Přeskočit na hlavní obsah

Jak náš pes málem nepřežil vrchol Transfagarasan

Autor:
Kudy chodím, tudy tvrdím, že Šejmi nemá pud sebezáchovy. Neustálá chůze na hraně, dráždění všeho, co se hýbe, padání z postele a lezení přesně tam, kam nemá.

Někdy ale ani ty nebezpečné situace přitahovat nemusí, ony si najdou ji. Třeba na vrcholu rumunské "cesty světa", ale vezměme to pěkně od začátku.

Po návštěvě Drákulova hradu v údolí řeky Arges u Fagarašských hor jsme se vydali slavnou silnicí Transfagarasan, až na její vrchol, ve výšce 2 042 m. n. m. V Rumunsku byl podzim, který nám vymaloval dokonalý zážitek. Ty barvy podzimních rumunský hor nám úplně vyrážely dech, aby je za chvíli nahradila pohádková sněhová pokrývka. Šejminka sice z bedýnky na zadní sedačce tu krásu neviděla, ale musela vědět, že se něco děje, protože panička každou minutu "áchala". Po spoustě přestávek na focení jsme konečně dorazili na vrchol. Z 12 °C jsme se dostali k nule a z místa bez sněhu jsme vystupovali do alespoň půlmetrových závějí. Když Šejmi vylézala z auta, úplně ji "šiblo". Uviděla poprvé po mnoha měsících sníh a začala totálně bláznit. Lítala sem a tam, tam a sem a čumáčkem vyhazovala do vzduchu sněhové vločky. V ten den byla jediným psem na vrcholu a taky jediným bláznem široko daleko. 


Na vrcholu bylo kromě krásných výhledů i pár turistických chat. K jedné jsme si stoupli a kochali se průzračným ledovcovým jezerem Balea, o jehož hladinu se odráželo slunce. Dokonalé. Zážitek mi nekazilo ani to, že nás Šejmi vůbec neposlouchala. Potřebovala hrabat, lítat ve sněhu a hlavně být co nejdál od nás. I když jsem se snažila ji párkrát k nám přitáhnout, trvala na svém a mně se nechtělo ji z její aktivity vyrušovat. Vodítko napnuté na maximum. Všichni jsme stáli u chaty v osmimetrovém rozestupu. V tom najednou strašná rána. Ze střechy se totiž uvolnila velká masa sněhu, která spadla přesně mezi nás a psa. Krve by se v nás v tu chvíli nedořezal. Mohu říct, že jsme měli vážně neskutečné štěstí a minulo nás to všechny o pár centimetrů. Kdybychom u sebe stáli jen o kousek blíž, asi by to dobře nedopadlo. Nevím jak my, ale pes by tu už určitě mezi námi nebyl. Jak může být někdy fajn, když nás vůbec neposlouchá.

Následně jsme si s přítelem dávali pozor na to, aby na nás už nikde nic nespadlo, jen tomu psovi to bylo úplně "šumák". Šejmi stejně lítala, hrabala, točila se a skákala, jakoby se nic nestalo. 

Na konci výletu jsme se pro uklidnění odměnili tím nejúžasnějším domácím sýrem a šunkou na světě, který prodávali u jednoho ze tří stánků, jež byly na vrcholu. Dostala i Šejmi a tentokrát to nebyla výšková prémie, ale prémie za to, že žije.

Tak to byl náš další stresující zážitek se psem na cestách. Ale znáte to... zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, že je intenzivní 😉

PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1



Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Autor:
Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pa...
Okomentovat
Číst více »

Článek o šibách, který nebude v časopise

Autor:
Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný ...
28 komentářů
Číst více »

Recenze GRANULE MARP

Autor:
Na trhu najdeme spoustu krmiv a vyznat se v nich je opravdu složité. Budu se tedy snažit vám hledání toho správného usnadnit a psát postupně recenze na jednotlivá krmiva. Dnes se podíváme na holistické  krmivo MARP (Lamb ALS ). Vůně a velikost granulí MARP Napřed jsem se zaměřila na to základní, co zjistíte u těchto granulí sami. Jakmile otevřete pytel, ucítíte silnou vůni jehněčího masa, což pokládám za velké plus. Již jsem měla v ruce pár granulí, které smrděly vyloženě jak Magi a měly do přírodní vůně na míle daleko. Granule MARP tedy krásně voní jehněčím . Dalším plusem je to, že granule jsou drobné .  Nevím jak ostatní psi, ale náš pes má raději drobnější granule. Menší velikost ocení i starší psi. Hlavní výhoda krmiva MARP Za úplně tu největší výhodu pokládám to, že se jedná o krmivo bez obilovin , je tedy vhodné pro psy s potravinovou alergií . Další jeho předností je vysoké procento proteinů ze živočišných zdrojů a z pohledu chuťových pohárků psa i to, že obsah...
Okomentovat
Číst více »