Přeskočit na hlavní obsah

Hysterka u veterináře podruhé

Šejminka se z čista jasna začala hrozně drbat na oušku a naklánět hlavu na stranu. Typické příznaky zánětu uší. Trochu jsem znervózněla, protože to bylo docela intenzivní a přechodit zánět může mít za následek i ohluchnutí (říkal to Google). Přítel jako vždy klid a pohoda. Vždy se řídí svojí teorií, že to přejde a netřeba to řešit. (pokud tedy zrovna nemá rýmičku, ta nikdy nepřejde bez intenzivní léčby). Jenže Šejminka byla pořád nějaká smutná a ležela tak nějak bez energie. Přítel opět přišel s teorií, že si to vsugerovávám a že jí nic není. Pokaždé, když jsem mu říkala věty typu: „Vždyť se podívej na ty její smutný očíčka.“, jen kroutil hlavou, co to má doma za cíťu.

Jedla v pohodě a občas měla i zlobící fáze, takže jsme to 2 dny neřešili. Byli jsme totiž 300 km od naší veterinářky a stav našeho psa určitě nebyl akutní. Když jsme se vrátili domu, Šejmince bylo již lépe, ale stejně jsem trvala na tom, že by se na ni měl podívat odborník. V hlavě jsem měla naši poslední návštěvu, při které byla naprosto vzorná, nechala si vyholit srst a nabrat krev a dokonce si nechala i vyšetřit uši. Byla jsem přesvědčena, že to opět zvládne.

První velký boj jsem musela vyhrát s přítelem, který si byl jistý, že je vše ok. Ale mám lepší zbraně než on, takže jsem vyhrála. Šli jsme tedy k veterináři. Již od baráku pes naprosto hysterický. Klepala se a zapírala nohama, že nikam nejde. Máme veterináře od baráku tak 250 metrů, ale měla jsem pocit, jakoby to bylo pět kilometrů. V těchto chvílích sice trpím, ale snažím se dělat, že je vše v pohodě, aby ten pes ze mne vycítil, že se není čeho bát. Když jsme přišli do ordinace, čekala tam na nás jiná doktorka než obvykle a Šejminka rázem další hysterák. Ono je to těžký, protože ta původní doktorka vždy Šejminku pohladí, mluví na ni a snaží se s ní vytvořit rychlý vztah vzájemné důvěry. Nová veterinářka jen řekla, ať ji dáme na stůl a pevně držíme. Šibu???? Jako fakt šibu??? Přítel ji držel hlavu, já zadek (přece se nenechám pokousat), ale Šejminka si prostě řekla, že se vyšetřit nenechá. Byla jsem trochu zoufalá, protože veterinářka nespolupracovala, šiba nespolupracovala a přítel úplně vyzařoval větu: „Já ti to říkal, že sem jdeme zbytečně.“. Já se ale nevzdávám a vedena svou teorií JAK COKOLIV NAVLÉCT NA ŠIBU jsem požádala veterinářku, zda si mohu ten přístroj na vyšetření uší půjčit. Veterinářka nechápala, ale byla v tu chvíli asi bezradnější než já, tak svolila. Vzala jsem ten přístroj a chtěla jsem s ním přejíždět šibě po srsti, aby se ho přestala bát. Jenže hned jak jsem ho vzala do ruky, z přístroje něco odpadlo. Asi to byl jen nějaký nástavec, ale přítel okamžitě začal dělat, že mě nezná, že mě jen někde nabral cestou a veterinářka zřejmě začala přemýšlet nad tím, proč nešla raději na medicínu. Další plán byl, že vezmeme tyčinku do uší a pokusíme se Šejmince odebrat vzorek. To, co by si normálně nechala doma v klidu udělat, ale v ordinaci byl opět šílený problém. Pomalu jsem začínala vymýšlet teorii o znehybnění psa zalitím do betonové krabice s otvorem pouze na hlavu. Začala jsem být vážně na Šejmi naštvaná. Člověk jí chce pomoci, návštěvu u veterináře prosadí u toho flegmatika, se kterým žije a ještě tu vypadám jako blbec, co rozbíjí lékařské přístroje a neumí vychovat psa.

Nemělo to smysl a tak jsme to vzdali. Podotýkám, že já jsem to vzdala jako poslední.  

Šibu s páníčkem jsme poslali do čekárny a já zatím s veterinářkou řešila nákup vodičky na proplachování uší a speciálních granulí na zuby (jsou to takové kuličky, dáte jí 4 denně a neměla by mít zubní kámen). Opět jsem přišla o peníze a vůbec nevím, co mému psovi je. Šejminka mezitím v čekárně naprosto ožila. Rázem se z ní stala naprostá frajerka a ukazovala pejskům v čekárně, že ona je tady ta statečná. Aby svoji sílu ještě podtrhla, neustále načumovala otevřenými dveřmi do ordinace a div že nešla za námi. Venku se samozřejmě dožadovala těch granulí a skákala na mě a byla hrozně šťastná. Já už tak moc šťastná nebyla. Opět ten pes vyhrál a ještě si potvrdil, že když udělá hysterák, že se mu nic nestane.


Přemýšlím, zda by nebylo rychlejší a levnější vystudovat veterinu.


Ostatní příběhy na Facebooku https://www.facebook.com/zivotseshibainu/?fref=ts

Komentáře

  1. Úplně vidím našeho Bena, taky u veterináře hrozný srábek, okamžitě poznal, že míříme jeho směrem, v ordinaci hysterické záchvaty, ale většinou se vyšetření povedlo. Taky měl problémy s ušima, poslední dva roky už takřka neslyšel, ale léčili jsme nakonec sami, kupovala jsem tyto kapky: https://www.zoofix.cz/kosmetika-a-hygiena/otofin-usni-roztok-100ml/?gclid=Cj0KCQjwiLDMBRDFARIsACNmiX-N_qVd0rFt5o-7QjQAP08XysKbOf9mPygpps4Bge8q4h5pEQ9nPBYaAs3yEALw_wcB a jak začal třepat hlavou nebo ji naklánět na jednu stranu, vždycky jsme nakapali a vatovými tamponky - ne tyčinkami - vytřeli. Když jsme přišli s novým štěnětem k naší veterinářce, nevěřícně na nás hleděla a zoufale pronesla "Zase šiba?" Woofi zatím vypadá statečnější, co jsme byli dvakrát na očkování, nevyje a udržím ho sama.

    OdpovědětVymazat
  2. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Výměna kdekoli Čas jsou peníze. Obchodujte na počítači, mobilu a tabletu

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková  http://psipark.cz/aktuality Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socia