Přeskočit na hlavní obsah

Jak nám o chlup utekl Králický Sněžník

Možná jste už o tom kopečku slyšeli. Jmenuje se Králický Sněžník a dosahuje výšky 1 424 m n. m. No a tento kopeček jsme se rozhodli o víkendu zdolat. Respektive rozhodl páníček, protože mě chce strhat a ze psa shodit winter-špek, který se na něm záhadně objevil. Vzali jsme s sebou na výlet i rodiče přítele, abychom v tom nebyli sami.

K výstupu jsme zvolili polskou stranu. Vyrazili jsme po modré z obce Kamienica. Ze začátku bylo stoupání relativně malé, takže se nám šlo dobře. Kupodivu šlapala i Šejmi, která až na občasné brodění se v potoku či hraní se šiškami byla docela aktivní. Slunce pražilo a my šli moc hezkou přírodou. Nikde nikdo, božský klid. Vždy si říkám, kde všichni ti lidé jsou, ale zřejmě se vyvážejí lanovou z druhé strany.

Jak to ale na vrcholu Králického Sněžníku vypadá, se s vámi nepodělím. Asi po šesti kilometrech stoupání (k vrcholu ještě cca 4 km) se spustil strašný slejvák a my se rozhodli vrátit zpět. 
Někdo by možná mohl říct, že je to škoda a že jsme měli zkažený výlet, ale opak byl pravdou. Myslím, že jsme si i tak užili, že jsme spolu a máme další zážitek, o kterém můžeme vyprávět.

Nevím, jak ostatním, ale mně se z nějakého důvodu ten déšť líbil. Bylo mi jedno, že jsme byli po minutě prolití naskrz a že pes nasával vodu jako mycí houba. Prostě mám v těchto chvílích vždy nějaký nepochopitelný pocit výjimečnosti a romantiky.

Ani mi nevadilo, že mé oblečení rázem vážilo o pár kilo víc a pomalu mi začínala být zima. Bylo mi líto jen toho psa, který úplně nadšením nesršel.

Když jsme došli k autu, samozřejmě pršet přestalo. V tomto ohledu fungují Murphyho zákony dokonale. Kdo mohl, ten se převlékl do suchého a kdo nemohl (páníček) musel trpět. Špinavá a mokrá Šejmi si lehla doprostřed na sedačku a rázem usnula nerušeným spánkem. My se mezitím přemístili do Dolní Moravy, kde měli rodiče přítele zařízené ubytování. Zajímavé bylo, že zatímco Dolní Morava byla jen o pár km od našeho výletu dál, bylo v ní naprosto sucho a slunečno.

Psa, který byl z nás nejstrhanější jsme nechali na pokoji a došli si na jídlo. Šejmi vždy potřebuje největší čas na regeneraci. Jak ta byla ráda, že jsme jí hodinu dali pokoj od toho ťapkání světem. A jak se pak tvářila, když jsme si pro ní došli, aby se s námi šla podívat ještě po okolí.

A to okolí je opravdu nádherné. Úplně jsem se zamilovala do zdejších luk. Vše tu tak nádherně kvetlo, že bych se na tu krásu dokázala dívat roky.

Od toho kochání jsme se pomalu přesunuli na Stamichmanovu naučnou stezku. Stezka patrona Králického Sněžníku je plná interaktivních tabulí a dřevěných soch. Je moc hezká, vtipná a zároveň poučná, takže ji v Dolní Moravě nezapomeňte navštívit.
A to je vše. Nedělní den přinesl 22 000 kroků, spoustu vody, maximální množství zážitků, spokojenou rodinu, ještě spokojenějšího psa a jeden článek o našem psím výletu. Co bychom si víc mohli přát...

PSÍ BLOG
Kniha Život se shiba-inu: http://predprodej.zivotseshibainu.cz/
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu nebo @modernakovi
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality
Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejmin…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…

Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…