Přeskočit na hlavní obsah

Jak moji mámu málem ze šiby šiblo


Rok strávený v šibí společnosti byl plný krásných zážitků, ale i plný náročných stresových situací. Někdy to bylo opravdu na mozek, a tak jsme strašně nutně potřebovali dovolenou. No ale co se šibou? Asi po sekundovém přemýšlení jsem volala rodičům, že mají tu čest se starat o našeho psa v době naší nepřítomnosti. To, že to původně mělo být 5 dní a nakonec se z toho vyklubalo 10, raději nebudu rozvádět. Ale moc krásně jsme si ten bezšibí čas s přítelem užili. Na rozdíl od rodičů, kteří mi za těch 10 dní trochu zešedivěli…


Když jsem po 10 dnech vítala šibu, byla jsem neskutečně šťastná, ale skoro jsem ohluchla z toho zvuku, jak mámě v té chvíli spadl kámen ze srdce. 10 dní plných strachu, že se šibě něco stane a já se z toho zblázním, udělalo své. A pak už následovaly příběhy o tom, co všechno šiba vyváděla. Kromě vyrvaných lišt v úplně nové kuchyni (šibí klasika) a několika ztrátám oblíbených věcí mě nejvíce pobavily dva příběhy.

Šiba ve zverimexu

Šiba vše kousala, a tak se máma rozhodla, že jí musí jít koupit kolečko z buvolí kůže. Ale udělala taktickou chybu. Vzala šibu s sebou. Před vstupem do obchodu si šiba řekla, že nikam nepůjde a začala dělat strašnou scénu. Určitě si myslela, že je tam veterinář. Když byla máma celá bezradná, jak ji do obchodu dostat, tak jí napadlo vzít šibu do náruče. Celý nákup pak probíhal tak, že se šiba chovala a prodavač mezitím podával mámě věci, musel jí dokonce vyndat z kapsy peněženku, vyndat z ní peníze a peněženku jí zas do té kapsy vrátit. No chápete to???? Ale tím to ještě neskončilo. Když šli po schodech z krámu, šiba radostí z toho, že je opět venku na svobodě, vyskočila mámě z náruče. Jelikož ta to nečekala, letěla z těch schodů s ní. Odnesly to oblíbené džínové kalhoty, obě kolena a ruce. A tak se máma belhala celá sedřená domů. Ale to ještě nebylo vše. Když došli k zastávce MHD, šiba se rozhodla, že už nikam nejde, a tak si lehla a to byl konec. Máma s ní nehla. Úplně klasická situace, kterou obvykle zvládáme s přítelem tak, že zavoláme „běžíme“ a šiba za námi utíká, byla pro mámu nad její síly. Vzdala veškeré snahy se šibou hnout, sedla si na zastávku a čekala, až šiba bude zase chtít jít. Trvalo to prý maximálně 10 minut. Chápete? Šiba se rozhodne ležet, máma si sedne a čeká, až se jeho výsost rozhodne pokračovat v cestě… 

Šiba versus ZTP

Po pár dnech, kdy naši dospěli k názoru, že je šiba hodná a poslušná, ji vzali za odměnu k nám na chalupu. A šiba skutečně poslušná byla. Hrála si, poslouchala a vůbec netrhala stavební materiál, který je kvůli rekonstrukci všude. Vše bylo v pořádku až do chvíle, kdy se máma zeptala táty: „Kde máš šibu?“. Táta v domnění, že ji má máma a máma v domnění, že ji má táta, najednou zjistili, že o ní neví. Ale oba se shodli na tom, že tu před chvílí byla. No nebudu napínat, samozřejmě jim frkla na pole a štrádovala si to k lesu. Ještě zburcovali tetu a všichni tři držitelé ZTP se vydali nahánět šibu, samozřejmě do kopce, protože šiba po rovinách zásadně neutíká. Je takový paradox, že ve chvíli, kdy byla šiba nejvíce šťastná, oni zažívali nejhorší okamžiky. Nevím, jak dlouho to trvalo, protože máma to popisovala jako by to trvalo 20 let, ale nakonec ji chytli, donesli domu a svalili se na židle tak vyřízení, že neměli sílu si ani dojít pro vodu.  A šiba? Ta byla celá šťastná, že se proběhla. (nemusím dodávat, že od této chvíle se jí utíkání zalíbilo a udělala to i mně, i když to nikdy předtím neudělala…. Ach jo, o tom další článek).


Závěr: Za těch 10 dnů se nám totálně zvrhla výchova a začínáme úplně od začátku. Příští článek bude o tom, jak mě málem ze šiby šiblo


Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu?fref=ts

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš