Ten pes, to je fakt materiál. Každý den čekáme se Šejmi na
páníčka, až se vrátí z práce. Když slyšíme, jak otevírá dveře, tak
několikrát nadšeně zvolám: „páníček, páníček“ a letíme ho obě přivítat. Vlastně
soutěžíme, kdo u něj bude dřív, protože ten má vždycky největší objetí.
O víkendu jsme byli všichni tři venku a páníček se rozhodl, že nám dojde něco koupit do
obchodu, zatímco já čekala se psem v parku. Po chvíli vidím, jak se vrací
a opět volám: „páníček, páníček“. Šejmi nadšeně běží za ním. Mezi námi a
páníčkem je jen přechod pro chodce. Na semaforu červená. Obě netrpělivě čekáme,
až se objeví zelený panáček, abychom se k páníčkovi dostaly. Šejmi úplně
natěšená, vrtí ocáskem a už se chce vítat. Konečně zelená. Obě se rozběhneme
nadšeně přes přechod. Páníček připraven na velké přivítání. Šejmi zcela míjí
páníčka a začne se vítat s úplně cizím chlapem. To zas byla ostuda :D
Komentáře
Okomentovat