Psí smrtelná nemoc na šest

Může mi tu někdo, prosím, vysvětlit, od kdy je HÁRÁNÍ psí smrtelná nemoc na šest? Ne jako vážně, my jako teď háráme (fáráme) a já jsem zjistila, že je to jedna z věcí, na kterou by majitelé fen (hen) měli dostat nějaké speciální školení. Já totiž opakovaně propadám depresi pokaždé, když jdu s fárající henou na procházku. Začalo to úplně nevinně. Jdeme ven a potkáme psa na vodítku. Pes samozřejmě slintá blahem a začne na Šejmi dorážet. Oba jsou na vodítku, situace podle mne naprosto pod kontrolou. Najednou pán zjistí, že fáráme, koukne pyšně na svého psa, jehož rodiči bylo snad celé sídliště, a pak pohrdavě na naši výstavní henu, odplivne si a řekne: „Fuj, to by byla ošklivá štěňata.“ Než se vzpamatuji z toho šoku, že si pán myslí, že by můj pes zničil celou linii pouliční směsky, dostávám přednášku o tom, že přece musím hlásit, že fáráme předem.

Ups, zase nějaké psí pravidlo, o kterém nevím. Jelikož jsem ale slušně vychovaná a vše mi stačí říct jednou, následujících pár dní každému pejskaři hlásím, že fáráme už místo pozdravu. No a tím se dostávám do tří situací. Buď lidé souhlasně přikývnou a je na nich vidět, jak mě v duchu chválí, že tuto smrtelnou nemoc dopředu hlásím, nebo na mě všichni koukají jak na cvoka, proč jim to jako říkám, zda jsem se nezbláznila, koho to jako zajímá. Nejhorší je ale třetí skupina pejskařů, která, když řeknu, že fáráme, začne propadat panice, svého psa táhne kilometr od nás, ani na nás nepromluví, ani se na nás nepodívají a jejich jediným cílem je dostat se co nejdále od nás, aby se nenakazili. Takže si trochu začínám myslet, že je to přenosné i na člověka. No tak takhle si tu v Brně se Šejminkou fáráme.

PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Číst více »

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. Je shiba vycvičitelný pes?

Číst více »

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš

Číst více »

Život se shiba-inu

Prohledat tento blog