Přeskočit na hlavní obsah

Když máte psa, nechoďte v noci na záchod

Opustit v noci teplou postel, když máte doma psa, nikdy nemůže dopadnout dobře. S 95 % pravděpodobností, v tom lepším případě, o postel přijdete. Horší jsou ale situace, kdy nevíte, že v té posteli pes je. A takovýchto historek mám spoustu. To jsou třeba takhle dvě hodiny ráno a já jdu na záchod. Šoupu nohama po podlaze, abych Šejminku nezašlápla, což již samo o sobě je komická situace. Snažím se očima zaostřit, kde pes je… Áááá, je ve svém pelíšku, konečně ho vidím a jsem klidná. Ale znáte to, rozsvítíte, pak znovu zhasnete a vaše oči již nevidí vůbec nic. Opět se ploužím přísuny do postele, ale zaostřování moc nefunguje. Přece jen mám ale pocit, že vidím velký hrbol v psím pelíšku. A jsem klidná. Sedám do postele a najednou vykřiknu, protože pode mnou je něco velkého a chlupatého
(ta věta opravdu jinak napsat nelze :) Mám infarkt, přítel opět vzbuzen, celý barák opět nespí a šiba se jen naštvaně přemístí o 10 cm blíž k mému polštáři. Ty vary, málem jsem zabila šibu. Jediné její štěstí bylo, že už nejsem nejmladší a sotva se hýbu, takže jsem do té postele neskočila tak, jak bych určitě před třicítkou udělala :)


No jo, ale sednutí na šibu není nic proti tomu, když ji v noci nakopnete. To jdu zas dnes v noci na záchod (možná bych měla přestat pít na noc :) a opět se snažím pohybovat tak, abych nezašlápla psa. Když už jsem u dveří, myslím si, že je to nejhorší za mnou a udělám velký krok. No jo, ale šiba ležela u prahu dveří a já jí normálně regulárně nakopla. Celá jsem se zapotácela, ztratila jsem balanc a měla co dělat, abych to vybrala a nepraštila se o skříň. Zase všichni vzhůru (přítel je již smířený s tím, že se s námi nikdy nevyspí), já panická, že jsem šibě ublížila. Rozsvítím a Šejminka na mě rozhořčeně kouká. Pak se sebere a skočí k páníčkovi do postele, aby si šla na mě postěžovat. Ten jí v tom, jak hrozně moc zlá panička jsem, ještě ujistí. Dalších 5 minut poslouchám, jak mluví směrem k psovi a povídá: „Panička tě nakopla, viď?“, „Moc zlá panička.“, ... To, že jsem se málem přizabila, je oběma úplně šumák. No a teď je ráno a já každou chvíli slyším věty typu:„Pozor na paničku, aby tě zase nenakopla.“. Jsem zvědavá, jak dlouho se v této příhodě budou oba vyžívat.


Už nikdy nepůjdu v noci na záchod :)


Nezapomeňte, že nejvtipnější zážitky najdete na našem Facebooku: https://www.facebook.com/zivotseshibainu


Komentáře

  1. Taky jsem se naučila doma chodit šouravým krokem, dokonce i ve dne, protože zvláště první týdny se Woofi pořád cpal pod nohy.Lehce přišláplou tlapku jsem si pěkně vyžrala, prchal přede mnou v panice, abych ho náhodou neušlapala. A fáze "můj pes mi nikdy do postele nepoleze" trvala asi hodinu, teď už taky rekognoskuji terén před ulehnutím :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

20 základních pravidel výcviku pozitivní motivací

V tomto článku se budu věnovat základům pozitivní motivace. Tedy všemu, co byste měli znát, než se dáte do tohoto typu výcviku.


Pozitivní motivace vychází z toho, že odměna tvoří chování, zatímco trest chování zastavuje. Trestem tedy nikdy nevytvoříte chování u psa!Při výcviku se používají pamlsky několika hodnot. Doporučuje se při učení nového cviku používat pamlsky nejvyššího řádu, a pro opakování již pamlsky nižšího řádu.Psovi se slovem označuje začátek a konec výcviku. Například: "CVIČÍME" a po skončení: "KONEC CVIČENÍ, VOLNO". Odměňováno je žádoucí chování. Nežádoucímu chování se předchází.Odměňují se jednotlivé kroky. Například je naším cílem dostat psa na bedýnku. Upřeně koukáme na bedýnku a odměňujeme vše, co vede psa k dosáhnutí tohoto cíle. Tedy napřed samotný jeho pohled na bedýnku, očuchání, položení packy apod.Po odměně následuje restart. Pes položí packu na bedýnku, odměníte i tento mezikrok a následně hodíte další pamlsek do dálky a řeknete: "Hl…

Zkouška nervů paničky

Panička si na víkend pozvala na naši chaloupku pro mě zcela cizí lidi. Vůbec nechápu, co jí to napadlo. Navíc se mě ani nezeptala, což již samo o sobě je donebevolající. Myslím, že jí už dlouho dávám jasně najevo, že ta chalupa je moje, ale ona je prostě úplně natvrdlá a nechápe to. Ti divní lidi pořád do ní něco nalévali a ona byla nějaká veselá, což se mi nelíbilo, protože se mi věnovala méně, než obvykle. Moc jsem to nepochopila. Zapíjeli prý nějakého narozeného Filípka. No ale co je mě do nějakého Filipa? A to ani nemluvím o tom, že už ho tento týden zapíjela třikrát. Takže jistě chápete, že jsem byla celý víkend rozhořčená, a když už ti lidi konečně vypadli, tak jsem se paničce chtěla pomstít. Prostě dát jasně najevo, kdo je tady pánem. Chvíli jsem přemýšlela jak, ale nakonec se příležitost naskytla sama. Panička mě totiž vzala ke své tetě na návštěvu. A normálně si myslela, že si tam budu hrát a budu hodná. No, tak to tedy fakt ne. Začala jsem vymýšlet lumpárny, zatímco panička…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…