Život se shiba-inu

Je mi krásně, mám úžasné páníčky a můj život je báječný. Panička mě neustále hladí, chodí se mnou na výlety a já nemohu být šťastnější. Minulý týden jsem oslavila dva roky a páníčci pro mě udělali krásnou oslavu. Měla jsem dort, dostala spoustu dárků a hlavně spoustu lásky. A pak páníčci jednou odjeli a už se nevrátili. Čekám na ně a jsou pryč. Puká mi srdce. Utíkám, hledám je. Kde jsou? Padám únavou a probírám se až v kleci. Všude samí psi, někteří kňučí a někteří již ani nemají sílu vydat ze sebe hlásku. Jsem zmatená, nechápu, co se děje. Kde jsem se tu vzala? Proč jsem v kleci? Rozhlížím se kolem a zrychluje se mi tep. Panikařím, šílím. Jak je tohle možné? Jsem v kleci. Má klec ani není na zemi, ale je na další kleci, kde se klepe strachy malý jorkšír. Nade mnou další klec. Je jich tu tolik. Kde to proboha sem? Chce se mi na záchod, ale nikde tu nevidím žádnou trávu. Už to nevydržím. Chci své páníčky. Co mám dělat? Snažím se na to nemyslet, ale už to nevydržím. P...