Přeskočit na hlavní obsah

5 týdnů bez shiba inu


Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme zjistili, že jsme minulý rok nebyli na naší pravidelné několikatýdenní dovolené. A důvod byl jediný: šiba. Když jsme si totiž pořídili Šejminku, najednou jsme si uvědomili, že ji nemůžeme nechat samotnou. Vloni jsme ji sice pár dní nechali u mých rodičů, ale to si ani nestačila uvědomit, že jsme pryč. Letos jsme to pojali ve velkém a vydali se do světa hned na měsíc. 

Barma

Asi 2 měsíce před dovolenou jsem byla vážně šťastná, že někam jedeme. Šejmi byla šílená a já jsem vážně od ní tu dovolenou potřebovala. Jak se ale blížil den odjezdu, bylo mi čím dál tím hůř. Kupodivu ne z toho, jak mě bude bez ní, protože jsem věděla, že báječněJ, ale z toho, jak jí bude bez nás. Úplně mě ničila představa, že se bude bez nás trápit a já budu hrozně daleko na to, abych se vrátila. Když jsem se s ní loučila, i slzičky ukáply.  Přítel mi na to jen řekl, že jsem cíťa, ale když ji sám nechával o dva dny později u svých rodičů, moc dobře mu nebylo. Zvláště, když už šiba tak nějak rezignovaně pochopila, že ji opouštíme a ani se s ním nešla rozloučit. A tak jsme odjeli...

Bagan, Barma
Přiznám se, že jsem původně vůbec netušila, kam jedeme, a když se z toho nakonec vyklubala Barma, byla jsem hrozně ráda, že mám psa. Překonat civilizační šok, který byl na začátku opravdu veliký, mi pomohly myšlenky na Šejminku a na to, že se musím kvůli ní vrátit  do Čech v pořádku. Mohu říct, že jsem na ni každý den myslela, i když jsem věděla, že je o ni postaráno jak o královnu.


Pláž Ko Chang (u Ranongu), Thajsko


Měsíc v Asii byl neskutečný a hrozně mě to posunulo v mnoha směrech, takže jsem moc šťastná, že jsem jela. Přiznám se, že již plánujeme další dlouhou asijskou cestu. Ale to až za rok. Chci tím říct, že ačkoliv mi bez ní bylo smutno, odloučení pomohlo nám oběma. Někdy prostě potřebujete dovolenou. Nejen od civilizace, stresu, shonu, rutiny, ale i od psa. 


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality
Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejmin…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…

Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…