Přeskočit na hlavní obsah

Operace vodítko

Vždy, když koukám na šibu bez vodítka, mám úplně nechápavý výraz. Jak to ti lidi dělaj? Ještě chápu, že si šiba pobíhá někde na vesnici, ale ve městě???? Jo, tak to mi nedá spát. Do nedávna jsem byla přesvědčena, že jsou takové shiby pouze hříčkou přírody. Alespoň jsem se tím uklidňovala, protože chyba určitě „nemůže“ být na naší straně přijímače. Prostě za to může šiba. Je neschopná být bez vodítka! 

Chápete? Šiba bez vodítka… Blbost… Pustím ji a už ji v životě neuvidím. Ale, co já bych za to dala, kdyby mohla být alespoň někdy bez vodítka. Hodilo by se to zejména ve chvíli, kdy si hraje s jinými psy. Pes bez vodítka, šiba s vodítkem, to je vždy katastrofa. Vlastně během jejich hraní nedělám nic jiného, než je vymotávám. Jednou se na tom vodítku určitě uškrtí. Ale šiba bez vodítka prostě nejde!

Brouka do hlavy mi nasadilo Šejminky čtvrteční hraní s Montym (9 měsíční zlatý retrívr, kterého Šejmi miluje). Místo: park střední velikosti kolem velké silnice v centru Brna. Stupeň nebezpečí: 5. Situace: Šejmi si hraje s Montym a v zápalu hry se vyvlékne ne z vodítka, ale rovnou z obojku. Přestávám dýchat a "sleduji", co šiba udělá. Chvíli ani nepochopila, co se stalo a pak to přišlo. Zjistila, že je volná. Zatímco 9měsíční retrívr (samozřejmě bez vodítka) ležel a ani se nehnul, šiba začala kolem nás běhat jako šílená. Na druhou stranu mohla běžet na druhý konec Brna, ale neudělala to. Prostě lítala kolem nás a hrozně jí bavilo, že jí nemůžeme chytit. Navíc to bylo až ke konci hraní, takže jí Monty zajímal méně než získaná svoboda. Použít Montyho jako lákadlo tedy padlo. Takže už jen pamlsky. Jo, tak pro pamlsky si došla vždy. Ale chytněte šibu, co je u vás, když nemá obojek… Je to něco, jako když chytáte vánočního kapra ve vaně. Vždy se ke mně přiblížila s výrazem TEBE PŘELSTÍM, a taky že přelstila. Naštěstí Montyho paničce věřila víc, a tak k ní po jednom z pokusů přišla pro piškot. A tak jsme jí chytili. Zabralo to cca 5-10 minut, ale pro mě to byla celá věčnost. Kromě nervů to odnesla i odřená kolena, protože jsem několikrát po ní doslova skočila. No jo, ale byla bez vodítka, hrála si a ani nefrnkla. Teď jen doladit tu fázi, že se nedá chytit!
                                                 

Včera jsme o půlnoci venčili šibu zas. Centrum, tma, ticho, nikde žádná rušivka. Ideální situace pro pokus druhý. A tak jsme v parku vypustili krakena. Ale jelikož nejsme padlí na hlavu, nechali jsme ji obojek i vodítko, které tahala po zemi. A musím říct, že mě překvapila. Běhala na zavolání za mnou, za přítelem, vždy dostala pamlsek a vůbec nechtěla zdrhnout. Dokonce jsem měla pocit, že si váží toho, že jsme jí pustili, protože poslouchala víc, než kdykoliv předtím. Za cinkání vodítka po zemi jsme se vydali domů, pěkně po chodníku a šiba šla klidně vedle nás. Když měla tendence vlézt do vozovky, zarazila se a já byla hrdá na to, že jí každý den jejího života učím, že se před vstupem do silnice zastaví a jde, až na povel. Tak tohle se mi (nám) vážně povedlo! Jelikož je to šiba, vydržel jí tento andělský stav cca 10 minut, pak objevila listí na chodníku a začala mít tendence utíkat do vozovky a bylo po výchově. Chytli jsme vodítko a šli domu! Další šibí meta pokořena! 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality
Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejmin…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…

Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…