Shiba-inu
Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu,
to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že
ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu
pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou.
Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má
jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má
tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit
jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu
hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna
malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a
nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj
děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…
Komentáře
Okomentovat