Přeskočit na hlavní obsah

Výcvik pozitivkou úvod


Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat.
Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality

Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejminky.
Jednoho dne mi kamarádka doporučila výcvik pozitivní motivací. Nikdy jsem o tom neslyšela a brala jsem to jako další názor na výcvik. Každopádně jsem si o tom zjistila nějaké informace, ale jelikož jsem si to nedokázala představit v reálu, tak jsem tomu dál nevěnovala pozornost. Ta přišla až s tím, když nám pozitivku doporučila i jedna paní na klubové výstavě shiba-inu. Když už to říká dav, musí na tom něco být a naše zvědavost narůstala. Paní nám doporučila i konkrétní místo. Jelikož výcvik probíhal v kryté hale, venku byla šílená zima a já jsem pod 15 stupňů celsia nepoužitelná, tak jsme se na pozitivku nadšeně přihlásili. V šesti měsících.

První tři hodiny jsme byli trochu v rozpacích. Nedokázali jsme si plně udělat názor a tlouklo se v nás porovnání klasického výcviku s pozitivkou. Kolem třetí hodiny se to začalo měnit. Já jsem byla rezolutně přesvědčena, že je pozitivní motivace pro shibu to nejlepší, přítel dával přednost klasice. Po 6 týdnech výcviku změnil názor i on.
Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality


Hlavní rozdíl, když opominu metodu výcviku, vidím v tom, že při klasice vidíte výsledky ihned, při pozitivní motivaci je progres na začátku pomalý. Dnes již vím, že psovi déle trvá pochopit výcvik pozitivní motivací, ale o to více se pak cviky učí rychleji a hlavně trvaleji.

Pozitivka je z mého pohledu skvělá výcviková metoda. Pes se cviky nedriluje, pes se učí nad nimi přemýšlet. První úkol, který jsme na pozitivce dostali (ano, dostáváme domácí úkolyJ byl, abychom naučili psa nás vnímat. Zní to jednoduše, ale bylo to to nejtěžší na celém dosavadním výcviku. Až do toho domácího úkolu jsem si neuvědomila, že mě Šejmi nevnímá. Byla jsem s ní hodinu venku a ona za celou hodinu se na mne ani nepodívala. Jak mohla poslouchat, když ani nevěděla, že tam jsem. Dokonce ani když jsem na ni zavolala, mě většinou nevnímala. Rušivky byly vždy víc, než páníček.
Jak tedy naučit psa vnímat? „Jednoduše“. Jdete, zastavíte se a ani se nehnete, dokud se na vás pes nepodívá. Zní to jednoduše? Když jsme to zkoušeli poprvé, Šejmi se na mě za celých 15 minut (připadalo mi to jako věčnost) nehnutého stání ani nepodívala. Prostě shiba. Jenže po těch 15 minutách se na mě koukla a byla odměněna pamlskem. Ještě jsem to během procházky (spíše stání na jednom místě) vyzkoušela dvakrát. A podruhé to bylo už jen 8 minut…. A každou procházku se intervaly zkrachovaly. Dnes už na mě kouká pořád. Jakmile se zastavím, podívá se, co se děje. Pamlsek, nepamlsek. Když vás pes začne vnímat, uvědomí si, že tam jste, můžete ho o to jednodušeji trénovat dál. Můžu říct, že tenhle „cvik“ nám zabral nejvíce času, to ostatní proti tomu bylo jednoduché.

Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality


Při cvičení pozitivky potřebujete dvě věci, pamlsky a trpělivost. Moře trpělivosti. A to zvláště, když trénujete shibu.

S výcvikem jsme pořád na začátku, Šejmi je osm měsíců, ale určitě budu informovat o tom, jak pokračujeme….

Pozn. Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu

Komentáře

  1. Zdravím, můžu se optat, na jaký klasický cvičák chodíte? Též chodíme na pozitivku do Psího parku a zajímala by nás kombinace s klasikou :)

    OdpovědětVymazat
  2. také jsme zkoušeli pozitivku, ztroskotali jsme na tom, že náš hrdý šibák si prostě venku odměnu nevezme. Nikdy. Doma se může utlouct, ale venku nechce. Přesto to nevzdáváme a vždy po splnění pokynu nabídneme.:-)
    Hodně štěstí všem

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím že je to jako u lidí. Běžná školka je jako ten obyčejný cvičák - nic moc zajímavého a motivačního a pak je tady třeba Montessori - jsem chodil například majitel Amazonu. Mám německého boxera a nejraději chodíme na pole a k lesu. Nejdříve jsme chodili také na cvičák, ale pole a les jsou lepší. Povely postupně ignoruje, ale už je mu 9 let, čili je v důchodu :-).

    OdpovědětVymazat
  4. Mám 11 ročnú shibu. Mam ju od jej 3,5 roka keď som zobral od majiteľky ktorej pohryzla celú rodinu včítane 82 ročnej babičky. So mnou chodí zásadně bez vodítka a dokonca aj bez obojku. Keď potrebujete pomôcť s výcvikom tak vladodubivsky@gmail.com. Rád pomôžem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj dnes som si kúpil polročnú shibu a budem rád ak mi pomôžeš z jej aspoň základným výcvikom...bez vodítka vonku pri nohe???nemožné...môj mail milanborg@centrum.sk posadí sa predomna a čaká a ja neviem čo robiť...tak vopred ďakujem.ozvy sa ..Milan.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš