Hysterka u veterináře podruhé

Šejminka se z čista jasna začala hrozně drbat na oušku a naklánět hlavu na stranu. Typické příznaky zánětu uší. Trochu jsem znervózněla, protože to bylo docela intenzivní a přechodit zánět může mít za následek i ohluchnutí (říkal to Google). Přítel jako vždy klid a pohoda. Vždy se řídí svojí teorií, že to přejde a netřeba to řešit. (pokud tedy zrovna nemá rýmičku, ta nikdy nepřejde bez intenzivní léčby). Jenže Šejminka byla pořád nějaká smutná a ležela tak nějak bez energie. Přítel opět přišel s teorií, že si to vsugerovávám a že jí nic není. Pokaždé, když jsem mu říkala věty typu: „Vždyť se podívej na ty její smutný očíčka.“, jen kroutil hlavou, co to má doma za cíťu.

Jedla v pohodě a občas měla i zlobící fáze, takže jsme to 2 dny neřešili. Byli jsme totiž 300 km od naší veterinářky a stav našeho psa určitě nebyl akutní. Když jsme se vrátili domu, Šejmince bylo již lépe, ale stejně jsem trvala na tom, že by se na ni měl podívat odborník. V hlavě jsem měla naši poslední návštěvu, při které byla naprosto vzorná, nechala si vyholit srst a nabrat krev a dokonce si nechala i vyšetřit uši. Byla jsem přesvědčena, že to opět zvládne.

První velký boj jsem musela vyhrát s přítelem, který si byl jistý, že je vše ok. Ale mám lepší zbraně než on, takže jsem vyhrála. Šli jsme tedy k veterináři. Již od baráku pes naprosto hysterický. Klepala se a zapírala nohama, že nikam nejde. Máme veterináře od baráku tak 250 metrů, ale měla jsem pocit, jakoby to bylo pět kilometrů. V těchto chvílích sice trpím, ale snažím se dělat, že je vše v pohodě, aby ten pes ze mne vycítil, že se není čeho bát. Když jsme přišli do ordinace, čekala tam na nás jiná doktorka než obvykle a Šejminka rázem další hysterák. Ono je to těžký, protože ta původní doktorka vždy Šejminku pohladí, mluví na ni a snaží se s ní vytvořit rychlý vztah vzájemné důvěry. Nová veterinářka jen řekla, ať ji dáme na stůl a pevně držíme. Šibu???? Jako fakt šibu??? Přítel ji držel hlavu, já zadek (přece se nenechám pokousat), ale Šejminka si prostě řekla, že se vyšetřit nenechá. Byla jsem trochu zoufalá, protože veterinářka nespolupracovala, šiba nespolupracovala a přítel úplně vyzařoval větu: „Já ti to říkal, že sem jdeme zbytečně.“. Já se ale nevzdávám a vedena svou teorií JAK COKOLIV NAVLÉCT NA ŠIBU jsem požádala veterinářku, zda si mohu ten přístroj na vyšetření uší půjčit. Veterinářka nechápala, ale byla v tu chvíli asi bezradnější než já, tak svolila. Vzala jsem ten přístroj a chtěla jsem s ním přejíždět šibě po srsti, aby se ho přestala bát. Jenže hned jak jsem ho vzala do ruky, z přístroje něco odpadlo. Asi to byl jen nějaký nástavec, ale přítel okamžitě začal dělat, že mě nezná, že mě jen někde nabral cestou a veterinářka zřejmě začala přemýšlet nad tím, proč nešla raději na medicínu. Další plán byl, že vezmeme tyčinku do uší a pokusíme se Šejmince odebrat vzorek. To, co by si normálně nechala doma v klidu udělat, ale v ordinaci byl opět šílený problém. Pomalu jsem začínala vymýšlet teorii o znehybnění psa zalitím do betonové krabice s otvorem pouze na hlavu. Začala jsem být vážně na Šejmi naštvaná. Člověk jí chce pomoci, návštěvu u veterináře prosadí u toho flegmatika, se kterým žije a ještě tu vypadám jako blbec, co rozbíjí lékařské přístroje a neumí vychovat psa.

Nemělo to smysl a tak jsme to vzdali. Podotýkám, že já jsem to vzdala jako poslední.  

Šibu s páníčkem jsme poslali do čekárny a já zatím s veterinářkou řešila nákup vodičky na proplachování uší a speciálních granulí na zuby (jsou to takové kuličky, dáte jí 4 denně a neměla by mít zubní kámen). Opět jsem přišla o peníze a vůbec nevím, co mému psovi je. Šejminka mezitím v čekárně naprosto ožila. Rázem se z ní stala naprostá frajerka a ukazovala pejskům v čekárně, že ona je tady ta statečná. Aby svoji sílu ještě podtrhla, neustále načumovala otevřenými dveřmi do ordinace a div že nešla za námi. Venku se samozřejmě dožadovala těch granulí a skákala na mě a byla hrozně šťastná. Já už tak moc šťastná nebyla. Opět ten pes vyhrál a ještě si potvrdil, že když udělá hysterák, že se mu nic nestane.

Přemýšlím, zda by nebylo rychlejší a levnější vystudovat veterinu.


Ostatní příběhy na Facebooku https://www.facebook.com/zivotseshibainu/?fref=ts