Je to až neuvěřitelné, ale když s někým mluvím o naší
šibě, tak mi všichni říkají, jakého máme hodného psa, že u nich to tak rozhodně
nefunguje. Docela se divím, proč tomu tak je, protože jsme si zaprvé odváželi
nejzlobivější štěně z vrhu a ještě dlouho poté nejzlobivějším štěnětem určitě
byla, zadruhé je to fakt šiba, nevyměnili nám ji za žádného mazlícího ratlíka.
Když pominu jisté vrozené předpoklady pro zlobivou šibu, tak je možná fajn se
zamyslet nad tím, proč tomu tak u nás je. Respektive proč to u nás zatím skvěle
funguje, protože se šibou rozhodně nemáte nikdy vyhráno.
Náš návod na obsluhu šiby:
- socializace – socializaci psa dávám na první místo, protože je strašně důležitá pro jeho další vývoj. Jelikož jsme věděli o tom, jací jsou šibáci dominátoři, a že se často s jinými psy nesnesou, dělali jsme vše proto, abychom problémům předešli. Vedena zásadou, že žádný dospělý pes neublíží štěňátku, jsem se při každé miniaturní příležitosti snažila, aby byla v kontaktu s ostatními psy. Každá naše procházka byla o tom, že jsme se „nenápadně“ k nějakému psovi vnutili. Od chvíle, kdy měla všechna očkování, jsme ji přihlásili na cvičák, kde si následně hrála se psy. Co nejčastěji to šlo, jsme ji vozili k rodičům, kde mohla tyranizovat malamuta. Socializace ve štěněčím věku, je z mého pohledu to nejdůležitější. A často se divím, že lidé ochraňují štěně za každou cenu před jinými psy, a pak se diví, že je pes buď strašpytel, nebo že na ostatní psy vrčí.
- Začít od štěněte – ačkoliv si nemyslím, že nelze v dospělém věku pracovat úspěšně se psem, čím dříve začnete, tím lépe. Jsou prostě návyky, které si pes za svůj život osvojí, a již s nimi nehnete. Vše, co nás napadlo, že se bude hodit v dospělosti, jsme dělali ve štěněčím brzkém věku. Příkladem je fénování, kartáčování, střihání drápků, sahání na uši (kdyby v nich měla později zánět, aby se daly používat kosmetické tyčinky s kapičkami), apod. Jediné, co zatím vím, že jsme podcenili, bylo koupání, s tím určitě bude problém, ale nechtěli jsme malé štěně koupat, takže se zatím koupala jen jednou. Ale to bylo naše rozhodnutí po zvážení pro a proti.
- Žádné fyzické tresty – to by sice měla být samozřejmost, ale u mnohých tomu tak není. Nejen, že si se psem zničíte vztah, ale zničíte si i budoucí výchovu. Zvláště u šiby se tresty dopouštíte neodpustitelné chyby. Šiba nezapomíná. Když pes něco provede, dejte mu najevo, že je něco špatně: zvýšením hlasu, „vytřepáním“ kožíšku, ale vždy s opatrností. Musíte svého psa znát, musíte ho mít přečteného, a když se vám to povede, budete přesně vědět, kde je hranice trestání, přes kterou byste neměli přejít.
- Být krok před šibou – šiba to na vás zkouší, zkouší, co si může dovolit, kam až ji pustíte. Hraje s vámi psychologickou hru, kdy vy jste její oběť. Tu hru s ní klidně hrajte, ale buďte vždy krok před ní. Naveďte ji správným směrem a nechte jí, ať si myslí, že to byla její volba. Šibu musíte přechytračit. Můžu říct, že to přetahování se o psychologickou nadvládu je to, co na Šejmince miluji, hrozně mě to baví. Zatím bych řekla, že vedu, ale nejspíše by to samé řekla i ona. No ale ona neumí psát (zatím), tak má smůluJ
- Výcvik – opět další věc, která by měla být samozřejmostí. Výcvik psa (dokonce i šibu) usměrní, naučí ho základní poslušnosti. Výcvik určitě, alespoň na začátku, doporučuji pod vedením profesionála. Před výcvikem si ujasněte, co od svého psa očekáváte. Já mám přání docela jednoduchá, z mého pohledu životně důležitá. První je, aby pes nebyl agresivní. Druhé se týká jeho bezpečnosti. Chci, aby Šejmi vždy zastavila před vstupem do vozovky. Myslím, že je to to nejdůležitější, co jí mohu dát, protože jí to možná jednou zachrání život. Dávám si na to pozor od první chvíle, kdy jsme začali chodit ven, prostě před každým přecházením silnice se zastavíme a Šejmi se ani nehne, dokud jí neřeknu „pojď“. Samozřejmě, že ne vždy to udělá, ale budu jí to učit každý den jejího života.
A úplně naposled je LÁSKA. Milujte svého psa, buďte na něj hodní, starejte se o něj... Ono se vám to pak milionkrát vrátí!
Nezapomeňte nás sledovat na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu
Krásně napsané, děláme to stejně až na ty fyzické tresty bez nich by to s naším šibákem nešlo. (možná je to tím že je to pes a ne fena). K těm trestum já ho trestám nejvíc a taky mě nejvíc poslouchá. Každé ráno když vztanu tak mě jde přivítat, chce si se mnou pořád hrát, rozhodně to není tak že by se mě bál. Výchova shiby podle mě není zas tak složitá jak se říká, potřebuje akorát nad sebou průměrného dospělého člověka né dítě a né starší klidnou, hodnou babičku.
OdpovědětVymazatKrásně napsané
OdpovědětVymazat