Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat.

Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality

Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejminky.

Jednoho dne mi kamarádka doporučila výcvik pozitivní motivací. Nikdy jsem o tom neslyšela a brala jsem to jako další názor na výcvik. Každopádně jsem si o tom zjistila nějaké informace, ale jelikož jsem si to nedokázala představit v reálu, tak jsem tomu dál nevěnovala pozornost. Ta přišla až s tím, když nám pozitivku doporučila i jedna paní na klubové výstavě shiba-inu. Když už to říká dav, musí na tom něco být a naše zvědavost narůstala. Paní nám doporučila i konkrétní místo. Jelikož výcvik probíhal v kryté hale, venku byla šílená zima a já jsem pod 15 stupňů celsia nepoužitelná, tak jsme se na pozitivku nadšeně přihlásili. V šesti měsících.

První tři hodiny jsme byli trochu v rozpacích. Nedokázali jsme si plně udělat názor a tlouklo se v nás porovnání klasického výcviku s pozitivkou. Kolem třetí hodiny se to začalo měnit. Já jsem byla rezolutně přesvědčena, že je pozitivní motivace pro shibu to nejlepší, přítel dával přednost klasice. Po 6 týdnech výcviku změnil názor i on.

Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality

Hlavní rozdíl, když opominu metodu výcviku, vidím v tom, že při klasice vidíte výsledky ihned, při pozitivní motivaci je progres na začátku pomalý. Dnes již vím, že psovi déle trvá pochopit výcvik pozitivní motivací, ale o to více se pak cviky učí rychleji a hlavně trvaleji.

Pozitivka je z mého pohledu skvělá výcviková metoda. Pes se cviky nedriluje, pes se učí nad nimi přemýšlet. První úkol, který jsme na pozitivce dostali (ano, dostáváme domácí úkolyJ byl, abychom naučili psa nás vnímat. Zní to jednoduše, ale bylo to to nejtěžší na celém dosavadním výcviku. Až do toho domácího úkolu jsem si neuvědomila, že mě Šejmi nevnímá. Byla jsem s ní hodinu venku a ona za celou hodinu se na mne ani nepodívala. Jak mohla poslouchat, když ani nevěděla, že tam jsem. Dokonce ani když jsem na ni zavolala, mě většinou nevnímala. Rušivky byly vždy víc, než páníček.

Jak tedy naučit psa vnímat? „Jednoduše“. Jdete, zastavíte se a ani se nehnete, dokud se na vás pes nepodívá. Zní to jednoduše? Když jsme to zkoušeli poprvé, Šejmi se na mě za celých 15 minut (připadalo mi to jako věčnost) nehnutého stání ani nepodívala. Prostě shiba. Jenže po těch 15 minutách se na mě koukla a byla odměněna pamlskem. Ještě jsem to během procházky (spíše stání na jednom místě) vyzkoušela dvakrát. A podruhé to bylo už jen 8 minut…. A každou procházku se intervaly zkrachovaly. Dnes už na mě kouká pořád. Jakmile se zastavím, podívá se, co se děje. Pamlsek, nepamlsek. Když vás pes začne vnímat, uvědomí si, že tam jste, můžete ho o to jednodušeji trénovat dál. Můžu říct, že tenhle „cvik“ nám zabral nejvíce času, to ostatní proti tomu bylo jednoduché.

Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality

Při cvičení pozitivky potřebujete dvě věci, pamlsky a trpělivost. Moře trpělivosti. A to zvláště, když trénujete shibu.

S výcvikem jsme pořád na začátku, Šejmi je osm měsíců, ale určitě budu informovat o tom, jak pokračujeme….

Pozn. Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu