Cestovat se psem má mnoho specifik. Něco vám dává, ale také něco bere. Každopádně je jiné a já bych si teď chtěla chvíli povídat o tom, v čem.
Asi to nejlépe ukáži, když se vrátím v čase do doby, než jsme měli psa. Hodně jsme cestovali po světě a impulzivně jsme se rozhodovali. Ve čtvrtek jsme si řekli, že chceme vidět Dublin a v pátek jsme již seděli v letadle. Během roku jsme pak dali jednu až dvě vzdálenější destinace. A teď? Vše je úplně jinak. Změnilo se toho hodně. Změnila se ta spontánnost, možnost dálkových letů a letů obecně. Díky tomu, že nemůžeme využívat letadlo, pokud tedy nechceme dát psa do zavazadlového prostoru, došlo u nás k výraznému zpomalení cestování. Cesta někam, nám již netrvá tři hodiny, ale dvanáct, a to si pak člověk hodně rozmyslí, kdy jede a kam. Cesty se zároveň prodražují, protože místo pár stovek za akční letenku, dáme tisíce do benzínu, za mýto a dálniční známky.
Ale ... na druhou stranu máme všude k dispozici auto, vidíme cestou nádhernou krajinu a podíváme se i na místa, která bychom bez psa vynechali. Více tíhneme k přírodě, protože se z poznávání měst pomalu přesouváme k poznávání hor a všemožných přírodních krás. Ne, že bychom to dříve nedělali, ale teď je to prostě intenzivnější. Změnilo se také naše plánování tras. Dáváme přednost místům bez lidí a úplně vynecháváme turistické sezóny. K moři jezdíme na jaře, na podzim i v zimě, zatímco v létě dáváme přednost horám a severnějším státům.
Když máte psa, musíte se v mnohém uskromnit, mnoho věcí dělat jinak, ale rozhodně to není nic, co vás výrazným způsobem omezuje. Jen si musíte zvyknout na to, že musíte hlídat pravidla vstupu do konkrétní země se psem, zastavovat každé čtyři hodiny na venčení a smířit se s tím, že ne každý hotel akceptuje psa. To je asi ten největší problém, když cestujete po Evropě, a zvláště, když objednáváte ubytování při nějakém road tripu na poslední chvíli. Kolikrát se nám již stalo, že jsme museli zvolit dražší ubytování, protože v tom levnějším nesměl být pes. A kolikrát jsme řešili i to, že jsme za psa platili téměř stejně jako za lidi, a často jsme ani dopředu nevěděli kolik. Tento problém budete mít například v Rakousku či Maďarsku, zatímco v Rumunsku a Bulharsku je ve většině ubytování pes zdarma.
Jo a vlastně ještě jedna věc. I na dovolené si neodpočinete od venčení, protože nevím, jak vaši psi, ale ten náš rozhodně není samovenčící. Navíc je to shiba-inu, která si neznečistí své teritorium, za které pokládá okruh dvou kilometrů od ubytování, takže se z každé procházky stává několika kilometrová túra s nulovou tepovou frekvencí, protože se samozřejmě musí vším kochat.
Cestování se psem má řadu specifik. Radostí i strastí. Vše se dá ale vyřešit, naplánovat a zoptimalizovat. Vezměte psovi pas, zabalte mu vodu, granule a pelíšek a hurá na cestu po Evropě.
PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1
Asi to nejlépe ukáži, když se vrátím v čase do doby, než jsme měli psa. Hodně jsme cestovali po světě a impulzivně jsme se rozhodovali. Ve čtvrtek jsme si řekli, že chceme vidět Dublin a v pátek jsme již seděli v letadle. Během roku jsme pak dali jednu až dvě vzdálenější destinace. A teď? Vše je úplně jinak. Změnilo se toho hodně. Změnila se ta spontánnost, možnost dálkových letů a letů obecně. Díky tomu, že nemůžeme využívat letadlo, pokud tedy nechceme dát psa do zavazadlového prostoru, došlo u nás k výraznému zpomalení cestování. Cesta někam, nám již netrvá tři hodiny, ale dvanáct, a to si pak člověk hodně rozmyslí, kdy jede a kam. Cesty se zároveň prodražují, protože místo pár stovek za akční letenku, dáme tisíce do benzínu, za mýto a dálniční známky.
Ale ... na druhou stranu máme všude k dispozici auto, vidíme cestou nádhernou krajinu a podíváme se i na místa, která bychom bez psa vynechali. Více tíhneme k přírodě, protože se z poznávání měst pomalu přesouváme k poznávání hor a všemožných přírodních krás. Ne, že bychom to dříve nedělali, ale teď je to prostě intenzivnější. Změnilo se také naše plánování tras. Dáváme přednost místům bez lidí a úplně vynecháváme turistické sezóny. K moři jezdíme na jaře, na podzim i v zimě, zatímco v létě dáváme přednost horám a severnějším státům.
Když máte psa, musíte se v mnohém uskromnit, mnoho věcí dělat jinak, ale rozhodně to není nic, co vás výrazným způsobem omezuje. Jen si musíte zvyknout na to, že musíte hlídat pravidla vstupu do konkrétní země se psem, zastavovat každé čtyři hodiny na venčení a smířit se s tím, že ne každý hotel akceptuje psa. To je asi ten největší problém, když cestujete po Evropě, a zvláště, když objednáváte ubytování při nějakém road tripu na poslední chvíli. Kolikrát se nám již stalo, že jsme museli zvolit dražší ubytování, protože v tom levnějším nesměl být pes. A kolikrát jsme řešili i to, že jsme za psa platili téměř stejně jako za lidi, a často jsme ani dopředu nevěděli kolik. Tento problém budete mít například v Rakousku či Maďarsku, zatímco v Rumunsku a Bulharsku je ve většině ubytování pes zdarma.
Jo a vlastně ještě jedna věc. I na dovolené si neodpočinete od venčení, protože nevím, jak vaši psi, ale ten náš rozhodně není samovenčící. Navíc je to shiba-inu, která si neznečistí své teritorium, za které pokládá okruh dvou kilometrů od ubytování, takže se z každé procházky stává několika kilometrová túra s nulovou tepovou frekvencí, protože se samozřejmě musí vším kochat.
Cestování se psem má řadu specifik. Radostí i strastí. Vše se dá ale vyřešit, naplánovat a zoptimalizovat. Vezměte psovi pas, zabalte mu vodu, granule a pelíšek a hurá na cestu po Evropě.
PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1
Mirko a Šejmi,
OdpovědětVymazatděkuji za hezké články a příspěvky na instagramu. Moc ráda vás sleduju.
Miri, u Tebe, jak úžasně popisuješ proměnu z necestování v cestování s přítelem a pak v cestování ve třech. Rasu Šejminky (promiň, jestli to jméno komolím) jsem dříve neznala a jsem ráda, že můžu nahlídnout do života psů i jiné rasy. Já si třeba až na výjimky v civilizaci venčení bez vodítka představit neumím.
Před dvěma týdny jsem potkala v Mikulově na Svatém kopečku dvojici, která měla štěně. S Kiliánou se hned skamarádili. A já jsem se blýskla znalostí ... prý: "to je shiba, že?" Oba dva i štěně tímto zdravím, bavili jsme se totiž o vás a vašich stránkách.
A moc děkuji za tip na postroje a vodítka www.4dox.cz. Kili je nestandardní "materiál" a já jsem moc vděčná za jejich kamenný obchod v Brně. Postroj na míru se už šije.
Mějte se krásně, užívejte si sníh a třeba se někdy v tom Brně a okolí potkáme,
Ráďa a Kiliána
http://radinsen.blog.cz/
Dobrý den, děkuji moc za příspěvek. Jste hodná a jsem moc ráda, že se Vám blog líbí. Mějte se moc krásně...
Vymazat