Přeskočit na hlavní obsah

Jak se venčí šiba


Venčení psa je velmi složitá věc. Zvláště, když ten pes je šiba… 

Už od malička nás měla pěkně na háku. Pochopila, že vždy, když zakňourá, přiběhneme a jdeme s ní ven. No a tak jen kňourala a kňourala a kňourala. Což jí vždy zázrakem přešlo, když jsme s ní došli na zahradu. A samozřejmě, že o vyčurání nemohla být ani řeč, prostě si jen chtěla jít ven hrát. Tyhle její kňourací akce jsme vyřešili tím, že jsme intervaly venčení prodlužovali, navzdory kňourání, až jsme dospěli do fáze, že se venčí 3 krát denně. Děláme to pravidelně, téměř ve stejnou hodinu, Šejmi si na to zvykla a její kňourání se omezilo na minimum (neplatí pro letní období, kdy chce být venku pořád:)  )Tím jsme částečně vyhráli jednu mini bitvu…


Ale…. máme přece šibu, takže válka pokračuje dál….. Šiba přišla na to, že krátké vzdálenosti jsou nuda a chce to zvětšovat rozestup od domova. Zatímco se všichni psi venčí hned u domu a jakákoliv další procházka je pro ně jen bonusem, my jsme se z parku, co máme 300 m od bytu, přesunuli na plac co je 600 m od bytu, pak k parku co je 900 m od bytu, až k místu, které je 1100 m od bytu. To máte 2,2 kilometry každé venčení. Téměř 7 kiláků denně…. 


Ale….. kdyby těch 7 kiláků bylo alespoň efektivních. Tedy dojdeme na místo, vyčuráme se a tečka….. To bychom nesměli mít doma šibu…. Brzo šibě došlo, že čím později se vyčurá, tím později se jde domu. To prostě musíme zkontrolovat každý klacík, musíme bojovat s mravenci a čmeláky, honit holuby, projít každý centimetr parku. Musíme si pohrát s každým psem a hlavně neposlouchat a nečurat. Víte jak je frustrující, když na konci procházky vidíte jiného psa, co se venčit teprve začíná a on je nakonec doma dříve než vy?

Už to začínalo být docela neúnosné, a tak jsem si postěžovala na cvičáku. A myslíte si, že mě někdo politoval? Ani omylem… Normálně jsem dostala „vynadáno“, že má Šejminka zafixováno, že když se vyčurá, jde se domu. Všichni mě začali poučovat, jak je to jednoduché, že se jejich pes vyvenčí za 5 min. Hm, všichni s pracovními plemeny, kteří by kvůli pamlsku udělali i kotrmelec… No, takže jsme dostali domácí úkol. Po vyvenčení ještě zůstat v parku a se psem si hrát.


A tak jsme došli do parku, tam jsme milostivě prolezli každý kout, dokud jsme se "nevyčurali" a pak místo abychom šli po hodině venčení domu, ještě jsme si x min házeli s klacíky a cvičili poslušnost… Tím se délka našich procházek ještě zdvojnásobila.


Ale víte co? Mělo to efekt. Teď jsme sice pořád na svých 7 kilometrem denně, ale Šejmi se hned po příchodu do parku vyvenčí, protože ví, že si pak s ní budu ještě hrát a už se na to těší. Mírně ušetřený čas, ale hlavně vím, že když budu akutně potřebovat vyvenčit šibu, tak to dám do půl hodiny :) )))

Je to nekonečný boj….


Malý tip: používejte stopovačku (viz. foto)! Cca 5-6 metrů, pes se v parku proběhne, můžete mu házet míček, ale neuteče:) Navíc se tím dobře cvičí přivolání!

Komentáře

  1. Dobrý den, mám doma Shibačka. Cca 3 měsíce stáří, ale trošku máme problém s venčením. Mohla by jste mne kontaktovat na čísle 606 107 883, stačí prozvonit, zavolal bych zpět. Chtěl bych se na něco optat, případně zažádat o radu nebo možná o pár rad :-)
    Děkuji

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková  http://psipark.cz/aktuality Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socia