Přeskočit na hlavní obsah

Bobrava - nejkrásnější podzimní výlet na Brněnsku

Střelický les
Zajímavé místo, ta Bobrava. 25 minut autem z centra Brna, a přitom máte pocit, že jste na konci světa. Již jsme na Bobravě jednou byli, a tak moc dobře vím, že tam není žádný okruh. Alespoň ne po turistických značkách. Překvapuje mě proto, když má přítel za úkol najít okruh na sobotní výlet a přichází s Bobravou. „Turistické značení tam sice není, ale já tam cesty prostě vidím“, povídá odhodlaně a přitom se uculuje. Stěží polknu a vzpomenu si na náš minulý výlet (http://www.zivotseshibainu.cz/2016/11/udoli-bileho-potoka-okruh-na-ktery.html), který mě stál všechny zásoby sil. Uklidňuje mě pouze fakt, že okruh má být krátký (https://mapy.cz/s/1c5nK), a to kolem 6 km, a tak bude brnkačka se,
v případě problémů, vrátit zpět.

Začínáme na konci obce Střelice, kde se dáváme polní cestou doleva. Jsem docela nadšená, protože od začátku vypadá místo suprově. V dálce na velkém poli pouštějí děti draky a na druhé straně vidíme skupinku asi dvaceti srnek. To jsou okamžiky, které zahřejí, i když venku už vůbec žádné teplo není. Od začátku máme psa na volno. Šejminka lítá po poli a jako klokan honí různý hmyz a hraboše. Je tak šťastná.


Na konci pole se dáváme doprava, kolem Střelického lesa, a pak asi za 300 metrů doleva skrz les. Kupodivu tam opravdu lesní cesta je.

Podotýkám, že máme celou dobu GPS, ve které má Viktor nahranou mapu z mapy.cz (stačí stáhnout aplikaci mapy.cz a stáhnout do ní mapu ČR pro offline použití). 

Procházíme lesem, který je dokonale fotogenický. Vysoké stromy a všude popadané listí vytvářejí nezapomenutelnou scenérii podzimu. Hlavně nikde ani noha. Šejminka lítá sem a tam. Chvíli o ní dokonce nevíme, protože honí srnku. Brzo jí ale dojde, že je srnka nad její síly a vrátí se zpět.

Výlet nám „kazí“ tedy jen to, že se někde vyválela v nějaké mršině nejvyššího řádu a tak páchne na míle daleko. To je poprvé, co ji ani nepřivoláváme, protože ani jeden z nás nechce, aby šla v jeho blízkosti, což kupodivu Šejmince vadí, a tak pořád za námi, ta smradlavá chlupatá koule, leze.

Když projdeme lesem, nacházíme první turistickou značku (modrou), která vede kolem potoka Bobrava. Dáváme se doprava. Zde již sem tam narazíme na lidi nebo cyklisty, ale pořád se pohybujeme v řádech jednotek.

Asi po dvou kilometrech se vracíme lesem zpět. Cestou se stavujeme u studánky „Mojmírův pramen“. Nakonec to bylo 8 km.

Na poli vidíme znovu srnky a je nám báječně. Opravdu nádherný výlet, který by byla škoda si nechat ujít. Zvláště teď na podzim. 

Co víme o Bobravě?
  • -         Bobrava byla vyhlášena přírodním parkem v roce 1982.
  •             Nachází se na ploše 3100 ha.  Na Brněnsku.
  •       Na území Bobravy se nachází přírodní památka Střelický les a přírodní památka Střelická bažinka.
  • -         Nejvyšší bod 461 m

Nezapomeňte, že vše podstatné je na Facebooku. https://www.facebook.com/zivotseshibainu/?fref=ts Děkujeme všem za sledování. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš