Trénujeme pozitivku 1

Jelikož je těžké popsat trénink pozitivkou slovy, natočili jsme krátké video. Původně jsem ho chtěla sestříhat na části, ve kterých nám to jde, ale pak jsem si říkala, že je rozumnější to pustit nesestříhané, aby bylo vidět, jak reagujeme na chvíle, kdy to Šejmi nejde a hlavně, abychom nedělali depresi těm, jejichž pes zatím nic neumí. Tohle video určitě nikomu deprese neuděláJ Navíc videí, jak to psům geniálně jde, jsem viděla spoustu, osobně by mi hodně pomohlo vidět začátky výcviku, kdy psi nevědí, co mají dělat.

S pozitivkou jsme začali před 2 měsíci, mezitím byly Vánoce a uznávám, že jsme trénink zanedbávali, to jen tak na obhajobu ;)

Říkám si, že je i dobré si trénink natáčet, protože alespoň vidíme chyby, kterých jsme se dopouštěli. A že jich bylo. Už jen to, že jsme občas Šejmi k cviku pobízeli… No chyb je tam dost, takže doufám, že se na nás nesesypou ti, kteří jsou už v pozitivce profíci. Přece jen se učíme stejně, jako Šejmi. Videí budeme točit dost, takže můžete vidět, jak se Šejmi i my zlepšujeme. Takže nás sledujte!!!! Prosííííím.

Na videu není vidět, že před každým tréninkem řekneme Šejmi „jdeme cvičit“, po každém „konec, volno“. Prostě, aby měl pes jasně definováno, co je cvičení a kdy zas může zlobit J

Zejména na začátku nám to moc nešlo. Důvod byl ten, že jsme nemysleli a začali výcvik chvíli poté, co se vzbudila. Byla ještě rozespalá. Nemluvě o tom, že dvě, tři hodiny předtím byla na deseti kilometrové procházce. Tohle jsme vážně neudělali správně, nějak jsme si to neuvědomili! Už se to nestane! Také, když koukám na video, cvičili jsme moc dlouho, pět minut by mělo stačit. Ale hlavně jsme vesměs nový cvik, tedy couvání dali až na konec, to taky nebylo moc rozumné.

Každopádně je na videu hezky vidět, jak psa „resetujeme“, když se zasekne nebo něco udělá špatně. No a teď už to video:

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Číst více »

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. Je shiba vycvičitelný pes?

Číst více »

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš

Číst více »

Život se shiba-inu

Prohledat tento blog