Přeskočit na hlavní obsah

Noc se psem v bordelu a jiné hotelové příhody

Hotelové příběhy se psem. Tak těch mám v hlavě nespočet. Vlastně každý náš vstup do jakéhokoliv ubytovacího zařízení je zážitkem. Napřed jsme dělali na recepcích komedii, protože se Šejmi neznámých míst bála, potom jsme dělali komedii, protože měla potřebu se předvádět a nechávat se obdivovat. Nevím, která varianta byla pro nás, pro páníčky, horší.

Takže zatímco ona nasazovala ty svoje shibí výrazy, my se pokaždé snažili dělat, že tam nejsme a že ji vlastně vůbec neznáme. Někdy by se opravdu hodilo mít s sebou psa, který se nemusí za každou cenu předvádět.

Přesně vím, do kdy jí strach z hotelů vydržel. Do našeho road tripu, při kterém pochopila, že hotel znamená konec celodenního ťapkání. Cokoliv, co představovalo klid od putování světem, bylo vítáno. Vždy si rychle prolezla pokoj a rozvalila se na nejbližším místě. Ať to byly postel, koberec, pohovka či podlaha v koupelně, pokaždé se rozplácla a koukla na nás s výrazem - "To je dost, že si už můžu dáchnout.".

Nejlepší bylo, když byla na pokoji také pohovka. Tu si okamžitě zabrala pro sebe a my jsme se v noci s páníčkem mohli v klidu vyspat. Žádný psí zadek v obličeji a balancování na hraně postele, protože se uprostřed rozpíná do závratných rozměrů pes. Nemusím snad ani říkat, že jsme ke konci road tripu podprahově vybírali pouze ta ubytování, kde byl i gauč.

Někdy jsme ale byli rádi, že vůbec nějaké ubytování máme. Je totiž organizačně nemožné, mít vše dopředu zamluvené. Často jsme proto hledali vhodné místo k přespání hodinu před tím, než jsme se chtěli ubytovat. To je pak člověk rád, že sežene něco za přijatelnou cenu, kam může také pes.

Kupodivu nejvíce hotelových zážitků máme z Bulharska. Jednou se nám stalo, že jsme se ocitli v obrovském hotelu, kde jsme byli jediní hosté. Zvláštní pocit, když nikde nikdo a vy máte ten obrovský prostor pro sebe. Jen projít velkou halou zavánělo typickým hororovým záběrem.

Jindy jsme se zase ocitli u té nejhodnější paní na světě. Bydleli jsme u ní v apartmánu, zatímco ona obývala patro nad námi. Kdybyste viděli ten pokoj. V životě jsem neviděla čistější místo. Všechno bílé, čisté, načančané. Všude přehozy, krajky... a my. Totálně špinaví z výletu, protože jsme se zase brodili nějakým bahnem.

Nikdy jsme nezažili, abychom se báli v apartmánu něčeho dotknout, ale tentokrát jsme cítili, že musíme zachovat maximální pořádek. Hlavně neudělat nic, abychom paní nenarušili tu její harmonii a čistotu. Kupodivu to nějak vycítil i ten pes, protože spal celou noc ve svém pelíšku a ne na posteli. Večer paní zaklepala na dveře a přestože jsme neměli jídlo v ceně, přinesla nám k večeři domácí chléb, vlastnoručně vyráběné sýry a hroznové víno a broskve ze zahrádky. Ještě teď se oblizuji, když si na to vzpomenu. Jenže zatímco jsme se my cpali tím dokonalým jídlem, majitelka zamkla vrata apartmánu a odešla spát. Pro normální hosty standardní stav, ale ne pro hosty, kteří mají s sebou psa. O dvě hodiny později, když šel páníček Šejmi vyvenčit, zjistil, že je zamknuto a že se dostane pouze na dvůr. Pro normálního pejskaře s normálním psem stále normální stav. Pro pejskaře, co má s sebou shiba-inu, nepřekonatelný problém. Náš pes se prostě nevyčurá blíže než 500 metrů od místa, kde je ubytován. A už vůbec ne na nějakém dvoře, kde je jen třímetrový úzký pruh trávy. Natož na úzkém pruhu trávy, u kterého sedí kočka.

Několik minut se páníček snažil psovi vysvětlit, že ten třímetrový pruh je pro něj to nej, ale marně. Stejně marně jsem se já snažila najít klíč. Nepomohlo ani zvonění na zvonek a hlasité volání na majitelku. Jen jsme slyšeli, jak má televizi hrozně nahlas v bytě nad námi. Celou noc jsem skoro nespala, připravena okamžitě vyskočit z postele, jakmile jen Šejmi zakňourá. Nezakňourala a prospala celou noc. Ten pes je takový "držák", to je neskutečný. Od té doby jsme si už dávali pozor, aby se nic podobného nestalo.

Stalo se samozřejmě něco jiného. To jsem takhle hledala další ubytování, tentokrát v Sofii. Chtěli jsme přespat jen někde na okraji, takže jsme vzali první hotel, co jsme našli. Ještě jsem na mapě zkontrolovala, zda je kolem zeleň a hotel zarezervovala. První šok samozřejmě nastal ve chvíli, kdy jsme zjistili, že je to hotel přímo u dálnice a že ta zeleň je absolutně nedostupná. Jelikož se opět náš pes nebude venčit na parkovišti, museli jsme ho naložit do auta a vozit na venčení do parku asi o tři kilometry dál. Možná si teď všichni říkáte, jací jsme cvoci, ale věřte mi, že je to rychlejší, než marně doufat, že se ten pes mezi auty vyvenčí. Druhý šok nastal hned po příchodu na recepci. Všude pobíhaly "mravů-prosté" ženy a už podle vůní, světel a barev nám bylo jasné, že to nebude obyčejný hotel. Ona i ta cedulka směr "striptýz" byla vše vypovídající. Prostě jsme se ocitli v hotelu, kde byl v celém prvním patře noční klub.

Přišli jsme na pokoj, kde bylo všechno totálně červené, navoněné. Všude byla zrcadla, a to včetně stropu. K dokonalosti mi chyběl už jen kondom na polštáři. A do toho všeho náš pes. Zatímco já byla v šoku, Šejmi  netradiční pokoj hrozně bavil. Během chvíle vyskočila na postel a začala se pozorovat v zrcadlech. Natáčela se ze všech stran a tvářila se u toho velice namyšleně. Pak si lehla a usnula spokojeným psím spánkem.
A tak jsme se psem strávili noc v nočním klubu.


PSÍ BLOG
Kniha Život se shiba-inu: http://predprodej.zivotseshibainu.cz/
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu nebo @modernakovi
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1




Komentáře

  1. A Guide to the Best Casino Sites | Wooricasinos
    Find out how 피망 포커 현금화 casino sites offer slots and 딥 슬롯 table games with the best casino 마틴 게일 bonuses. Find out 라이브스코어사이트 more 넥스트 벳 about the best slots and table games for

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš