Přeskočit na hlavní obsah

S lovcem medvědů v Waterfalls Canyon

Autor:
Výchozím bodem tohoto výletu je obec Smoljan v bulharských Rodopech. Čeká vás při něm přibližně šest kilometrů kolem 46 vodopádů. To již samo o sobě slibuje nevšední zážitek, když ho ale navíc podnikáte na podzim bez všudypřítomných turistů, je to zážitek k nezaplacení.

Být na místě sami má ale také své stinné stránky. U vstupu totiž narazíte na ukazatel, který vás informuje, že se máte před vstupem na eko trasu nahlásit správci parku. Zní to docela chytře, že se tu turisté počítají. Určitě proto, aby se vědělo, kolik jich snědli medvědi pohybující se v této oblasti.

Komu se ale máme nahlásit, když nikde nikdo. Být tu hromady turistů, jistě bychom tu správnou frontu na ohlášení našli, takhle váháme, co dělat. Přítel jako vždy hlásá drze jít, zatímco já poctivec poctivý trvám na ohlášení. Vstupujeme proto na dvůr turistické chaty, která vypadá zcela opuštěně. S naším psem ale neumíme být úplně potichu, a tak na nás po chvíli vykoukne z okna správce. Rukama nohama mu vysvětlujeme, že se hlásíme, on na nás zamává a to je celé. Cestou zpět stejný rituál samozřejmě neuděláme, takže doteď nás tam možná ještě hledají.
Každopádně ještě před vstupem prohlídneme velkou výstražnou ceduli, na které je v bulharštině napsáno, jak se vyhnout kontaktu s medvědem. Jelikož kupodivu bulharsky neumíme, spokojíme se s obrázky. Stačí dělat kravál a je to v cajku. Navíc máme s sebou psí plemeno, které je vyhlášeným lovcem medvědů. I když přiznávám, že se mi zdála jako jistější varianta dělání kraválu.

Cesta kolem vodopádů je fajn. Mokré velké kameny občas výlet komplikují, ale jinak se jedná o nenáročnou trasu. Člověk musí v tu chvíli úplně žasnout, kolik vodopádů se nachází na jednom místě. Každý je jiný a každý si zaslouží alespoň krátkou zastávku na fotku. 

Na tomto výletu ale Šejmi kupodivu moc kochací náladu neměla. Neustále chytala nějakou pachovou stopu a zvířátka jí přece jen zajímala více než nějaká padající voda. Určitě cítila vůni čerstvého medvědí a snažila se nám ukázat, že jsou shiby právem nazývány lovci medvědů.

Kochání si vynahradila až při cestě zpět. Opět nám totiž ukázala svůj nulový pud sebezáchovy, když přešla přes silný proud vody na kámen a pozorovala peřeje pěkně z blízka. Ne, opravdu jsme ji na ten kámen nevysazovali, takto bláznivé nápady má vážně jen ona. Naše Šejmi. Nejlepší parťák jakého jsme si mohli jen přát.

PSÍ BLOG
Kniha Život se shiba-inu: http://predprodej.zivotseshibainu.cz/
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu nebo @modernakovi




Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Autor:
Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov
Okomentovat
Číst více »

Článek o šibách, který nebude v časopise

Autor:
Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?
27 komentářů
Číst více »

Můj pes není liška!

Autor:
Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš
4 komentáře
Číst více »