Přeskočit na hlavní obsah

Trénujeme pozitivku 1



Jelikož je těžké popsat trénink pozitivkou slovy, natočili jsme krátké video. Původně jsem ho chtěla sestříhat na části, ve kterých nám to jde, ale pak jsem si říkala, že je rozumnější to pustit nesestříhané, aby bylo vidět, jak reagujeme na chvíle, kdy to Šejmi nejde a hlavně, abychom nedělali depresi těm, jejichž pes zatím nic neumí. Tohle video určitě nikomu deprese neuděláJ Navíc videí, jak to psům geniálně jde, jsem viděla spoustu, osobně by mi hodně pomohlo vidět začátky výcviku, kdy psi nevědí, co mají dělat.

S pozitivkou jsme začali před 2 měsíci, mezitím byly Vánoce a uznávám, že jsme trénink zanedbávali, to jen tak na obhajobu ;)
Říkám si, že je i dobré si trénink natáčet, protože alespoň vidíme chyby, kterých jsme se dopouštěli. A že jich bylo. Už jen to, že jsme občas Šejmi k cviku pobízeli… No chyb je tam dost, takže doufám, že se na nás nesesypou ti, kteří jsou už v pozitivce profíci. Přece jen se učíme stejně, jako Šejmi. Videí budeme točit dost, takže můžete vidět, jak se Šejmi i my zlepšujeme. Takže nás sledujte!!!! Prosííííím.
Na videu není vidět, že před každým tréninkem řekneme Šejmi „jdeme cvičit“, po každém „konec, volno“. Prostě, aby měl pes jasně definováno, co je cvičení a kdy zas může zlobit J
Zejména na začátku nám to moc nešlo. Důvod byl ten, že jsme nemysleli a začali výcvik chvíli poté, co se vzbudila. Byla ještě rozespalá. Nemluvě o tom, že dvě, tři hodiny předtím byla na deseti kilometrové procházce. Tohle jsme vážně neudělali správně, nějak jsme si to neuvědomili! Už se to nestane! Také, když koukám na video, cvičili jsme moc dlouho, pět minut by mělo stačit. Ale hlavně jsme vesměs nový cvik, tedy couvání dali až na konec, to taky nebylo moc rozumné.

Každopádně je na videu hezky vidět, jak psa „resetujeme“, když se zasekne nebo něco udělá špatně. No a teď už to video:

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality
Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejmin…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…

Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…