Přeskočit na hlavní obsah

Tetanus u psů


Hrozně mě mrzí, že musím psát o zrovna tomto tématu, ale asi bych o tom napsat měla. Nedávno mi psala jedna slečna (paní), že její půlroční štěňátko shiba-inu umřelo na tetanus a já se přiznám, že jsem v té chvíli trochu zpanikařila, protože mě vůbec nenapadlo, že může pes tuhle nemoc dostat. Úplně zdrcena touto zprávou jsem si začala o tetanu u psů hledat nějaké informace, které vám teď stručně popíši, a třeba tím někomu pomohu. I když tím asi potřebuji pomoct sama sobě, abych měla pocit, že to štěňátko neumřelo zbytečně. Takže tenhle článek je jen pro ni (ani nevím, jak se jmenovala, ale nechci se ptát…).

Tetanus patří u psů mezi vzácná onemocnění. Asi právě proto není součástí povinného očkování. Psi jsou proti tetanu přirozeně odolní. Jedná se o bakteriální onemocnění, jehož původcem je bakterie clostridium tetani. Tato bakterie se vyskytuje všude: v půdě, ve vodě, v trávicím traktu zvířat apod. Pes může dostat tetanus po jakémkoliv poranění, ale obzvláště rizikové je období výměny mléčných zubů u štěňat. Psi v tomto období okusují klacky a znečištěné předměty, čímž mohou dostat do těla bakterii tetanu.


To, co by vás mělo hlavně zajímat, jsou příznaky nemoci, protože zde hraje rychlost rozpoznání podstatnou roli. Nemoc je rychlá, v horizontu týdnů. Při tetanu dochází k ochrnutí příčně pruhovaných svalů. Příznaky jsou:

  •  atypický výraz v obličeji – svraštělé čelo, uši jsou vysoko postavené na hlavě, sardonický výraz (pes vypadá, že se směje), ústní koutky jsou protažené dozadu, čumáček je najednou nakřivo apod.
  • vyskytují se pohybové problémy – toporná chůze, kulhání, špatné vstávání
  • pes je citlivý na světlo
  • citlivost psa na dotyk a zvuky
  • v další fázi se dostavuje celková křeč, pes ulehá na bok, nemůže močit, polykat, dochází k obrně dýchacích svalů.
Léčba je složitá,  20-30 % psů na onemocnění uhyne. Léčba začíná hospitalizací psa, podáváním protitetanového séra, antibiotik. Pes se drží v klidu a ve tmě.

Proti tetanu nicméně existuje očkování, která se podává od 3 měsíce věku a poté za 3-4 týdny se udělá revakcinace. Následně se pes očkuje každé dva roky. Důležitá je také prevence. Zvláště štěňatům byste měli zabránit, aby okusovali zabahněné klacky a kameny (pozn. jsem zvědavá, jak to Šejmi vysvětlím).

                                    
To je asi to nejdůležitější, co byste měli vědět o tetanu u psů.


Nepíši to proto, abyste teď hromadně všichni panikařili a dávali svého psa očkovat. Sama to s největší pravděpodobností neudělám. A taky to nepíši proto, abyste zakazovali psům, aby si hráli s klacky. Chci jen, abyste se snažili eliminovat riziko a byli opatrní, zvláště když váš pes přezubuje. Ale hlavně to píši, abyste znali příznaky a okamžitě běželi k veterináři, protože včasné rozpoznání nemoci může vašemu miláčkovi zachránit život. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková  http://psipark.cz/aktuality Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socia