Jak nám o chlup utekl Králický Sněžník

Možná jste už o tom kopečku slyšeli. Jmenuje se Králický Sněžník a dosahuje výšky 1 424 m n. m. No a tento kopeček jsme se rozhodli o víkendu zdolat. Respektive rozhodl páníček, protože mě chce strhat a ze psa shodit winter-špek, který se na něm záhadně objevil. Vzali jsme s sebou na výlet i rodiče přítele, abychom v tom nebyli sami.

K výstupu jsme zvolili polskou stranu. Vyrazili jsme po modré z obce Kamienica. Ze začátku bylo stoupání relativně malé, takže se nám šlo dobře. Kupodivu šlapala i Šejmi, která až na občasné brodění se v potoku či hraní se šiškami byla docela aktivní. Slunce pražilo a my šli moc hezkou přírodou. Nikde nikdo, božský klid. Vždy si říkám, kde všichni ti lidé jsou, ale zřejmě se vyvážejí lanovou z druhé strany.

Jak to ale na vrcholu Králického Sněžníku vypadá, se s vámi nepodělím. Asi po šesti kilometrech stoupání (k vrcholu ještě cca 4 km) se spustil strašný slejvák a my se rozhodli vrátit zpět.

Někdo by možná mohl říct, že je to škoda a že jsme měli zkažený výlet, ale opak byl pravdou. Myslím, že jsme si i tak užili, že jsme spolu a máme další zážitek, o kterém můžeme vyprávět.

Nevím, jak ostatním, ale mně se z nějakého důvodu ten déšť líbil. Bylo mi jedno, že jsme byli po minutě prolití naskrz a že pes nasával vodu jako mycí houba. Prostě mám v těchto chvílích vždy nějaký nepochopitelný pocit výjimečnosti a romantiky.

Ani mi nevadilo, že mé oblečení rázem vážilo o pár kilo víc a pomalu mi začínala být zima. Bylo mi líto jen toho psa, který úplně nadšením nesršel.

Když jsme došli k autu, samozřejmě pršet přestalo. V tomto ohledu fungují Murphyho zákony dokonale. Kdo mohl, ten se převlékl do suchého a kdo nemohl (páníček) musel trpět. Špinavá a mokrá Šejmi si lehla doprostřed na sedačku a rázem usnula nerušeným spánkem. My se mezitím přemístili do Dolní Moravy, kde měli rodiče přítele zařízené ubytování. Zajímavé bylo, že zatímco Dolní Morava byla jen o pár km od našeho výletu dál, bylo v ní naprosto sucho a slunečno.

Psa, který byl z nás nejstrhanější jsme nechali na pokoji a došli si na jídlo. Šejmi vždy potřebuje největší čas na regeneraci. Jak ta byla ráda, že jsme jí hodinu dali pokoj od toho ťapkání světem. A jak se pak tvářila, když jsme si pro ní došli, aby se s námi šla podívat ještě po okolí.

A to okolí je opravdu nádherné. Úplně jsem se zamilovala do zdejších luk. Vše tu tak nádherně kvetlo, že bych se na tu krásu dokázala dívat roky.

Od toho kochání jsme se pomalu přesunuli na Stamichmanovu naučnou stezku. Stezka patrona Králického Sněžníku je plná interaktivních tabulí a dřevěných soch. Je moc hezká, vtipná a zároveň poučná, takže ji v Dolní Moravě nezapomeňte navštívit.

A to je vše. Nedělní den přinesl 22 000 kroků, spoustu vody, maximální množství zážitků, spokojenou rodinu, ještě spokojenějšího psa a jeden článek o našem psím výletu. Co bychom si víc mohli přát...