Jak se náš pes dobrodruh rozhodl navštívit Drákulův hrad, vyjít při tom 1470 schodů, kochat se nádhernými výhledy a podívat se, jak Drákula popravoval zločince a své nepřátele.O tom, jaký byl Drákula moc "hodný" pán, koluje mnoho legend. Byl znám svou nelidskou krutostí, se kterou nechával usmrcovat své oponenty a válečné zajatce. Nejhorší je snad pověst o tom, jak pořezal svoji těhotnou milenku tak, až jí z břicha vyhřezl plod, který si následně vystavil ve své ložnici.
My máme Drákulu spíše spojeného se stejnojmenným románem, ve kterém je popisován jako krvelačný upír. Právě velké množství legend a pověstí láká každoročně mnoho návštěvníků Rumunska k jeho hradu. Není se tedy čemu divit, že přilákal i jednoho chlupatého cestovatele z Čech.
Většina turistů navštíví drákulův hrad Bran, kde ve skutečnosti Drákula nikdy nežil. My proto tuto turistickou atrakci přeskočili a vydali se na hrad Poenari, který lze jako jediný spojovat se životem hraběte Vlada III. Draculy.
Jedná se spíše o zříceninu hradu, která se nachází v údolí řeky Arges u Fagarašských hor a slavné silnice Transfagarasan. Hrad stojí na vysokém svahu a vede k němu lesem 1 470 schodů. Za normálních okolností by byl výstup trochu "fuška", ale když tři týdny v kuse ťapkáte po Evropě, ani se při tom nezapotíte.
My si opět užívali toho, že jsme byli v Rumunsku v říjnu, a tak jsme potkali pouze minimum turistů. Za to nám velkou část cesty dělal doprovod místní pes, kterého jsme za tuto službu náležitě u auta odměnili Šejminky granulemi.
Nevím, zda to bylo tím množstvím legend, které se k místu vztahují, ale celý výlet byl opravdu zvláštní, až mystický. Přece jen zde mnoho lidí přišlo o život a pouhé uvědomění si toho, nahánělo hrůzu. Bez ohledu na to, že z hradu zbyly opravdu jen trosky, naše fantazie pracovala dokonale.
Na vrcholu jsme zaplatili pouze symbolické vstupné a se psem nebyl opět žádný problém. Nikomu nevadil, nic se za něj neplatilo a ani nemusel být na vodítku, i když ten náš samozřejmě byl. A co je na hradě k vidění? Uvidíte pouze pozůstatky hradeb, repliku popraviště a naskytnou se vám krásné výhledy na Fagaraš a řeku Arges. Vše v kombinaci s krásnými barvami podzimu a silou pověstí působilo neskutečně a určitě návštěvu doporučuji. Se psem i bez psa, ale za to s velkou dávkou fantazie.
Takže cestujte se psem, protože díky němu si uvědomíte, že #zivotjepsina. Já vám to ale pro jistotu budu připomínat na Facebooku a Instagramu @zivotseshibainu.
Komentáře
Okomentovat