Přeskočit na hlavní obsah

Se psem do Krakova? Pár tipů.

Se psem nemusíte pouze běhat po horách a hledat místa mimo civilizaci, ale můžete s ním objevovat i krásy historických měst. Třeba takový Krakov, naprosto rozporuplné město s průmyslovou okrajovou částí, která jakoby záměrně ukrývala jedno z nejromantičtějších center Evropy.

Vynechat místo, kde vás naprosto pohltí historie, jen kvůli tomu, že máte psa, by byla obrovská chyba. Musíte ale počítat s tím, že v historickém centru zapsaném na seznamu UNESCO, narazíte se psem na některá omezení.

Venčení v Krakově

Krakov pokládám za docela "dog friendly" město. Zvláště, když je na seznamu Světového kulturního dědictví, se kterým si člověk spojuje výrazná omezení. Najdete zde mnoho hotelů, ve kterých se může ubytovat pes, včetně těch, kde se za něj neplatí žádný poplatek. Navíc můžete být ubytováni v centru, aniž byste měli problém s venčením. Nejlepším místem na venčení psa, je park Planty, který přímo ohraničuje historické centrum. Díky němu nemusíte být ubytováni v některé z okrajových částí, ale můžete si najít bydlení hned u centra. My bydleli v ulici Westerplatte, přímo u parku a pět minut od Starého města (náš hotel zde).

Kam pes v Krakově nesmí

Samozřejmě, že se v Krakově najde mnoho míst, kam pes nesmí, ale myslím si, že každého rozumného pejskaře by ani nenapadlo psa na některá místa brát. Typickým příkladem je Mariánský kostel, Historické muzeum města Krakova nebo továrna Oskara Schindlera. Se psem ale můžete projít celé centrum a navštívit s ním mnoho restaurací a kaváren, například Bunkier Sztuki Café. Můžete s ním dále obdivovat torzo bronzové hlavy "Eros Bendato", skleněnou fontánu ve tvaru pyramidy naproti Mariánskému kostelu nebo s ním navštívit židovskou čtvrť Kazimierz v jihovýchodní části starého Krakova. Největším zklamáním za nás bylo pouze to, že pes nesměl do celého areálu královského hradu Wawel, což jsme vyřešili s přítelem tak, že jsme se v prohlídce vystřídali.

Psa nemusíte brát všude

Sem tam se mě někdo zeptá, proč psa taháme do těchto historických měst, že nás musí strašně omezovat, ale já popravdě žádný pocit omezení nemám. Už jen proto, že to, že máme psa neznamená, že ho musíme tahat všude a že nemůžeme poznávat památky bez něj. Máme totiž to štěstí, že po nějaké době našeho cestování se Šejmi přestala hotelů bát a naopak je bere jako místo, ve kterém má konečně od ťapkání po světě klid. Mnohokrát se nám stalo, že s námi odmítla jít na výlet a dala přednost lenošení na pokoji, což ji na podobných místech rádi tolerujeme. Takže ji občas necháme na hotelu a vydáme se poznávat krásy světa bez ní, stejně tak, jak jsme to udělali občas i v Krakově. Ke spokojenosti nás všech, protože bez ní navštívíme místa, kam pes za normálních okolností nesmí. Chci tím jen říct, že pes není přítěž v poznávání čehokoliv. Pes je váš parťák, který má nárok na to, abyste ho všude netahali s sebou. Život je o kompromisech a takový je i život a cestování se psem.

PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: https://www.instagram.com/zivotseshibainu/
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality
Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejmin…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…

Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…