Přeskočit na hlavní obsah

Se psem na rakouské vinné stezce

V Rakousku, pár kilometrů od českých hranic, najdete obec Falkenstein. Jedná se o malou obec, mající necelých 500 obyvatel, u níž se nachází vinná stezka, po které se můžete vydat i se psem.

Když jedeme se psem na road trip, většinou to plánujeme dlouho dopředu. Chceme, aby bylo vše maximálně efektivní, protože jsme každý den na jiném místě a když narazíme na problémy, chceme mít okamžitě plán, co dál. Mnohokrát se nám to vyplatilo, například při zavřených cestách horami v Bulharsku, kdy jsme během pěti minut zvolili nejbližší náhradní variantu. Někdy je ale neplánovat také skvělé, protože vám to umožňuje poznat něco, co byste za normálních okolností nikdy nepoznali, a tak jsme se dostali k obci Falkenstein.

Jednoho dne jsem otevřela turistickou mapu a namátkově našla okruh blízko hranic (do hodiny od Brna), v přírodě a u zříceniny hradu. Ani jsme nedívali na fotky místa, jen jsme vzali psa, batoh a vydali se na výlet. Někdy totiž už podle mapy víte, že to bude fajn. No a když ne, tak se svět nezboří.

Když jsme přijeli na místo, zjistili jsme, že nejen, že nemáme psí pas, ale také to, že jsme nechali doma všechna eura. Ach, jak pro nás typické. Jsme na takovéto situace zvyklí, ale co to je proti tomu, když jsme jednou zapomněli doma obojek i s vodítkem. Pas, "nepas", vydali jsme se na výlet. Naštěstí se v obci neplatilo parkování a Šejmi dokázala dělat dokonale nenápadnou. Chodila jen na okraji, nedělala rozruch a schovávala se pod místní keře. Moc dobře si totiž uvědomovala, že je v Rakousku načerno. 😃

Schengen, "neschengen", pro všechny pejskaře platí, že musí mít u sebe v Rakousku pas zvířete v zájmovém chovu, platné očkování proti vzteklině, a že pes musí mít čip.

Už od začátku to byl fajn výlet. První, co jsme viděli, byl nádherný kostel sv. Jakuba Staršího, a pak už jsme pokračovali upravenou stezkou kolem vinic. Pouze chvíli jsme museli jít po silnici, takže na začátku mějte psa na vodítku. My ho na něm měli celou cestu a byla jsem ráda, protože jsme sem tam narazili na nějakou pachovou stopu srnky či zajíce a náš pes se silně loveckými pudy, by si nejraději hrál na lovce. Měli jsme totiž co dělat, abychom ho udrželi na vodítku. Celou cestu jsme šli kolem vinic, u kterých občas byla nějaká informační tabule. U cesty stálo i několik obrazů od místních malířů.

Vínová stezka byla opravdu krásná, zasazena do vápencové udržované krajiny. Samotný okruh byl zcela nenáročný, přesto nevhodný například pro kočárky. Na konci okruhu jsme vyšli ke zřícenině hradu Falkenstein, která stojí na vápencovém útesu v nadmořské výšce 299 metrů. Ve chvíli, kdy jsme tam byli, ale byla bohužel zavřená. Sice jsme neviděli žádnou ceduli, že by psi nemohli zříceninu navštívit, ale oficiálně vám to bohužel nemohu potvrdit.

Tak to byl ode mne malý tip na výlet se psem, zvláště pro nás Moraváky, kteří nikdy nemáme dost vinic. Okruh, který jsme šli, najdete zde, ale můžete si ho i prodloužit. V oblasti je toho mnoho k vidění.

PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš