Zločin spáchaný na šibě

Většinou je Šejmi tím, kdo nás v rodině tyranizuje, ale včera se stala naopak obětí ona. A ne že bych chtěla práskat, ale hlásit se to musí...

Abyste pochopili, co se stalo, musíte vědět, jak ukončujeme venčení. Vždy, když přijdeme do bytu, řekneme Šejmince „pacičky“ a zatímco čeká na vodítku, které připevníme na kliku ode dveří, jdeme do koupelny pro hadr, abychom jí mohli utřít packy.

Včera večer venčil přítel, což již samo o sobě značí katastrofu. A to ani nemluvím o tom, že byl předtím v hospodě a měl v sobě 3 piva!!!!!! Venčení proběhlo, přišli domu, přítel dal vodítko na kliku a odešel pro hadr. Teda asi si myslel, že jde pro hadr, protože si mezitím přišel do pokoje, kde jsem byla já, sundat svetr. Já v domnění, že už je vše hotovo jsem začala konverzaci o tom, jaké vánoční cukroví budeme péct letos, protože každý rok děláme úplně jiné. Tentokrát to bude v mezinárodním stylu: řecké, americké, švédské, prostě samá novinka. Nadšeni z toho, jak jsme to hezky vymysleli, jsme 30 minut debatovali o výjimečnosti našeho budoucího cukroví. Prostě strašně duchaplná konverzace. A za celou dobu jsme si nevzpomněli ani jednou na šibu. Ani jednou jedinkrát.

Ten šok, když přítel potřeboval jít do koupelny a najednou zahlédl šibu na kterou zapomněl. Ona tam chudinka stála 30 minut přivázaná na vodítku a ani se nehnula. Za celou dobu ji ani nenapadlo si lehnout, což by jí délka vodítka dovolila. Stála ve výstavním postoji, vodítko totálně napnuté a ani se nepohnula. Ani nezaštěkala, nezakňourala, prostě nic. Jen tak smutně koukala těma svýma velkýma psíma očima.

Já, která samozřejmě za nic nepomohu (jako vždy) jsem hned za ní šla, vzala jí do náruče a pak jsem jí mnohokrát opakovala, že to je skandál jakého se ten zlobivý páníček dopustil a slíbila jsem jí, že to na něj prásknu na internetu. Tímto jsem svůj slib splnila J Šiba byla pak ještě chvíli v tranzu, pak si vzala VELKÝ kus sušené plíce, který dostala jako satisfakci a skočila páníčkovi do postele a tam mu celou plíci za trest rozdrobila, což nikdy nedělá, protože ví, že to dělat nesmí.

Chudák naše Šejminka. Moc moc zlý páníček!!!!!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Číst více »

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. Je shiba vycvičitelný pes?

Číst více »

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš

Číst více »

Život se shiba-inu

Prohledat tento blog