Shiba-inu
Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu,
to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že
ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu
pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou.
Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má
jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má
tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit
jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu
hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna
malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a
nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj
děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já je už jako malá chodila
krmit. Takže vážně vím, jak vypadá liška. Tohle není liška, tohle je shiba.
Zlobivá, krásná shiba.
A když už si myslím, že mě nic nepřekvapí, tak přijde paní,
která mi povídá: „vy máte ale krásného kříženečka.“. Najednou to srovnání
s liškou nepůsobí tak hrozně:)
Liška x šiba. S přirovnáním shiby k lišce se potýkají
všichni majitelé shib. Vždyť se dají i na internetu koupit trička
s nápisem: Můj pes není liška“.
Ale co s tím? Nic, vždyť je to úplně jedno….
Liška (ale dalo to fušku najít nějakou, která nevypadá jako shiba:)
Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu
A me se to prirovnani treba libi... libi se mi, ze to je takova listicka a je i stejne mazana ;)
OdpovědětSmazatMně se to taky líbilo :-) Byla to taková naše lištička. Taky jsme si ji pořídili někdy v roce 1996, takže to byla raritka. S popisem shiby souhlasím, taková jiná šelmička. Přivolání byla dobrodružná detektivka občas s prvky trilleru :-D , ale já ji prostě vždycky pustila na volno. Nějak to časem pak pochopila, že mě fakt nebaví ji nahánět a s vyšším věkem začala poslouchat. Na vodítku se naučila netahat, sedni, lehni, čekej... a to stačilo. Víc jsem od ní nepotřebovala. Nikdy si nic nevzala bez dovolení, ani když jsem nechala oběd na tácu (v posteli) ona u mě ležela, a když jsem odskočila, byla úplně ve stejné poloze. V tomhle byla úžasná. A milovala olizovat nohy :-) Byla s námi 16 let než odešla do věčných lovišť. Teď do budoucna zase uvažuji, že bych si pořídila shibi holcicku.
OdpovědětSmazatAj my máme shibaka. Je strašne prituľny ale k cudzím ľuďom je veľmi zlý, čo má trápi.
OdpovědětSmazat