Přeskočit na hlavní obsah

Zdravé psí sušenky

Vlastní recept na zdravé psí sušenky, které Šejmi naprosto miluje. Mohu říct, že jsem sama překvapena, protože jí jen tak něco nechutná. Pokud nás sledujete na Instagramu (@zivotseshibainu) tak jste mohli vidět, jak si sušenky zamilovala.

Suroviny na játrové sušenky

270 g očištěných kuřecích jater
250 g ovesných vloček
2 žloutky
1 velká mrkev

Postup přípravy

Příprava je naprosto jednoduchá. Vložíte do mísy játra, ovesné vločky a 2 žloutky a vše rozdrtíte tyčovým mixérem. Chvíli to trvá než se vytvoří rozdrcená hmota. Mně se dlouhou dobu zdálo, že je tam těch vloček moc, ale nebylo, bylo jich akorát. Když je již vše rozdrcené, přidáme na jemno nastrouhanou mrkev a jen zlehka promixujeme tyčovým mixérem. Celou směs rovnoměrně naneseme na plech o výšce cca půl centimetru.

Vložíme do předehřáté trouby a pečeme při 160 °C 8 minut. Potom plech vyndáme z trouby a vykrajovátkem vykrojíme libovolné tvary, odkrojky necháme také na plechu a opět vložíme do trouby, kde pečeme dalších cca 8 minut. 

Sušenky hlídejte, ať se vám nepřipálí, protože doba pečení závisí na tloušťce těsta a samozřejmě vaší troubě. Sušenky vyndaváte ještě měkké. Vyndané vám potom na plechu mírně ztvrdnou, ale přesto budou uprostřed vláčné.

Poznámka k receptu. 


  • Mohou psi játra? Ano, ale v malém množství a ne pravidelně. Syrová játra nebo časté podávání jater vařených může mít totiž za následek toxicitu vitaminem A.
  • Mohou psi ovesné vločky? Ano, jsou dokonce pro ně velmi zdravé. Posilují kosti, uklidňují nervový systém apod. Většinou se doporučuje je podávat rozvařené ve vodě, protože jsou tak lépe pro psy stravitelné. Opět platí, všeho s mírou.


PSÍ BLOG
Náš Facebook: https://www.facebook.com/zivotseshibainu/
Náš Instagram: @zivotseshibainu


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality
Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejmin…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…

Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…