Přeskočit na hlavní obsah

Když jedete se psem přes Malé Karpaty

Přiznám se, že jsme trochu skrblíci a odmítáme platit za dálniční známky, když nemusíme. Proto jsme se také po odubytování vydali z Nitry směr Trnava a následně Hodonín. Nelze ale přejet Malé Karpaty, aniž bychom alespoň na chvíli nezastavili. Už kvůli Šejmi, která vždy zastávku na vyvenčení ocení.

Většinou si při těchto příležitostech dáváme  okruh někde v přírodě, ale stále u nás doznívala nemoc, a tak jsme zvolili tu nejméně náročnou variantu.

Díky tomu mám ale pro vás tip na krátkou zastávku v Malých Karpatech. Když pojedete směr Hodonín, zahněte v obci Jablonica doleva a dostanete se k rozhledně Rozbehy. Ta ale nebyla tím hlavním důvodem, proč jsme si tento výlet vybrali. Důvodem byla zřícenina hradu Korlátko, která se nachází přibližně 600 metrů od rozhledny.

Je zajímavé, že celou cestu bylo nádherné počasí, ale když jsme dorazili na místo, začal šíleně foukat vítr. Pes nám málem ulétl na vodítku a my sotva šli. Několik větrných elektráren v blízkosti dokazovalo, že se zřejmě nejedná o ojedinělý jev.

Hned, jak jsme potkali prvního člověka, museli jsme mu vysvětlovat, co za rasu je náš pes a počkat, než si ho pán vyfotí ze všech stran. Už si pomalu zvykáme, že jsme na každém výletu atrakcí. Šejmi si opět užívala pozornosti a hrála si na strašně důležitou. Fakt bych někdy chtěla zažít výlet, kdy náš pes nehraje komedii.

Zřícenina hradu ze 13. století je docela zachovalá a až neskutečně romanticky zasazena do místní krajiny. Vstupné nikdo nevybíral, a tak ani pes nikomu nevadil. To bylo dobře, protože Šejmi se hned pustila do obdivování hradeb. Vždy se na každém centimetru zastavila a koukala do dáli. Vůbec ji nezajímalo, že mi sotva stojíme na nohách, jak do nás narážel nepříjemný vítr. 

Kupodivu bylo na místě docela dost lidí, ale to nám nebránilo si sednout na nejvyšší místo zříceniny a jen se kochat nádherným výhledem. Možná snad jen ten dojem kazily ty větrné elektrárny, které jsme měli za zády.

Cestou zpět Šejmi nasávala vůni vuřtů opékajících se na ohni, který i přes ten silný vítr plápolal. Jsou věci, které asi nikdy technicky nepochopím. Zatímco já přemýšlela nad tím, proč ten oheň neuhasne, Šejmi se pomalu sbíhaly sliny. Ale mezi námi... také bych si dala. Jak já se těším, až si uděláme letní grilovačku u nás na chalupě. Samozřejmě bez větru.
Snad jen z nějaké vnitřní povinnosti jsme ještě i se Šejmi vylezli na místní rozhlednu, ale ten pohled již nebyl tak krásný jako z nejvyšší části hradeb. A to je vše. Tip na rychlý, ale skvělý výlet. Za nás další fajn zážitek se psem.

PSÍ BLOG
Kniha Život se shiba-inu: http://predprodej.zivotseshibainu.cz/
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu nebo @modernakovi



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

20 základních pravidel výcviku pozitivní motivací

V tomto článku se budu věnovat základům pozitivní motivace. Tedy všemu, co byste měli znát, než se dáte do tohoto typu výcviku.


Pozitivní motivace vychází z toho, že odměna tvoří chování, zatímco trest chování zastavuje. Trestem tedy nikdy nevytvoříte chování u psa!Při výcviku se používají pamlsky několika hodnot. Doporučuje se při učení nového cviku používat pamlsky nejvyššího řádu, a pro opakování již pamlsky nižšího řádu.Psovi se slovem označuje začátek a konec výcviku. Například: "CVIČÍME" a po skončení: "KONEC CVIČENÍ, VOLNO". Odměňováno je žádoucí chování. Nežádoucímu chování se předchází.Odměňují se jednotlivé kroky. Například je naším cílem dostat psa na bedýnku. Upřeně koukáme na bedýnku a odměňujeme vše, co vede psa k dosáhnutí tohoto cíle. Tedy napřed samotný jeho pohled na bedýnku, očuchání, položení packy apod.Po odměně následuje restart. Pes položí packu na bedýnku, odměníte i tento mezikrok a následně hodíte další pamlsek do dálky a řeknete: "Hl…

Zkouška nervů paničky

Panička si na víkend pozvala na naši chaloupku pro mě zcela cizí lidi. Vůbec nechápu, co jí to napadlo. Navíc se mě ani nezeptala, což již samo o sobě je donebevolající. Myslím, že jí už dlouho dávám jasně najevo, že ta chalupa je moje, ale ona je prostě úplně natvrdlá a nechápe to. Ti divní lidi pořád do ní něco nalévali a ona byla nějaká veselá, což se mi nelíbilo, protože se mi věnovala méně, než obvykle. Moc jsem to nepochopila. Zapíjeli prý nějakého narozeného Filípka. No ale co je mě do nějakého Filipa? A to ani nemluvím o tom, že už ho tento týden zapíjela třikrát. Takže jistě chápete, že jsem byla celý víkend rozhořčená, a když už ti lidi konečně vypadli, tak jsem se paničce chtěla pomstít. Prostě dát jasně najevo, kdo je tady pánem. Chvíli jsem přemýšlela jak, ale nakonec se příležitost naskytla sama. Panička mě totiž vzala ke své tetě na návštěvu. A normálně si myslela, že si tam budu hrát a budu hodná. No, tak to tedy fakt ne. Začala jsem vymýšlet lumpárny, zatímco panička…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…