Přeskočit na hlavní obsah

Road trip se psem po Evropě? Neskutečná jízda

28 dnů, 6 evropských zemí, 5 470 km autem a nespočet kilometrů v nohách a tlapkách. To je jen malý výčet toho, co jsme letos na přelomu září a října zvládli se psem. Byla to neskutečná jízda, která s sebou přinesla spoustu zážitků, mnoho poznání, ale i řadu rad, se kterými bych se s vámi ráda v mých článcích podělila.

Na začátek chci říct, že nepatřím  k těm, kteří musejí s sebou psa tahat úplně všude. Ráda si odskočím na pár týdnů do Asie nebo vypnu na nějakém eurovíkendu. A také se přiznám k tomu, že jsem byla vůči měsíční cestě se psem docela skeptická. Viděla jsem mnoho negativ, které takovéto cestování s sebou přináší. Hlavně to, že musíte na psa brát maximální ohledy a v mnohém se mu musíte přizpůsobit. O to více jsem ale teď v šoku z toho, jak to bylo úžasné. Nikdy bych si nemyslela, že road trip se psem může být tak báječný.

Při plánování cesty jsme mysleli na to, abychom zažili vše, aby cesta byla maximálně pestrá, a to se také povedlo. Jeden den jsme chodili kolem vodopádů, další byli na pláži, abychom se vzápětí dívali na zasněžené vrcholky hor a poznali mnoho míst zapsaných na seznamu UNESCO. Za jeden měsíc jsme zažili tři roční období. Léto, podzim a zimu. Spali ve stanu, v apartmánech i v luxusních hotelech.
Vyzkoušeli jsme vše a právě to dělalo pro nás tuto cestu výjimečnou. A pak ta volnost, když se rozmýšlíte ze dne na den, kdy vás nic nesvazuje a kdy si vše uzpůsobujete tomu, jak to v daný okamžik cítíte.

Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Řecko. A to vše s jednou malou chlupatou kuličkou štěstí, která si užívala každou minutu, kochala se neskutečnou krajinou a zažívala mnohá dobrodružství, se kterými vás budu postupně seznamovat.

Jinak musím přiznat, že jsme tuto trasu zvolili záměrně, protože jsem neustále narážela na spoustu negativních názorů, které se týkaly cestování se psem po Balkáně. Proto bych vám ráda v následujících článcích ukázala, že se opravdu není čeho bát. Budu se s vámi dělit o naše zážitky a ukáži vám, jak skvělé může cestování se psem být. Nejen pro vás, ale i pro něj.

Už jen to, že se mu najednou páníčci nonstop věnují, ale zároveň poznává věci a podněty, které do té doby neznal. A Šejminka těch nových podnětů zažila opravdu mnoho. Vzpomínám na ty chvíle, kdy poprvé viděla moře, běhala krajinou plnou horských koz a oveček, na chvíle, kdy poprvé zahlédla vodní buvoly nebo zažila svoji premiéru na trajektu. Myslím na ty okamžiky, jak fascinovaně pozorovala létající racky nad mořskou hladinou,  kdy jela lanovkou bez kabiny či šlapala lesem na Drákulův hrad. A ten její šťastný výraz, který měla každý den. To jsou zážitky a chvíle, které vás hřejí u srdce, a vy víte, že cesta po Evropě se psem byla jedno z vašich největších dobrodružství. Takže se těšte na další články, inspirujte se a buďte #aktivnisepsem.

Sledovat nás můžete na Facebooku a Instagramu (@zivotseshibainu)






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková  http://psipark.cz/aktuality Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socia