Já a moji vycvičení páníčkové

Konečně mě panička nechala, abych taky něco napsala. Prý o mně píše blog a čtou ho prý hrozně skvělí lidi. A prý je fakt dobrej. To sice nemohu posoudit, ale jak paničku znám, tak je spíše úplně trhlej. Jsem ale údajně jeho důležitou součástí. Pořád mě fotí a chce, abych byla šíleně virální. Nevím, co to je, ale zní to vážně hrozně. Úplně si dokážu představit, jaké kraviny o mě panička píše, tak teď napíši něco já, abyste věděli, jak je to u nás ve skutečnosti.

Mám páníčky ráda, jsou fakt hodní a moc je miluji. Nejvíc se mi na nich ale líbí to, že jsou dobře vycvičitelní. Něco jako BORDER KOLIE. Sice mi to dalo zabrat, ale nakonec pochopili, že by mě měli poslouchat. Venku dělají jen to, co chci já, a mohu si chodit kudy chci. Panička tedy dělá, že jí to vadí a naoko se vzteká, ale já vím, že je šťastná, když jsem šťastná já.

Oba páníčci měli období, kdy se mě snažili donutit, abych dělala věci, co jsem dělat nechtěla. Třeba chodit u nohy. "Sorry jako". Co bych asi z toho měla? Jo anebo ta kravina s přinášením míčku. Ať si pro něj dojdou sami, když mi ho chtějí házet. No a teď jsem si ještě vzpomněla na to, jak chtěli, abych se naučila couvat. Jsem snad nějakej rak? Vážně jsem fakt ráda, že si brzo uvědomili, že jsem šiba a nemají mě otravovat takovýma kravinama.

A teď něco k tomu, kde bydlím. U nás doma je to fajn, spím 18 hodin denně a zbylé hodiny si hlídám své majetky. Mám 2 pelíšky na zemi a deku. Plus jsem zabrala páníčků postel, což je fakt super, protože mají paměťovou pěnu a v té se mi moc hezky spinká. A co teprve ten jejich polštář, co vyvinula NASA. Nevím, kdo ta NASA je a kde bydlí, ale dělá fakt skvělé polštáře.

A pak bych vám ještě chtěla napsat…. A nebo víte co? Napíši to až někdy jindy. Dnes už se mi nechce.

Váš šíleně virální pes

Jo a buďte tak hodní a sledujte nás na Facebooku. https://www.facebook.com/zivotseshibainu/?fref=ts

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Číst více »

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. Je shiba vycvičitelný pes?

Číst více »

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš

Číst více »

Život se shiba-inu

Prohledat tento blog