Přeskočit na hlavní obsah

Když máte psa, nechoďte v noci na záchod

Autor:
Opustit v noci teplou postel, když máte doma psa, nikdy nemůže dopadnout dobře. S 95 % pravděpodobností, v tom lepším případě, o postel přijdete. Horší jsou ale situace, kdy nevíte, že v té posteli pes je. A takovýchto historek mám spoustu. To jsou třeba takhle dvě hodiny ráno a já jdu na záchod. Šoupu nohama po podlaze, abych Šejminku nezašlápla, což již samo o sobě je komická situace. Snažím se očima zaostřit, kde pes je… Áááá, je ve svém pelíšku, konečně ho vidím a jsem klidná. Ale znáte to, rozsvítíte, pak znovu zhasnete a vaše oči již nevidí vůbec nic. Opět se ploužím přísuny do postele, ale zaostřování moc nefunguje. Přece jen mám ale pocit, že vidím velký hrbol v psím pelíšku. A jsem klidná. Sedám do postele a najednou vykřiknu, protože pode mnou je něco velkého a chlupatého
(ta věta opravdu jinak napsat nelze :) Mám infarkt, přítel opět vzbuzen, celý barák opět nespí a šiba se jen naštvaně přemístí o 10 cm blíž k mému polštáři. Ty vary, málem jsem zabila šibu. Jediné její štěstí bylo, že už nejsem nejmladší a sotva se hýbu, takže jsem do té postele neskočila tak, jak bych určitě před třicítkou udělala :)


No jo, ale sednutí na šibu není nic proti tomu, když ji v noci nakopnete. To jdu zas dnes v noci na záchod (možná bych měla přestat pít na noc :) a opět se snažím pohybovat tak, abych nezašlápla psa. Když už jsem u dveří, myslím si, že je to nejhorší za mnou a udělám velký krok. No jo, ale šiba ležela u prahu dveří a já jí normálně regulárně nakopla. Celá jsem se zapotácela, ztratila jsem balanc a měla co dělat, abych to vybrala a nepraštila se o skříň. Zase všichni vzhůru (přítel je již smířený s tím, že se s námi nikdy nevyspí), já panická, že jsem šibě ublížila. Rozsvítím a Šejminka na mě rozhořčeně kouká. Pak se sebere a skočí k páníčkovi do postele, aby si šla na mě postěžovat. Ten jí v tom, jak hrozně moc zlá panička jsem, ještě ujistí. Dalších 5 minut poslouchám, jak mluví směrem k psovi a povídá: „Panička tě nakopla, viď?“, „Moc zlá panička.“, ... To, že jsem se málem přizabila, je oběma úplně šumák. No a teď je ráno a já každou chvíli slyším věty typu:„Pozor na paničku, aby tě zase nenakopla.“. Jsem zvědavá, jak dlouho se v této příhodě budou oba vyžívat.


Už nikdy nepůjdu v noci na záchod :)


Nezapomeňte, že nejvtipnější zážitky najdete na našem Facebooku: https://www.facebook.com/zivotseshibainu


Štítky:

Komentáře

  1. Unknown10. srpna 2017 v 20:14

    Taky jsem se naučila doma chodit šouravým krokem, dokonce i ve dne, protože zvláště první týdny se Woofi pořád cpal pod nohy.Lehce přišláplou tlapku jsem si pěkně vyžrala, prchal přede mnou v panice, abych ho náhodou neušlapala. A fáze "můj pes mi nikdy do postele nepoleze" trvala asi hodinu, teď už taky rekognoskuji terén před ulehnutím :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj pes není liška!

Autor:
Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš
4 komentáře
Číst více »

Článek o šibách, který nebude v časopise

Autor:
Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?
22 komentářů
Číst více »

Výcvik pozitivkou úvod

Autor:
Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková  http://psipark.cz/aktuality Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socia
5 komentářů
Číst více »