Jeden den, dva výlety. Po návštěvě The Eyes of God (Oči Boha) jsme se přemístili o pár kilometrů dál do Panega Riverside Landscape Park.
Přijíždíme na parkoviště u obce Lukovit a pomalu sestupujeme skalnatým terénem dolu k řece Zlatna Panega. Mírnou překážkou jsou dlouhé a příkré schody, kdy raději bereme psa do náruče - nebojte, větší psi zvládnou sestup sami.
Horší počáteční terén se promění v příjemnou cestu přírodním parkem. Turisté, které potkáváme, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Jsme relativně blízko civilizaci, a přitom v naprosto dokonalé přírodě.
Po překonání první lávky se nám naskytne pohled na průzračnou tyrkysovou vodu, která až vyráží dech. Šejmi k ní hned běží a dlouze pije. Během toho si všimne malých ryb a chce je chytat. Chvíli se proto na místě zdržíme, protože uznejte, že lovení ryb má přednost před ťapkáním světem.
Když už to Šejmi přestane bavit, vydáváme se dál podél řeky. Všude je spousta skal, průzračná voda a v dálce se pasoucí zvířata. A ten božský klid.
Cestou přecházíme několik dřevěných lávek spojujících oba břehy. Šejmi po nich přebíhá naprosto v pohodě. Z nějakého důvodu ji mosty vždy lákají. I kdyby byl položený přes řeku jen kmen stromu, okamžitě by na něj chtěla vylézt. Pokaždé se musím usmát, když vidím, jak se za každou cenu musí dostat na co nejvyšší místo, aby měla dokonalý přehled. Naše malá chlupatá Keliška.
Někteří psi ale mají z podobných lávek strach, takže pokud jste vlastníkem některého z nich, počítejte s tím, že se jim nevyhnete. Mají to tak někteří psi a mají to tak i některé paničky. O jedné vím, píše tento článek. Ne vážně, úplně dobře mi přecházení přes dřevěné lávky nedělá. Nejhůře jsem ale snášela tu, která byla kolem skály téměř u konce výletu. Z jedné strany se dotýkala stály a nevypadala moc stabilně.
Hlavně byla dost dlouhá, ale neptejte se mne jak, protože podle mne měla alespoň kilometr. Znáte to, to čeho se bojíte vám přijde vždy větší a delší. Takže zatímco já s každým krokem překonávala svůj strach, Šejmi nadšeně vrtěla ocáskem.
Zpět k autu jsme se vraceli stejnou trasou a jak nemám návraty stejnou cestou ráda, zde mi to nevadilo. Mohla jsem si alespoň lépe vtisknout do paměti tyrkysovou řeku Zlatna Panega. Jeden z našich nejlepších výletů v Bulharsku.
Pokud tedy můžete, tento výlet rozhodně nevynechejte. Není nikterak náročný a určitě na něho budete rádi vzpomínat. Stejně jistě jako váš psí cestovatel.
PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu nebo @modernakovi
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1
Horší počáteční terén se promění v příjemnou cestu přírodním parkem. Turisté, které potkáváme, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Jsme relativně blízko civilizaci, a přitom v naprosto dokonalé přírodě.
Po překonání první lávky se nám naskytne pohled na průzračnou tyrkysovou vodu, která až vyráží dech. Šejmi k ní hned běží a dlouze pije. Během toho si všimne malých ryb a chce je chytat. Chvíli se proto na místě zdržíme, protože uznejte, že lovení ryb má přednost před ťapkáním světem.
Když už to Šejmi přestane bavit, vydáváme se dál podél řeky. Všude je spousta skal, průzračná voda a v dálce se pasoucí zvířata. A ten božský klid.
Cestou přecházíme několik dřevěných lávek spojujících oba břehy. Šejmi po nich přebíhá naprosto v pohodě. Z nějakého důvodu ji mosty vždy lákají. I kdyby byl položený přes řeku jen kmen stromu, okamžitě by na něj chtěla vylézt. Pokaždé se musím usmát, když vidím, jak se za každou cenu musí dostat na co nejvyšší místo, aby měla dokonalý přehled. Naše malá chlupatá Keliška.
Někteří psi ale mají z podobných lávek strach, takže pokud jste vlastníkem některého z nich, počítejte s tím, že se jim nevyhnete. Mají to tak někteří psi a mají to tak i některé paničky. O jedné vím, píše tento článek. Ne vážně, úplně dobře mi přecházení přes dřevěné lávky nedělá. Nejhůře jsem ale snášela tu, která byla kolem skály téměř u konce výletu. Z jedné strany se dotýkala stály a nevypadala moc stabilně.
Hlavně byla dost dlouhá, ale neptejte se mne jak, protože podle mne měla alespoň kilometr. Znáte to, to čeho se bojíte vám přijde vždy větší a delší. Takže zatímco já s každým krokem překonávala svůj strach, Šejmi nadšeně vrtěla ocáskem.
Zpět k autu jsme se vraceli stejnou trasou a jak nemám návraty stejnou cestou ráda, zde mi to nevadilo. Mohla jsem si alespoň lépe vtisknout do paměti tyrkysovou řeku Zlatna Panega. Jeden z našich nejlepších výletů v Bulharsku.
Pokud tedy můžete, tento výlet rozhodně nevynechejte. Není nikterak náročný a určitě na něho budete rádi vzpomínat. Stejně jistě jako váš psí cestovatel.
PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu nebo @modernakovi
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1
Komentáře
Okomentovat