Přeskočit na hlavní obsah

Kaňon Emen - se psem na vodopády zapomeňte

Někdy můžete mít sebelepší plán, ale stejně vám ho něco zhatí. Většinou je to počasí, ale občas je oním zádrhelem dostupnost místa a když jedete se psem, problém může být ještě větší.

Trasa kolem bulharského kaňonu Emen začíná přibližně půl kilometru za stejnojmennou vesnicí. Jedeme štěrkovou cestou, na jejímž konci nás čeká místo, kde je vstup do jeskyně a začátek trasy. Je říjen a nikde nikdo. Jakmile zaparkujeme, přidává se k nám místní kočka, což Šejmi vítá jejím typickým polovrčícím "nadšením". Na místě je také altán, v jehož blízkosti je voda, kde se pes může napít. Když tedy zapomenete vzít vodu pro psa s sebou, nemusíte mít strach, že bude bez vody.

Kočka nás brzy opouští, protože nemá zapotřebí chodit na nějaký výlet a ještě s nějakým neustále vrčícím psem. Vylézáme docela strmou cestou nad kaňon a hned se nám odhalí překrásné výhledy. V dálce z vesnice slyšíme štěkot psů, ale jinak naprostý klid. Jen krajina, my a pes. Skály lemující řeku po celou dobu vzbuzují respekt, ale také ukazují, jak mocná je příroda.

Jdeme podél kaňonu a Šejmi je pořád něčím zaměstnána. Chytá nějaký hmyz, hlodavce a každou chvíli má tendenci chodit na okraj kaňonu. Její nulový pud sebezáchovy mě neustále fascinuje, ale moc dobře mi nedělá. "Ta jednou někam slítne.", pomyslím si.

Procházíme lesem a potkáváme menší "vodopádek", kde se opět pes může napít. Po chvíli se nám opět ukáže kaňon, vidíme již dřevěné lávky spojující obě strany. Hned je mi jasné, že tohle nebude úplně sranda, ale strašně moc se chci dostat na druhou stranu a vidět vodopád. Docela obtížné je najít cestu k těm lávkám, je tam několik přístupů a každý se nám zdá dost nebezpečný. Vyhodnotíme to tak, že prostě jednu cestu riskneme, ale samotný přístup k lávkám je šílený. Dřevěné žebříky, které k nim vedou, jsou ztrouchnivělé, sem tam jim chybí příčka a přístup je hrozně zarostlý. Přítel s obtížemi po jednom takovém slézá, aby narazil na další dlouhý, na kterém jsou ty příčky pouze tři. Teoreticky by se to slézt dalo, ale cesta nahoru by byla obtížná.

Koukneme ještě na lávky, které sami o sobě nevypadají moc bezpečně a rozhodneme se naši snahu vzdát, protože zvládnout tohle vše ještě se psem, kdy každý špatný krok může skončit neštěstím, už za to riziko opravdu nestojí. Ještě si lehnu na břicho, pomalu se přisunu na okraj kaňonu a snažím se alespoň takhle vidět vodopád, ale neúspěšně. Nikde ani noha, jen my a jedno, podle mne i zpětně, správné rozhodnutí. Pomalu se vracíme zpět, ale nejsme smutní, protože ten výlet za to stál i tak. Věřím, že je mnoho cestovatelů, kteří by to zvládli a věřím, že se najde i nějaký cvok, co by to dal se psem, ale za mne je to riziko moc vysoké.

Alespoň si ještě uděláme malý piknik na vrcholu kaňonu a máme pocit, že nám patří celý svět. Slunce na nás svítí, je říjen, jsme v Bulharsku a je nám krásně.

Když pak dorazíme k autu, koukneme ještě do jeskyně, která je pro nás tím jediným zklamáním. Sedáme do auta a najednou si uvědomíme, že nám na kapotě spí, do kubíčka schoulená, kočka. Je zlatá. Položím jí na zem Šejminky pamlsky, seskočí k nim a je vděčná. Sedneme do auta a odjíždíme, ale já ji ještě z dálky pozoruji. Toho malého kočičího hlídače kaňonu. A já vím, že je tam stále. Sedí tam a čeká na další turisty, kteří budou chtít vidět ten nádherný kaňon Emen.


PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: https://www.instagram.com/zivotseshibainu/
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

20 základních pravidel výcviku pozitivní motivací

V tomto článku se budu věnovat základům pozitivní motivace. Tedy všemu, co byste měli znát, než se dáte do tohoto typu výcviku.


Pozitivní motivace vychází z toho, že odměna tvoří chování, zatímco trest chování zastavuje. Trestem tedy nikdy nevytvoříte chování u psa!Při výcviku se používají pamlsky několika hodnot. Doporučuje se při učení nového cviku používat pamlsky nejvyššího řádu, a pro opakování již pamlsky nižšího řádu.Psovi se slovem označuje začátek a konec výcviku. Například: "CVIČÍME" a po skončení: "KONEC CVIČENÍ, VOLNO". Odměňováno je žádoucí chování. Nežádoucímu chování se předchází.Odměňují se jednotlivé kroky. Například je naším cílem dostat psa na bedýnku. Upřeně koukáme na bedýnku a odměňujeme vše, co vede psa k dosáhnutí tohoto cíle. Tedy napřed samotný jeho pohled na bedýnku, očuchání, položení packy apod.Po odměně následuje restart. Pes položí packu na bedýnku, odměníte i tento mezikrok a následně hodíte další pamlsek do dálky a řeknete: "Hl…

Zkouška nervů paničky

Panička si na víkend pozvala na naši chaloupku pro mě zcela cizí lidi. Vůbec nechápu, co jí to napadlo. Navíc se mě ani nezeptala, což již samo o sobě je donebevolající. Myslím, že jí už dlouho dávám jasně najevo, že ta chalupa je moje, ale ona je prostě úplně natvrdlá a nechápe to. Ti divní lidi pořád do ní něco nalévali a ona byla nějaká veselá, což se mi nelíbilo, protože se mi věnovala méně, než obvykle. Moc jsem to nepochopila. Zapíjeli prý nějakého narozeného Filípka. No ale co je mě do nějakého Filipa? A to ani nemluvím o tom, že už ho tento týden zapíjela třikrát. Takže jistě chápete, že jsem byla celý víkend rozhořčená, a když už ti lidi konečně vypadli, tak jsem se paničce chtěla pomstít. Prostě dát jasně najevo, kdo je tady pánem. Chvíli jsem přemýšlela jak, ale nakonec se příležitost naskytla sama. Panička mě totiž vzala ke své tetě na návštěvu. A normálně si myslela, že si tam budu hrát a budu hodná. No, tak to tedy fakt ne. Začala jsem vymýšlet lumpárny, zatímco panička…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…