Přeskočit na hlavní obsah

Na návštěvě u Drákuly

Autor:
Jak se náš pes dobrodruh rozhodl navštívit Drákulův hrad, vyjít při tom 1470 schodů, kochat se nádhernými výhledy a podívat se, jak Drákula popravoval zločince a své nepřátele.

O tom, jaký byl Drákula moc "hodný" pán, koluje mnoho legend. Byl znám svou nelidskou krutostí, se kterou nechával usmrcovat své oponenty a válečné zajatce. Nejhorší je snad pověst o tom, jak pořezal svoji těhotnou milenku tak, až jí z břicha vyhřezl plod, který si následně vystavil ve své ložnici.

My máme Drákulu spíše spojeného se stejnojmenným románem, ve kterém je popisován jako krvelačný upír. Právě velké množství legend a pověstí láká každoročně mnoho návštěvníků Rumunska k jeho hradu. Není se tedy čemu divit, že přilákal i jednoho chlupatého cestovatele z Čech.

Většina turistů navštíví drákulův hrad Bran, kde ve skutečnosti Drákula nikdy nežil. My proto tuto turistickou atrakci přeskočili a vydali se na hrad Poenari, který lze jako jediný spojovat se životem hraběte Vlada III. Draculy.

Jedná se spíše o zříceninu hradu, která se nachází v údolí řeky Arges u Fagarašských hor a slavné silnice Transfagarasan. Hrad stojí na vysokém svahu a vede k němu lesem 1 470 schodů. Za normálních okolností by byl výstup trochu "fuška", ale když tři týdny v kuse ťapkáte po Evropě, ani se při tom nezapotíte.

My si opět užívali toho, že jsme byli v Rumunsku v říjnu, a tak jsme potkali pouze minimum turistů. Za to nám velkou část cesty dělal doprovod místní pes, kterého jsme za tuto službu náležitě u auta odměnili Šejminky granulemi.

Nevím, zda to bylo tím množstvím legend, které se k místu vztahují, ale celý výlet byl opravdu zvláštní, až mystický. Přece jen zde mnoho lidí přišlo o život a pouhé uvědomění si toho, nahánělo hrůzu. Bez ohledu na to, že z hradu zbyly opravdu jen trosky, naše fantazie pracovala dokonale.
Na vrcholu jsme zaplatili pouze symbolické vstupné a se psem nebyl opět žádný problém. Nikomu nevadil, nic se za něj neplatilo a ani nemusel být na vodítku, i když ten náš samozřejmě byl.

A co je na hradě k vidění? Uvidíte pouze pozůstatky hradeb, repliku popraviště a naskytnou se vám krásné výhledy na Fagaraš a řeku Arges. Vše v kombinaci s krásnými barvami podzimu a silou pověstí působilo neskutečně a určitě návštěvu doporučuji. Se psem i bez psa, ale za to s velkou dávkou fantazie. 

Takže cestujte se psem, protože díky němu si uvědomíte, že #zivotjepsina. Já vám to ale pro jistotu budu připomínat na Facebooku a Instagramu @zivotseshibainu.
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Autor:
Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov
Okomentovat
Číst více »

Můj pes není liška!

Autor:
Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš
4 komentáře
Číst více »

Článek o šibách, který nebude v časopise

Autor:
Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?
23 komentářů
Číst více »