Přeskočit na hlavní obsah

Na návštěvě u Drákuly

Jak se náš pes dobrodruh rozhodl navštívit Drákulův hrad, vyjít při tom 1470 schodů, kochat se nádhernými výhledy a podívat se, jak Drákula popravoval zločince a své nepřátele.

O tom, jaký byl Drákula moc "hodný" pán, koluje mnoho legend. Byl znám svou nelidskou krutostí, se kterou nechával usmrcovat své oponenty a válečné zajatce. Nejhorší je snad pověst o tom, jak pořezal svoji těhotnou milenku tak, až jí z břicha vyhřezl plod, který si následně vystavil ve své ložnici.

My máme Drákulu spíše spojeného se stejnojmenným románem, ve kterém je popisován jako krvelačný upír. Právě velké množství legend a pověstí láká každoročně mnoho návštěvníků Rumunska k jeho hradu. Není se tedy čemu divit, že přilákal i jednoho chlupatého cestovatele z Čech.

Většina turistů navštíví drákulův hrad Bran, kde ve skutečnosti Drákula nikdy nežil. My proto tuto turistickou atrakci přeskočili a vydali se na hrad Poenari, který lze jako jediný spojovat se životem hraběte Vlada III. Draculy.

Jedná se spíše o zříceninu hradu, která se nachází v údolí řeky Arges u Fagarašských hor a slavné silnice Transfagarasan. Hrad stojí na vysokém svahu a vede k němu lesem 1 470 schodů. Za normálních okolností by byl výstup trochu "fuška", ale když tři týdny v kuse ťapkáte po Evropě, ani se při tom nezapotíte.

My si opět užívali toho, že jsme byli v Rumunsku v říjnu, a tak jsme potkali pouze minimum turistů. Za to nám velkou část cesty dělal doprovod místní pes, kterého jsme za tuto službu náležitě u auta odměnili Šejminky granulemi.

Nevím, zda to bylo tím množstvím legend, které se k místu vztahují, ale celý výlet byl opravdu zvláštní, až mystický. Přece jen zde mnoho lidí přišlo o život a pouhé uvědomění si toho, nahánělo hrůzu. Bez ohledu na to, že z hradu zbyly opravdu jen trosky, naše fantazie pracovala dokonale.
Na vrcholu jsme zaplatili pouze symbolické vstupné a se psem nebyl opět žádný problém. Nikomu nevadil, nic se za něj neplatilo a ani nemusel být na vodítku, i když ten náš samozřejmě byl.

A co je na hradě k vidění? Uvidíte pouze pozůstatky hradeb, repliku popraviště a naskytnou se vám krásné výhledy na Fagaraš a řeku Arges. Vše v kombinaci s krásnými barvami podzimu a silou pověstí působilo neskutečně a určitě návštěvu doporučuji. Se psem i bez psa, ale za to s velkou dávkou fantazie. 

Takže cestujte se psem, protože díky němu si uvědomíte, že #zivotjepsina. Já vám to ale pro jistotu budu připomínat na Facebooku a Instagramu @zivotseshibainu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

20 základních pravidel výcviku pozitivní motivací

V tomto článku se budu věnovat základům pozitivní motivace. Tedy všemu, co byste měli znát, než se dáte do tohoto typu výcviku.


Pozitivní motivace vychází z toho, že odměna tvoří chování, zatímco trest chování zastavuje. Trestem tedy nikdy nevytvoříte chování u psa!Při výcviku se používají pamlsky několika hodnot. Doporučuje se při učení nového cviku používat pamlsky nejvyššího řádu, a pro opakování již pamlsky nižšího řádu.Psovi se slovem označuje začátek a konec výcviku. Například: "CVIČÍME" a po skončení: "KONEC CVIČENÍ, VOLNO". Odměňováno je žádoucí chování. Nežádoucímu chování se předchází.Odměňují se jednotlivé kroky. Například je naším cílem dostat psa na bedýnku. Upřeně koukáme na bedýnku a odměňujeme vše, co vede psa k dosáhnutí tohoto cíle. Tedy napřed samotný jeho pohled na bedýnku, očuchání, položení packy apod.Po odměně následuje restart. Pes položí packu na bedýnku, odměníte i tento mezikrok a následně hodíte další pamlsek do dálky a řeknete: "Hl…

Zkouška nervů paničky

Panička si na víkend pozvala na naši chaloupku pro mě zcela cizí lidi. Vůbec nechápu, co jí to napadlo. Navíc se mě ani nezeptala, což již samo o sobě je donebevolající. Myslím, že jí už dlouho dávám jasně najevo, že ta chalupa je moje, ale ona je prostě úplně natvrdlá a nechápe to. Ti divní lidi pořád do ní něco nalévali a ona byla nějaká veselá, což se mi nelíbilo, protože se mi věnovala méně, než obvykle. Moc jsem to nepochopila. Zapíjeli prý nějakého narozeného Filípka. No ale co je mě do nějakého Filipa? A to ani nemluvím o tom, že už ho tento týden zapíjela třikrát. Takže jistě chápete, že jsem byla celý víkend rozhořčená, a když už ti lidi konečně vypadli, tak jsem se paničce chtěla pomstít. Prostě dát jasně najevo, kdo je tady pánem. Chvíli jsem přemýšlela jak, ale nakonec se příležitost naskytla sama. Panička mě totiž vzala ke své tetě na návštěvu. A normálně si myslela, že si tam budu hrát a budu hodná. No, tak to tedy fakt ne. Začala jsem vymýšlet lumpárny, zatímco panička…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…