Nikdy nevěřte hodné šibě!

Šiba je malé podlé stvoření. Na světě je jen ze dvou důvodů: vládnout světu a zlobit své páníčky (spíše sluhy). A ta naše šiba je král všech zlobivých psů. Ale pozor! Občas má slabé chvilky a chová se jako anděl. Příjemným překvapením bylo její chování při procházce naučnou stezkou Vildenberk (okruh u Brna kolem krásných studánek). Šiba byla úplně vzorná, šla bez vodítka, chodila na zavolání, neutíkala, no prostě anděl. Milým překvapením bylo potkání manželů se dvěma psy. Úplně jsme zírali, když šiba čekala na svolení, že si s nimi může hrát. A šok přišel i ve chvíli, kdy se manželé se svými psy vydali opačným směrem a šiba přišla k nám na zavolání a vůbec za nimi nechtěla běžet. V tu chvíli jsme koukali s otevřenou pusou, protože to byla chvíle srovnatelná se zázrakem. Naše šiba zvládla rušivku první kategorie a přišla na zavolání. No neskutečné…. Další hodinu si šiba procházku užívala a my také, protože na ní byl dokonalý spoleh. Pyšně jsme s přítelem vedli debatu o tom, jak se ten pes hezky zklidňuje a že dělá každým dnem pokroky. Máme doma prostě hodnou šibu.

Jenže to by nesměla být šiba, aby nám nedala jasně najevo, že není žádné zkrotitelné pracovní plemeno a z čista jasna si frnkla neznámo kam. I když jsme tedy měli podezření, že je nejspíše tam, kde je i ta srnka, kterou jsme viděli před chvílí a o které jsme se domnívali, že ji šiba neviděla. Možná neviděla, ale určitě cítila…. A tak jsme asi 4 minuty o šibě nic nevěděli. Dost divný pocit. V tu chvíli se ve mně mísilo několik pocitů, ale stále převládal ten, že jí věřím, že se vrátí. A vrátila. Přišla až k nám v domnění, že za to dostane pamlsek. Udělala na nás ty smutné šibí oči, které říkají, že ví, co provedla, ale že i tak si zaslouží odměnu. Tak to teda ani omylem!!!! Nic nedostala a hlasem jsme ji dali jasně najevo, že něco udělala špatně. Přesto jsme ji nezbavili svobody, protože bychom jí potrestali za to, že přišla, a to jsme vážně nechtěli. A tak jsme šli dál, jako by se nic nedělo. Ale dělo, za dalších 5 min udělala šiba to samé. Ověřila si, že i když se vzdálí mimo dohled (podotýkám, že to udělala na této procházce úplně poprvé v životě), že tam vždy na ní budeme čekat. A víte co? Opět se za chvíli vrátila. Celá šťastná, během vyčerpaná a s loudícím úsměvem. Tentokrát ale bez milosti byla zbavena svobody a připoutána šla na vodítku až do konce procházky. 

A jaké z toho plyne ponaučení? NIKDY NEVĚŘTE HODNÉ ŠIBĚ!!!!!