Přeskočit na hlavní obsah

Psí výlet kolem řeky Panega

Jeden den, dva výlety. Po návštěvě The Eyes of God (Oči Boha) jsme se přemístili o pár kilometrů dál do Panega Riverside Landscape Park.

Přijíždíme na parkoviště u obce Lukovit a pomalu sestupujeme skalnatým terénem dolu k řece Zlatna Panega. Mírnou překážkou jsou dlouhé a příkré schody, kdy raději bereme psa do náruče - nebojte, větší psi zvládnou sestup sami.

Horší počáteční terén se promění v příjemnou cestu přírodním parkem. Turisté, které potkáváme, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Jsme relativně blízko civilizaci, a přitom v naprosto dokonalé přírodě.

Po překonání první lávky se nám naskytne pohled na průzračnou tyrkysovou vodu, která až vyráží dech. Šejmi k ní hned běží a dlouze pije. Během toho si všimne malých ryb a chce je chytat. Chvíli se proto na místě zdržíme, protože uznejte, že lovení ryb má přednost před ťapkáním světem.

Když už to Šejmi přestane bavit, vydáváme se dál podél řeky. Všude je spousta skal, průzračná voda a v dálce se pasoucí zvířata. A ten božský klid.

Cestou přecházíme několik dřevěných lávek spojujících oba břehy. Šejmi po nich přebíhá naprosto v pohodě. Z nějakého důvodu ji mosty vždy lákají. I kdyby byl položený přes řeku jen kmen stromu, okamžitě by na něj chtěla vylézt. Pokaždé se musím usmát, když vidím, jak se za každou cenu musí dostat na co nejvyšší místo, aby měla dokonalý přehled. Naše malá chlupatá Keliška.

Někteří psi ale mají z podobných lávek strach, takže pokud jste vlastníkem některého z nich, počítejte s tím, že se jim nevyhnete. Mají to tak někteří psi a mají to tak i některé paničky. O jedné vím, píše tento článek. Ne vážně, úplně dobře mi přecházení přes dřevěné lávky nedělá. Nejhůře jsem ale snášela tu, která byla kolem skály téměř u konce výletu. Z jedné strany se dotýkala stály a nevypadala moc stabilně.

Hlavně byla dost dlouhá, ale neptejte se mne jak, protože podle mne měla alespoň kilometr. Znáte to, to čeho se bojíte vám přijde vždy větší a delší.  Takže zatímco já s každým krokem překonávala svůj strach, Šejmi nadšeně vrtěla ocáskem.


Zpět k autu jsme se vraceli stejnou trasou a jak nemám návraty stejnou cestou ráda, zde mi to nevadilo. Mohla jsem si alespoň lépe vtisknout do paměti tyrkysovou řeku Zlatna Panega. Jeden z našich nejlepších výletů v Bulharsku.

Pokud tedy můžete, tento výlet rozhodně nevynechejte. Není nikterak náročný a určitě na něho budete rádi vzpomínat. Stejně jistě jako váš psí cestovatel.

PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu nebo @modernakovi
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš