Přeskočit na hlavní obsah

Hysterka u veterináře


Naše malá shiba-inu je královnou hysterických psů. Rozhodně největším chudákem na světě. A to zejména, když jdeme k veterináři. Jo, kde jsou ty časy, když jsem ještě nedávno machrovala před sousedkou, že náš pes se veterináře vůbec nebojí a klidně projde kolem veteriny bez jakéhokoliv záblesku strachu. Tak to už neplatí.

Máme veterináře v Brně, kde zvládala všechna povinná očkování relativně dobře. Jednou jsme ji ale potřebovali očipovat ve Strakonicích, a tak jsme šli k veterináři tam. A ten den jsem pochopila, že máme doma hysterku. Přišli jsme do čekárny a ona jak ucítila desinfekci, bylo zle (možná proto byla v pohodě v Brně, protože tam to v čekárně ničím nesmrdí). Celá se rozklepala a snažila se utéct. Ale to nebylo nic proti tomu, co předváděla v ordinaci. Jak jsme ji postavili na stůl, začala vydávat neskutečné frekvence zvuku. Když se jí veterinář dotkl, strachy se počurala. Tedy ve chvíli, kdy ještě vůbec žádný čip nedostávala.  

V průběhu dalších měsíců jsme byli na brněnské veterině dvakrát na stříhání drápků a tam to bylo docela v pohodě. Museli jsme ji sice držet v náručí a uklidňovat, ale proti tomu, co udělala ve Strakonicích, to bylo v rámci mezí. Byli jsme proto přesvědčeni, že za tu scénu mohl ten pach desinfekce, kterou si možná spojila s prvním očkováním nebo tetováním.

Jenže Šejmince nevypadl mléčný zub (má dva za sebou), a tak jsme se museli vydat k veterináři zas. Jak jsme došli do čekárny v Brně, začala se klepat a být neklidná. V ordinaci jsme ji drželi v náručí a veterinářka se jí snažila všemi možnými způsoby otevřít tlamičku. Ale šiba si řekla, že NE a když si šiba řekne NE, nikdo s ní nehne. Na jakýkoliv pokus veterinářky začala šíleně ječet, škubat sebou, až jsem si říkala, že si něco zlomí, a fakt vypadala, že tu veterinářku pokouše. Bylo to prostě marný. Veterinářka dospěla k názoru, že do 1 roku může ten zub vypadnout sám a tak, aniž by zub viděla, nám řekla, že máme přijít za 4 měsíce. Hysterka pochopila, že tuhle bitvu vyhrála a odkráčela si spokojeně ke dveřím. Tenhle pocit vítězství byl podle mě tím, co určilo její budoucí chování u veterináře. Nechali jsme ji vyhrát. Veterinářka se ještě snažila jí dát pamlsek, ale ten razantně odmítla, a to i když jí ho následně položila na zem. Až když veterinářka popošla, rychle se k němu vrátila, okoukla zda nehrozí nebezpečí, zblajzla ho a zas frnk ke dveřím.

Jojo, takhle vypadá anděl...

Podobnou scénu udělala i o víkendu, když jsme šli na stříhání drápků, které vždy zvládala relativně v pohodě. Opět stejný scénář. Půlhodiny čekáme v čekárně, přijdeme do ordinace, šiba se z toho vykroutí, vyječí, nikdo s ní nehne a s nepořízenou odcházíme domů. Je to marný, je to marný, je to marný.


Plán B je (vzhledem k tomu, že ani v 10ti měsících zub nevypadl a už se mi to zdá divné), že poprosíme známou veterinářku, která má ordinaci u Strakonic, aby k nám přišla domů na návštěvu a při té příležitosti se jí podívala na zoubek. Ostříhání drápků bude jen příjemným bonusem. 

Aneb tuhle bitvu vyhrála šiba. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu.  Je shiba vycvičitelný pes?

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková  http://psipark.cz/aktuality Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socia