Vždy, když koukám na šibu bez vodítka, mám úplně nechápavý
výraz. Jak to ti lidi dělaj? Ještě chápu, že si šiba pobíhá někde na vesnici,
ale ve městě???? Jo, tak to mi nedá spát. Do nedávna jsem byla přesvědčena, že
jsou takové shiby pouze hříčkou přírody. Alespoň jsem se tím uklidňovala,
protože chyba určitě „nemůže“ být na naší straně přijímače. Prostě za to může
šiba. Je neschopná být bez vodítka!
Chápete? Šiba bez vodítka… Blbost… Pustím ji a už ji v životě
neuvidím. Ale, co já bych za to dala, kdyby mohla být alespoň někdy bez vodítka. Hodilo by se
to zejména ve chvíli, kdy si hraje s jinými psy. Pes bez vodítka, šiba s vodítkem,
to je vždy katastrofa. Vlastně během jejich hraní nedělám nic jiného, než je
vymotávám. Jednou se na tom vodítku určitě uškrtí. Ale šiba bez vodítka prostě
nejde!
Brouka do hlavy mi nasadilo Šejminky čtvrteční hraní s Montym
(9 měsíční zlatý retrívr, kterého Šejmi miluje). Místo: park střední velikosti
kolem velké silnice v centru Brna. Stupeň nebezpečí: 5. Situace: Šejmi si
hraje s Montym a v zápalu hry se vyvlékne ne z vodítka, ale
rovnou z obojku. Přestávám dýchat a "sleduji", co šiba udělá. Chvíli ani
nepochopila, co se stalo a pak to přišlo. Zjistila, že je volná. Zatímco
9měsíční retrívr (samozřejmě bez vodítka) ležel a ani se nehnul, šiba začala
kolem nás běhat jako šílená. Na druhou stranu mohla běžet na druhý konec Brna, ale neudělala to.
Prostě lítala kolem nás a hrozně jí bavilo, že jí nemůžeme chytit. Navíc to
bylo až ke konci hraní, takže jí Monty zajímal méně než získaná svoboda. Použít
Montyho jako lákadlo tedy padlo. Takže už jen pamlsky. Jo, tak pro pamlsky si
došla vždy. Ale chytněte šibu, co je u vás, když nemá obojek… Je to něco, jako
když chytáte vánočního kapra ve vaně. Vždy se ke mně přiblížila s výrazem TEBE
PŘELSTÍM, a taky že přelstila. Naštěstí Montyho paničce věřila víc, a tak k ní
po jednom z pokusů přišla pro piškot. A tak jsme jí chytili. Zabralo to
cca 5-10 minut, ale pro mě to byla celá věčnost. Kromě nervů to odnesla i
odřená kolena, protože jsem několikrát po ní doslova skočila. No jo, ale byla
bez vodítka, hrála si a ani nefrnkla. Teď jen doladit tu fázi, že se nedá
chytit!
Včera jsme o půlnoci venčili šibu zas. Centrum, tma, ticho,
nikde žádná rušivka. Ideální situace pro pokus druhý. A tak jsme v parku vypustili krakena. Ale jelikož nejsme padlí na hlavu, nechali jsme ji obojek i vodítko,
které tahala po zemi. A musím říct, že mě překvapila. Běhala na zavolání za mnou, za
přítelem, vždy dostala pamlsek a vůbec nechtěla zdrhnout. Dokonce jsem měla
pocit, že si váží toho, že jsme jí pustili, protože poslouchala víc, než
kdykoliv předtím. Za cinkání vodítka po zemi jsme se vydali domů, pěkně po
chodníku a šiba šla klidně vedle nás. Když měla tendence vlézt do vozovky,
zarazila se a já byla hrdá na to, že jí každý den jejího života učím, že se
před vstupem do silnice zastaví a jde, až na povel. Tak tohle se mi (nám) vážně
povedlo! Jelikož je to šiba, vydržel jí tento andělský stav cca 10 minut, pak
objevila listí na chodníku a začala mít tendence utíkat do vozovky a bylo po
výchově. Chytli jsme vodítko a šli domu! Další šibí meta pokořena!
Komentáře
Okomentovat