Přeskočit na hlavní obsah

Co vše stihnete se psem v Tatrách za jeden víkend

Tatry si určitě zaslouží více času na poznávání, ale pokud máte k dispozici pouze dva dny, i tak toho můžete stihnout mnoho.

Jestliže vyjedete na víkend už v pátek v rozumný čas, nezapomeňte se cestou zastavit u přehradní nádrže Liptovská Mara. My vlastně vždy, když jedeme se psem, zastavuje u nějaké vody. Na cestách totiž Šejmi chce pít jen z přírodních zdrojů, takže začínáme mít již dokonalý přehled o všech rybnících, říčkách, potocích a loužích v celé Evropě. Od Brna je Liptovská Mara něco pod čtyři hodiny jízdy, takže ideální čas na vyvenčení psa. Když si navíc zajedete kousek dál od Liptovského Mikuláše směr Liptovský Trnovec, objevíte spoustu míst, která budete mít jen pro sebe, nebo s minimálním počtem turistů.

Ve Vysokých Tatrách objednávejte ubytování strategicky, abyste toho mohli hodně stihnout. My dali přednost klidnému apartmánu v obci Mengusovce s výhledem na Gerlachovský štít. Nejen, že jsme ušetřili spoustu peněz tím, že jsme nebydleli přímo v turistických oblastech, ale ještě jsme měli ideální polohu na dva následující výlety.

V sobotu jsme se vydali na Štrbské pleso a od něj k vodopádu Skok. Celkem jsme ušli před 10 kilometrů a cesta i s kocháním nám zabrala něco kolem 4 - 5 hodin (mapa výletu zde). Terén je naprosto v pohodě, sice stoupání, ale relativně pozvolné. Cestou budete narážet na mnoho turistů, takže za nás je lepší mít psa na vodítku. Pokud zapomenete pro psa vodu, nevadí. Bude mít několik možností, kde se může napít, díky nedaleké říčce Mlynica. Tento výlet vážně moc doporučuji. Štrbské pleso by podle mne měl vidět každý a vodopád Skok je pak skvělou "třešinkou na náročném turistickém dortu".

V neděli doporučuji výlet na Skalnaté pleso (trasa zde). Z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso jsme se vyvezli lanovkou. Byla to Šejminky první lanovka, takže jsme se trochu báli, jak to bude zvládat, ale nakonec se kochala celou cestu a spíše ji to fascinovalo, než děsilo.

Ještě k té lanovce. Za psa jsme nic neplatili, ale samozřejmě musí být po celou dobu na vodítku. Hlavně si ale neplánujte výlet se psem lanovkou na Lomnický štít, protože tam pes nesmí. Z Tatranské Lomnice se tedy dostanete se psem pouze na Skalnaté pleso a jezdí na něj klasická kabinová lanovka. A ještě jeden malý tip: když si objednáte lístky online, vyjde vás to levněji.

Jestli jsem si myslela, že je vodopád Skok nádherný, tak ze Skalnatého plesa jsem byla úplně mimo. Je to opravdu krásné místo, o které byste se neměli ochudit.

Zpět jsme šli pěšky. Vydali jsme se směr Zamkovského chata, kde jsme si došli na jídlo. Počítejte s tím, že terén je hodně kamenitý, určitě to není ideální výlet pro psy, kteří mají problémy s klouby. Pro lidi doporučuji trekingové hole. My jsme je bohužel neměli, takže nám cesta zabrala nekonečný čas, ale spíše byla problémem naše nevytrénovanost a unavenost ze sobotního výletu. Od Zamkovského chaty jsme se vydali směr Obrovského vodopád a dále k vodopádům Studeného potoka. Do té doby nás provázelo docela dost lidí, ale směrem k Tatranské Lomnici jsme nepotkali nikoho. Čtyři kilometry v Tatrách bez turistů a naštěstí i bez medvědů.

Když jsme došli do cíle, úplně se nám klepaly nohy. S vypětím posledních sil jsme si ještě trochu zašli k budově lanovky, abychom vhodili do schránky první pohled pro naši několikaměsíční neteř Terezku a pak jsme se jen chystali tiše umřít. Ale umírejte, když vás ještě čeká pětihodinová cesta autem domů.

Ale to už "trochu" dramatizuji. Byl to opravdu krásný výlet, krásný čas v Tatrách, a pokud můžete, vyjdete se někdy po našich pejskařských stopách.


Naše ubytování v Tatrách zde.

PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš