Zatímco Maruška ve slavné pohádce hledala jahody, my si dali daleko odvážnější cíl, a to najít v Chorvatsku sníh. Pro ty psí oči, pro které bychom udělali vše, klidně i snesli modré z nebe. Vlastně nás to napadlo dne 30. prosince, když jsme navštívili jezero Peručko. Dívali jsme na průzračnou vodu obklopenou horami, jejichž vrcholky byly pokryty bílým zlatem. Něčím, co náš pes naprosto miluje a i já se díky němu naučila mít ráda.
Po výletu přítel sedl k počítači a hledal pravděpodobná místa, kde by se mohl nacházet sníh, protože těžko bychom se vyškrábali až úplně na vrchol pohoří Svilaja. Našel obec Zelovo a u ní turistickou trasu Zelovo-Orlove stine, osmikilometrový výlet s relativně pozvolným stoupáním. To bylo vše, co jsme potřebovali vědět.
Byl Silvestr a ve Splitu, kde jsme trávili svátky, rtuť teploměru vyšplhala nad 10 °C. Sem tam byla slyšet v dálce petarda, ale nám to nevadilo, protože jsme utíkali za klidem. Přestože máme psa, který se petard nebojí, táhlo nás to do přírody a do klidu. Chtěli jsme mít krásného Silvestra, být spolu a být šťastni.
GPSka nás samozřejmě táhla tím největším tankodromem, ale po zkušenostech z rumunských silnic, jak nás, tak ani naše auto, již nic nepřekvapí. Dojeli jsme do obce Zelovo, kde nám mimochodem děti hodily petardu přímo před auto. Klid se tedy úplně nekonal, alespoň do chvíle, než jsme se vydali na výlet.Zaparkovali jsme za obcí a vyrazili po naplánované trase. Už když Šejmi seskakovala z auta, věděla jsem, že je šťastná, a že tohle se nám moc povedlo. Začala se točit jak blázen, skákat do sněhu a nasávat vůni přírody.
Jako správný lovecký pes musela vstřebat čumáčkem všechny pachové stopy a do detailu prozkoumat každou sněhovou vločku. S každým krokem, při kterém jsme se vzdalovali vesnici, jsme pociťovali hlubší a hlubší ticho, až byly slyšet pouze naše kroky ve sněhu a zrychlený dech.
Koukala jsem na Šejminku a byla jsem tak moc šťastná. Je nejen krásné, že takovéto okamžiky můžete zažívat se psem, ale také to, že je vůbec může zažívat ten pes. Pes cestovatel. Nikdy by mě nenapadlo, že se někdy budu v Chorvatsku brodit sněhem, natož to, že po sobě s přítelem budeme házet na Silvestra sněhové koule za radostného lítání našeho psa. Ale stalo se to. Byli jsme v Chorvatsku bez turistů.
Tak pamatujte, že je úplně jedno, zda jste jen dva, se psem, s dítětem, s přáteli, ale vždy si můžete vykouzlit netradiční zážitky a zažívat netradiční dobrodružství. Musíte jen chtít, jít tomu naproti, přestat se bát a nehledat výmluvy. Cestujte, poznávejte, nacházejte a dělejte šťastnými ty, co máte vedle sebe. Jako jsme my udělali ze Šejminky toho nejšťastnějšího psa.
PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu
YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCtk6zew9hOR7PPfK7ezr_5A/featured?disable_polymer=1
Krásný článek. :)
OdpovědětVymazatFind joy in the ordinary
Moc děkuji <3
Vymazatpěkné :)
OdpovědětVymazatDěkuji 😊
Vymazat