Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.

Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…

No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já je už jako malá chodila krmit. Takže vážně vím, jak vypadá liška. Tohle není liška, tohle je shiba. Zlobivá, krásná shiba.

A když už si myslím, že mě nic nepřekvapí, tak přijde paní, která mi povídá: „vy máte ale krásného kříženečka.“. Najednou to srovnání s liškou nepůsobí tak hrozně:)

Liška x šiba. S přirovnáním shiby k lišce se potýkají všichni majitelé shib. Vždyť se dají i na internetu koupit trička s nápisem: Můj pes není liška“.

Ale co s tím? Nic, vždyť je to úplně jedno….