Přeskočit na hlavní obsah

Stanování se psem

Stanování se psem
Vloni jsme vyzkoušeli poprvé stanovat se psem a mohu říct, že jsem byla příjemně překvapená, jak jsme to zvládli. Stanovat jsme měli v plánu již dříve, ale bohužel mi to zdraví nedovolilo, ale teď, při naší cestě po Evropě, k tomu byla ideální příležitost.

Jelikož jsem měla trochu obavy z toho, jak to zvládneme, tak jsem o tom načetla spoustu informací a nyní bych se s vámi chtěla podělit o několik rad.



Hlavní rada zní, socializujte psa na stan před
Zkouška karimatek :D
stanováním
. To znamená, že psa navyknete na stan dříve, než začnete stanovat. Není nic horšího, než když chcete stanovat a pes odmítne do stanu jít, protože má z něj strach nebo v něm hrozně kňučí. My bohužel neměli před naší cestou moc času na zkušební stanování, a tak jsme stan rozložili u nás v bytě, aby Šejmi na něj navykla. Vůbec jsme jí do něj nenutili, nechali jsme ho v bytě a umožnili jí, aby do něj vlezla sama. Vím, že mnoho majitelů psů náš postup nechápe, ale kdo má nedůvěřivé plemeno jako my, ten ví, jak je někdy složité takového psa k něčemu donutit. Šejmi naštěstí neměla se stanem žádný problém, ale dokážu si představit psa, který v něm odmítne být. V takové případě doporučuji dát do stanu přepravku, ve které se pes cítí v bezpečí a samozřejmě pamlskovou motivaci.

Žádné kempy, ale jedině volná příroda
Dále hodně závisí na tom, kde stanujete a jakého máte psa. Tomu se musíte přizpůsobit a dopředu s tím kalkulovat. My například stanovali pouze ve volné přírodě a se psem, který má silný lovecký pud. O to byla situace komplikovanější.  A opět se nám hodila přepravka. Šejmi totiž měla o půlnoci silnou potřebu jít zkoumat okolní lesy a my jsme chvíli nevěděli, co s ní. Naše první stanování bylo totiž v Rumunsku u skalních pyramid Rapa Rosie. Stanovali jsme na volném prostranství, kolem křoví, skály, naprostá tma, nejbližší civilizace 15 min autem a teď si představte všechny ty zvuky. Takové to noční probouzení přírody, které náš pes takto nikdy nezažil. A Šejmi se najednou zcvokla a chtěla jít ven lovit a hrát si se zvířátky. Chvíli jsme s ní venku opravdu chodili, ale pak jsme vzali z auta přepravku a ona do ní zalezla a byl klid. Takže další rada vezměte si do stanu přepravku.



Další rada souvisí s velikostí stanu. Velikost stanu doporučuji o osobu větší, než kolik vás jede, tedy počítejte psa jako osobu. Jsou totiž psí jedinci (a nebudu jmenovat), co zaberou šíleně místa. Třetí rada tedy je: kupte větší stan, ať je stanování pro všechny pohodlné. Obecně je stan strašně důležitý. My měli od Decathlonu 2 SECONDS FRESH&BLACK, a to je stan, na který nedám dopustit. Moji recenzi k němu si můžete přečíst zde. Stan rozložíte za několik sekund, má spoustu vychytávek, je pso-odolný a zas ho rychle složíte. Ušetří vám hrozně času a s čistým svědomím ho doporučuji.

No a pak už ke stanování se psem mohu dodat jen to, abyste nezapomněli na pití a jídlo pro psa. (To se mimochodem skvěle dá dát do té malé předsíňky u zmiňovaného stanu).

A hlavně nezapomeňte na čelovky, až bude se psem podnikat půlnoční průzkum okolí. Také pozor na to, až budete stan otevírat, aby vám pes neutekl. Šejmi byla například celou dobou na obojku a když někdo z nás šel ven, tak jsme ji vždy dali na vodítko, i když ona zůstávala ve stanu.

To, že měla Šejmi ve stanu i plyšáka radši zamlčím, už takhle si o nás všichni myslí, že jsme cvoci :)

Každopádně hlavní rady zní:

  • udělejte si zkušební stanování,
  • dejte psovi do stanu přepravku případně pelíšek (my dali mimo původní plán oboje),
  • při koupi stanu počítejte psa jako osobu navíc,
  • nezapomeňte pití, jídlo a čelovky,
  • pozor při otevírání stanu, aby vám pes neutekl.
Toť vše. Přeji krásné stanování se psem a spoustu nevšedních zážitků. A moc děkuji za sledování na Facebooku.


  





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality
Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejmin…

Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…