psem. Nebylo to ale takové to typicky české: "Jééé, to je krásný pejsek. Můžu si ho pohladit?". Spíše psa brali jako domácí zvíře, kterému netřeba věnovat přílišnou pozornost. Nikdy jsem ale neměla pocit, že by pes byl na obtíž. Vždyť jsme se s ním v Rumunsku dostali úplně všude. Po ubytování a...

Kudy chodím, tudy tvrdím, že Šejmi nemá pud sebezáchovy. Neustálá chůze na hraně, dráždění všeho, co se hýbe, padání z postele a lezení přesně tam, kam nemá. Někdy ale ani ty nebezpečné situace přitahovat nemusí, ony si najdou ji. Třeba na vrcholu rumunské "cesty světa", ale vezměme to pěkně od začátku. Po návštěvě Drákulova hradu v údolí řeky Arges u Fagarašských hor jsme se vydali slavnou silnicí Transfagarasan, až na její vrchol, ve výšce 2 042 m. n. m. V Rumunsku byl podzim, který nám vymaloval dokonalý zážitek. Ty barvy podzimních rumunský hor nám úplně vyrážely dech, aby je za chvíli nahradila pohádková sněhová pokrývka. Šejminka sice z bedýnky na zadní sedačce tu krásu neviděla, ale musela vědět, že se něco děje, protože panička každou minutu "áchala". Po spoustě přestávek na focení jsme konečně dorazili na vrchol. Z 12 °C jsme se dostali k nule a z místa bez sněhu jsme vystupovali do alespoň půlmetrových závějí. Když Šejmi vylézala z auta, úplně ji ...

"Cestovat po Rumunsku se psem je naprosté šílenství.". Častý názor lidí v internetových diskusích, který jsme se rozhodli vyvrátit.  Když člověk hodně cestuje, dostává se nejednou do zemí, které jsou z nějakého důvodu všeobecně "zatracované". Jsme na to s přítelem zvyklí, protože jsme si již párkrát vyslechli, že jsme blázni, ale nikdy by nás nenapadlo, že na něco takového narazíme při evropské cestě se psem. Tentokrát bylo oním šílenstvím Rumunsko. Mnohdy se v internetových diskusích dozvíme, že je cesta se psem po Rumunsku nebezpečná. Argumentem jsou samozřejmě volně pobíhající psi. Rumunsko je obecně zemí, u které panuje mnoho předsudků. Je někdy popisováno jako země špinavá, s vysokou kriminalitou a s nebezpečím číhajícím na každém kroku. Naprostý nesmysl. Každý, kdo ji navštívil, musí tyto názory vyvrátit. Rumunsko prochází ekonomickým růstem a je to vidět na každém kroku. Vše se opravuje, a tím roste i kvalita služeb. Stále je zde ale levně, což...

Jak se náš pes dobrodruh rozhodl navštívit Drákulův hrad, vyjít při tom 1470 schodů, kochat se nádhernými výhledy a podívat se, jak Drákula popravoval zločince a své nepřátele. O tom, jaký byl Drákula moc "hodný" pán, koluje mnoho legend. Byl znám svou nelidskou krutostí, se kterou nechával usmrcovat své oponenty a válečné zajatce. Nejhorší je snad pověst o tom, jak pořezal svoji těhotnou milenku tak, až jí z břicha vyhřezl plod, který si následně vystavil ve své ložnici. My máme Drákulu spíše spojeného se stejnojmenným románem, ve kterém je popisován jako krvelačný upír. Právě velké množství legend a pověstí láká každoročně mnoho návštěvníků Rumunska k jeho hradu. Není se tedy čemu divit, že přilákal i jednoho chlupatého cestovatele z Čech. Většina turistů navštíví drákulův hrad Bran, kde ve skutečnosti Drákula nikdy nežil. My proto tuto turistickou atrakci přeskočili a vydali se na hrad Poenari, který lze jako jediný spojovat se životem hraběte Vlada III. Draculy. ...