Přeskočit na hlavní obsah

Šiba: návod k obsluze


Je to až neuvěřitelné, ale když s někým mluvím o naší šibě, tak mi všichni říkají, jakého máme hodného psa, že u nich to tak rozhodně nefunguje. Docela se divím, proč tomu tak je, protože jsme si zaprvé odváželi nejzlobivější štěně z vrhu a ještě dlouho poté nejzlobivějším štěnětem určitě byla, zadruhé je to fakt šiba, nevyměnili nám ji za žádného mazlícího ratlíka. Když pominu jisté vrozené předpoklady pro zlobivou šibu, tak je možná fajn se zamyslet nad tím, proč tomu tak u nás je. Respektive proč to u nás zatím skvěle funguje, protože se šibou rozhodně nemáte nikdy vyhráno. 



Náš návod na obsluhu šiby:

  1.  socializace – socializaci psa dávám na první místo, protože je strašně důležitá pro jeho další vývoj. Jelikož jsme věděli o tom, jací jsou šibáci dominátoři, a že se často s jinými psy nesnesou, dělali jsme vše proto, abychom problémům předešli. Vedena zásadou, že žádný dospělý pes neublíží štěňátku, jsem se při každé miniaturní příležitosti snažila, aby byla v kontaktu s ostatními psy. Každá naše procházka byla o tom, že jsme se „nenápadně“ k nějakému psovi vnutili. Od chvíle, kdy měla všechna očkování, jsme ji přihlásili na cvičák, kde si následně hrála se psy. Co nejčastěji to šlo, jsme ji vozili k rodičům, kde mohla tyranizovat malamuta. Socializace ve štěněčím věku, je z mého pohledu to nejdůležitější. A často se divím, že lidé ochraňují štěně za každou cenu před jinými psy, a pak se diví, že je pes buď strašpytel, nebo že na ostatní psy vrčí.

  2.  Začít od štěněte – ačkoliv si nemyslím, že nelze v dospělém věku pracovat úspěšně se psem, čím dříve začnete, tím lépe. Jsou prostě návyky, které si pes za svůj život osvojí, a již s nimi nehnete. Vše, co nás napadlo, že se bude hodit v dospělosti, jsme dělali ve štěněčím brzkém věku. Příkladem je fénování, kartáčování, střihání drápků, sahání na uši (kdyby v nich měla později zánět, aby se daly používat kosmetické tyčinky s kapičkami), apod. Jediné, co zatím vím, že jsme podcenili, bylo koupání, s tím určitě bude problém, ale nechtěli jsme malé štěně koupat, takže se zatím koupala jen jednou. Ale to bylo naše rozhodnutí po zvážení pro a proti.
  3. Žádné fyzické tresty – to by sice měla být samozřejmost, ale u mnohých tomu tak není. Nejen, že si se psem zničíte vztah, ale zničíte si i budoucí výchovu. Zvláště u šiby se tresty dopouštíte neodpustitelné chyby. Šiba nezapomíná. Když pes něco provede, dejte mu najevo, že je něco špatně: zvýšením hlasu, „vytřepáním“ kožíšku, ale vždy s opatrností. Musíte svého psa znát, musíte ho mít přečteného, a když se vám to povede, budete přesně vědět, kde je hranice trestání, přes kterou byste neměli přejít.

  4. Být krok před šibou – šiba to na vás zkouší, zkouší, co si může dovolit, kam až ji pustíte. Hraje s vámi psychologickou hru, kdy vy jste její oběť. Tu hru s ní klidně hrajte, ale buďte vždy krok před ní. Naveďte ji správným směrem a nechte jí, ať si myslí, že to byla její volba. Šibu musíte přechytračit. Můžu říct, že to přetahování se o psychologickou nadvládu je to, co na Šejmince miluji, hrozně mě to baví. Zatím bych řekla, že vedu, ale nejspíše by to samé řekla i ona. No ale ona neumí psát (zatím), tak má smůluJ

  5. Výcvik – opět další věc, která by měla být samozřejmostí. Výcvik psa (dokonce i šibu) usměrní, naučí ho základní poslušnosti. Výcvik určitě, alespoň na začátku, doporučuji pod vedením profesionála. Před výcvikem si ujasněte, co od svého psa očekáváte. Já mám přání docela jednoduchá, z mého pohledu životně důležitá. První je, aby pes nebyl agresivní. Druhé se týká jeho bezpečnosti. Chci, aby Šejmi vždy zastavila před vstupem do vozovky. Myslím, že je to to nejdůležitější, co jí mohu dát, protože jí to možná jednou zachrání život. Dávám si na to pozor od první chvíle, kdy jsme začali chodit ven, prostě před každým přecházením silnice se zastavíme a Šejmi se ani nehne, dokud jí neřeknu „pojď“. Samozřejmě, že ne vždy to udělá, ale budu jí to učit každý den jejího života. 
      A úplně naposled je LÁSKA. Milujte svého psa, buďte na něj hodní, starejte se o něj... Ono se vám to pak milionkrát vrátí!

     
     Nezapomeňte nás sledovat na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu


Komentáře

  1. Krásně napsané, děláme to stejně až na ty fyzické tresty bez nich by to s naším šibákem nešlo. (možná je to tím že je to pes a ne fena). K těm trestum já ho trestám nejvíc a taky mě nejvíc poslouchá. Každé ráno když vztanu tak mě jde přivítat, chce si se mnou pořád hrát, rozhodně to není tak že by se mě bál. Výchova shiby podle mě není zas tak složitá jak se říká, potřebuje akorát nad sebou průměrného dospělého člověka né dítě a né starší klidnou, hodnou babičku.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš