Přeskočit na hlavní obsah

Jak cokoliv navléct na shibu

Nedávno jsem na diskusním fóru shiba-inu viděla příspěvek zoufalé slečny (paní), která za žádnou cenu nedokázala přinutit shibu na vodítko. Shiba byla hysterická, panička nešťastná. A i přes veškerou snahu shiba vodítko odmítala. Nakonec to sice dobře dopadlo, ale slečna sklidila kritiku, až mi jí bylo líto.

My jsme naštěstí s obojkem a vodítkem problémy neměli, ale to bylo způsobeno hlavně tím, že jsme jí oboje dali ještě jako malému štěňátku. Obojek jsme jí dali skoro hned, co jsme si ji přivezli domu, samozřejmě, že ne úplně, ale bylo to brzo poté. To samé vodítko. Vše jsme dělali nenásilnou formou. Tzn. položili jsme vodítko na zem a nechali Šejmi, aby si ho očuchala. Rozhodně není dobrý nápad vodítko vzít, připnout na psa a zblázni se, nezblázni se, prostě vodítko mít budeš. To je ta nejlepší cesta, jak si zničit se psem vztah.

Ale teď k radě, jak cokoliv navléct na shibu. Vodítko sice nemám v živé paměti, ale pamatuji si, jak jsem navlékala hárací kalhotky. Úplně sama, s teplotou a za 5 minut. Postup:
Došla jsem si pro spoustu pamlsků (chce to pamlsky nejvyššího stupně, tedy v našem případě maso, eidam). Vzala jsem kalhotky a položila je před shibu. Ta samozřejmě hned projevila zájem a očuchala je. Chvíli jsem jí nechala, ať se s nimi „hraje“. Pak jsem kalhotky vzala a začala jsem s nimi jezdit po šibě, prostě jako kdybych ji hladila, ale ne rukou, ale kalhotkami. Druhou rukou jsem jí dávala pamlsky. Přitom jsem samozřejmě říkala: „hodná, šikovná, Šejminka“. Šejminka se soustředila na pamlsky a kalhotky jí byly úplně ukradené. Pořád jsem jí prokrmovala. A pomalu jsem postupovala dál. Navlékla jsem jí kalhotky na ocásek a chvíli přestala s jakoukoliv snahou o navlečení kalhotek. A pořád krmila a chválila…. No a pak jsem jí je za stálého chválení navlékla, dokonce už ani nechtěla pamlsky. Konec, tečka. Žádný problém. Druhé i třetí navlékání jsem to dělala podobně, ale už si na ně natolik zvykla, že už ani pamlsky nepotřebovala.


Tímto chci říct, že jsem přesvědčena, že dokážu cokoliv navléct na shibu touto metodou. Vše je ale i o tom, jak k věcem přistupujete. Se shibou musíte být klidní, trpěliví. Nic nelámat přes koleno. Když to nebude shiba umět dnes, zvládne to zítra. Mít doma šibu je prostě zkouška trpělivosti.


Pozn. Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality
Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejmin…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…

Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…