Každý pes je jedinečný a každý dokáže vymyslet něco, z čeho
zůstane rozum stát. Naše šiba v tomto není žádnou výjimkou.
Šutry – jestli něco
Šejmi miluje, jsou to kameny. Kouše je kdykoliv to jde a vždy je děsně uražená,
když jí je vyndávám z pusy. Uznávám, jsem hrozná, když nechci, aby je můj
pes jedl. Moc, moc zlá panička. Mé chytré šibě brzy došlo, že jí nedovolím je
žrát, natož si je brát domu. A tak vymyslela šibí plán. V nestřeženém okamžiku
si nacpala kamen (největší co šlo) do tlamičky a hrála si v klidu dál. Aniž
bych cokoliv tušila, vzala jsem jí do náruče a nesla po schodech do bytu a
ještě jsem se zdržela při povídání se sousedkou. Celou dobou byla Šejminka
naprostý anděl (mělo mě zarazit, že se tak chovala poprvé). Přibližně pět minut
dokázala bez jakékoliv známky kousání, držet tajně velký kamen v puse. To
bylo překvapení, když jsem jí položila doma na zem a ona vyplivla kamen s výrazem
„ha, to jsem tě přelstila“. Aniž bych dokázala zareagovat, kamen znovu vzala a
frnk s ním pod postel. Kamen jsem jí nechala a ten výraz hrdosti, že to
dokázala, ten výraz nikdy nezapomenu…
Slepice – od té
doby, co máme šibu, babičky slepice snášejí čím dál méně. Jakákoliv spojitost
mi ovšem uniká:)Rozhodně to nebude tím, že jakmile je Šejminka vidí, jde po nich. Ale ne, že by
je chtěla sníst, ona si s nimi chce hrát. To ovšem hloupé slepice
nedovedou pochopit. Copak, když někoho honíte po zahradě, chcete ho zakousnout?
Nesmysl, že? :) Jenže slepice toho měly jednoho dne dost a tak se proti šibě spolčily. (teď
vážně mluvím pravdu) Když byla šiba v rohu, obstoupilo ji asi pět slepic
s kohoutem. Šejmince bylo tenkrát asi 5 měsíců a rozhodně nepočítala s tím,
že slepice vytvoří proti-šibí odbory. Najednou byla z nebojácné šiby
vystrašená šiba. Vůbec nevěděla, co má dělat a nehnula se ani o píď. Je pravda,
že jsem se v té chvíli o ní bála, takže jsem jí zachránila. Kdo by čekal,
že se Šejmi poučí, ten se mýlí. Zrovna jsem si o víkendu musela jít koupit
vajíčka do Kaufu:)
Prostě šiba.
Komentáře
Okomentovat