Jak se venčí šiba

Venčení psa je velmi složitá věc. Zvláště, když ten pes je šiba… 

Už od malička nás měla pěkně na háku. Pochopila, že vždy, když zakňourá, přiběhneme a jdeme s ní ven. No a tak jen kňourala a kňourala a kňourala. Což jí vždy zázrakem přešlo, když jsme s ní došli na zahradu. A samozřejmě, že o vyčurání nemohla být ani řeč, prostě si jen chtěla jít ven hrát. Tyhle její kňourací akce jsme vyřešili tím, že jsme intervaly venčení prodlužovali, navzdory kňourání, až jsme dospěli do fáze, že se venčí 3 krát denně. Děláme to pravidelně, téměř ve stejnou hodinu, Šejmi si na to zvykla a její kňourání se omezilo na minimum (neplatí pro letní období, kdy chce být venku pořád:)  )Tím jsme částečně vyhráli jednu mini bitvu…

Ale…. máme přece šibu, takže válka pokračuje dál….. Šiba přišla na to, že krátké vzdálenosti jsou nuda a chce to zvětšovat rozestup od domova. Zatímco se všichni psi venčí hned u domu a jakákoliv další procházka je pro ně jen bonusem, my jsme se z parku, co máme 300 m od bytu, přesunuli na plac co je 600 m od bytu, pak k parku co je 900 m od bytu, až k místu, které je 1100 m od bytu. To máte 2,2 kilometry každé venčení. Téměř 7 kiláků denně…. 

Ale….. kdyby těch 7 kiláků bylo alespoň efektivních. Tedy dojdeme na místo, vyčuráme se a tečka….. To bychom nesměli mít doma šibu…. Brzo šibě došlo, že čím později se vyčurá, tím později se jde domu. To prostě musíme zkontrolovat každý klacík, musíme bojovat s mravenci a čmeláky, honit holuby, projít každý centimetr parku. Musíme si pohrát s každým psem a hlavně neposlouchat a nečurat. Víte jak je frustrující, když na konci procházky vidíte jiného psa, co se venčit teprve začíná a on je nakonec doma dříve než vy?

Už to začínalo být docela neúnosné, a tak jsem si postěžovala na cvičáku. A myslíte si, že mě někdo politoval? Ani omylem… Normálně jsem dostala „vynadáno“, že má Šejminka zafixováno, že když se vyčurá, jde se domu. Všichni mě začali poučovat, jak je to jednoduché, že se jejich pes vyvenčí za 5 min. Hm, všichni s pracovními plemeny, kteří by kvůli pamlsku udělali i kotrmelec… No, takže jsme dostali domácí úkol. Po vyvenčení ještě zůstat v parku a se psem si hrát.

A tak jsme došli do parku, tam jsme milostivě prolezli každý kout, dokud jsme se "nevyčurali" a pak místo abychom šli po hodině venčení domu, ještě jsme si x min házeli s klacíky a cvičili poslušnost… Tím se délka našich procházek ještě zdvojnásobila.

Ale víte co? Mělo to efekt. Teď jsme sice pořád na svých 7 kilometrem denně, ale Šejmi se hned po příchodu do parku vyvenčí, protože ví, že si pak s ní budu ještě hrát a už se na to těší. Mírně ušetřený čas, ale hlavně vím, že když budu akutně potřebovat vyvenčit šibu, tak to dám do půl hodiny :) )))

Je to nekonečný boj….

Malý tip: používejte stopovačku (viz. foto)! Cca 5-6 metrů, pes se v parku proběhne, můžete mu házet míček, ale neuteče:) Navíc se tím dobře cvičí přivolání!