Přeskočit na hlavní obsah

Jak shiba hárá

Autor:

Ačkoliv naše šiba dohárala již před 2 měsíci, až teprve nyní jsem dostala odvahu o tom napsat. Musela jsem si totiž spoustu věcí vybloknout a na další spoustu věcí začít koukat s nadhledem.
Celé to začalo výraznou změnou jejího chování. Začala se chovat jako blázen, neposlouchala, zlobila, pořád něco hrabala, kousala, vše ničila a dělala to hlavně v noci, aby naše utrpení ještě znásobila. To, že je zle jsem poznala ale až ve chvíli, když přítel, mající radar na jakékoliv menstruační cykly, oznámil: „Chová se jako kravka, ta to určitě dostane!“ A jak pravil, tak se stalo. Šiba začala hárat. A najednou docela příjemná změna chování. Šiba byla hodná, klidná, nic neničila a dokonce byla mimořádně přítulná. Bohužel i k psovi mých rodičů. Pes, který ji do té doby maximálně ignoroval, z ní byl najednou úplně paf. Trochu se mi udělalo mdlo při představě kombinace shiba-malamut-ovčák a tak jsem šibu urychleně dostala z Matesova dosahu. A z dosahu všech teriérů, jorkšírů, jezevčíků a pouličních směsek. Během hárajících 14 dnů bylo její chování celkem fajn, v té době jsme navíc zjistili jednu užitečnou věc: našli jsme šibí kryptonit. Věc, která kdykoliv udělá ze šílené šiby anděla. Jsou to hárací kalhotky. Objev, za který jednou určitě dostaneme Nobelovu cenu, má nedozírné praktické využití. Vždy, když má totiž šiba kalhotky, je hodná. Hned jak jí je sundáme, stane se z ní turbomyš.


Jelikož jsem si opravdu spoustu věcí vyblokla, můžu říct, že jsme hárání relativně přežili. To, co si asi nevybloknu nikdy je, že nám po hárání začala „vojíždět“ nohy. No nám… většinou jen mně. Ale dost hustě a nedala se téměř odtrhnout. Prostě jí totálně šiblo. Najednou shibo-malamuto-ovčák nezní jako šílená kombinace, co? 
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Autor:
Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov
Okomentovat
Číst více »

Článek o šibách, který nebude v časopise

Autor:
Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?
27 komentářů
Číst více »

Můj pes není liška!

Autor:
Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš
4 komentáře
Číst více »