Přeskočit na hlavní obsah

Noci se shiba inu

22:00 – šiba zahrabává oslintaný pamlsek pod můj polštář
22:50 – vyndávám pamlsek a schovávám ho
22:51 – šiba je naštvaná
23:05 – jdeme spát
23:08 – šiba skáče do postele a žvýká nový pamlsek, který vzala neznámo kde
23:15 – dochází mi trpělivost, protože se v tom kraválu nedá spát
23:18 – beru jí nový pamlsek a opět ho schovávám
23:20 – nemám se kam vrátit, postel je plně obsazena
23:22 – urvávám 15 cm prostoru
23:25 – mám zaražený v obličeji šiby zadek
23:26 – spím
0:45 – šiba mě obchází a uvelebuje se na druhou stranu, mám 20 cm místa
0:46 – jdu na záchod
0:48 – nemám kde spát, šiba zabrala celou postel
0:50 – urvávám 10 cm prostoru
0:51 – šiba je na mě naštvaná
0:52 – páníček je naštvanej, že ho JÁ pořád budím
0:53 – spím
1:18 – šiba chce zpět pamlsek
1:18 – 1:25 – děláme s páníčkem, že spíme
1:30 – šibu to přestává bavit a usíná
1:31 – spím
5:03 – šiba mi chce spát u nohou, přemisťuje se
5:15 – mám křeče v nohách
5:16 – zvykám si žít s křečí v noze
5:17 – usínám
7:01 – konečně mám pocit, že jsem získala maximální možný prostor v posteli
7:02 – šiba se přijde ke mně přitulit, schoulí se vedle mne do klubíčka, poprvé nečuchám její zadek
7:03 – 7:40 – to je tak sladký, celou dobu ji hladím
7:42 – páníček se probudí a říká: „Co jste tady zas celou noc vyváděli???.“

A víte co? Zítra a pozítří a popozítří a popopopopozítří to bude stejný, úplně, úplně stejný. Jen možná s tím rozdílem, že si zrovna tu noc vybere šiba páníčkovo stranu.
Je krásné býti psem. Býti naším psem.

Nezapomeňte, že nejvtipnější zážitky najdete na našem Facebooku: https://www.facebook.com/zivotseshibainu



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality
Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejmin…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…

Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…