Přeskočit na hlavní obsah

Jak udělat ze šiby mazlícího psa


Shiby, alespoň, co takhle slyším a vidím, nejsou žádní mazlící psi. Mají rádi svůj prostor a svůj klid. Nechají se hladit „pouze“, když jsou na posteli schoulené do klubíčka nebo když leží na zemi. Ale ve chvíli, kdy je chcete vzít do náruče, je zle. To pak vydávají takový zvuk, který ani popsat nelze a snaží se dělat vše proto, aby se znovu dostaly na zem. Je ale zajímavé, že nosit se kvůli důležitým věcem jim nevadí. Šejmi se s radostí nechala vzít do náruče, když chtěla koukat z okna. Nošení po schodech na venčení jí také nečinilo žádné obtíže. Ale když jsem si chtěla sednout, vzít jí do náruče a hrát si s ní… Docela „smutné“, když máte doma štěňátko, co se nerado mazlí.

Je to divné, ale můj největší zážitek, kdy se nechala chovat, byl, když jí bylo zle a celou noc zvracela. Vždy po zvracení za mnou přišla a chtěla, abych ji chovala, do doby než se jí zase udělalo špatně. Držela jsem ji v náručí, hladila a ona na mě koukala tak, že na to nikdy nezapomenu.


Hned jak jí bylo dobře, opět chování nepřipadalo v úvahu. Shodou okolností jsme ale začali mít problém s pamlsky (ale o tom někdy příště), který následně vyřešil náš problém s chováním.

Takže jak na to: Když jsme chtěli chovat Šejminku, vzali jsme ji do náruče i s pamlskem z buvolí kůže (aby jí vydržel co nejdéle). Šejmi se tedy chovala a přitom jedla pamlsek, aniž by si uvědomovala, že je chována. No a my jsme ji při tom mohli krásně hladit. Prostě potravní motivace i na mazlení (s těma Šibama je to prostě složité). To jsme dělali tak dlouho, dokud se nenaučila chovat bez vztekání.

Zní to jednoduše, co? Ale to by nesměla být šiba, aby ji to po nějaké době opět nepřešlo. A zrovna tento týden. Takže zase všechno od začátku…

Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu 

Komentáře

  1. No my sme naši šibu chovali a nosili v náruči od mala každý den. ze začátku pohoda ale jak rostl tak začal vrčet a cenit zuby. Tak sme mu nejdřív říkali "nesmíš", když ani to nepomáhalo tak dostal po čumáku nebo po prdeli, tak jak vždy když se o něco takového pokusí. Časem to vzdal. Dnes je mu skoro rok a před týdnem mi poprvé usnul na klíně. Ty pamlsky jsme nejdřív taky zkoušeli ale nic si nechtěl vzít. Ani když ho sprchujeme nebo češeme, je prostě uražený a nic nechce :-D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

20 základních pravidel výcviku pozitivní motivací

V tomto článku se budu věnovat základům pozitivní motivace. Tedy všemu, co byste měli znát, než se dáte do tohoto typu výcviku.


Pozitivní motivace vychází z toho, že odměna tvoří chování, zatímco trest chování zastavuje. Trestem tedy nikdy nevytvoříte chování u psa!Při výcviku se používají pamlsky několika hodnot. Doporučuje se při učení nového cviku používat pamlsky nejvyššího řádu, a pro opakování již pamlsky nižšího řádu.Psovi se slovem označuje začátek a konec výcviku. Například: "CVIČÍME" a po skončení: "KONEC CVIČENÍ, VOLNO". Odměňováno je žádoucí chování. Nežádoucímu chování se předchází.Odměňují se jednotlivé kroky. Například je naším cílem dostat psa na bedýnku. Upřeně koukáme na bedýnku a odměňujeme vše, co vede psa k dosáhnutí tohoto cíle. Tedy napřed samotný jeho pohled na bedýnku, očuchání, položení packy apod.Po odměně následuje restart. Pes položí packu na bedýnku, odměníte i tento mezikrok a následně hodíte další pamlsek do dálky a řeknete: "Hl…

Zkouška nervů paničky

Panička si na víkend pozvala na naši chaloupku pro mě zcela cizí lidi. Vůbec nechápu, co jí to napadlo. Navíc se mě ani nezeptala, což již samo o sobě je donebevolající. Myslím, že jí už dlouho dávám jasně najevo, že ta chalupa je moje, ale ona je prostě úplně natvrdlá a nechápe to. Ti divní lidi pořád do ní něco nalévali a ona byla nějaká veselá, což se mi nelíbilo, protože se mi věnovala méně, než obvykle. Moc jsem to nepochopila. Zapíjeli prý nějakého narozeného Filípka. No ale co je mě do nějakého Filipa? A to ani nemluvím o tom, že už ho tento týden zapíjela třikrát. Takže jistě chápete, že jsem byla celý víkend rozhořčená, a když už ti lidi konečně vypadli, tak jsem se paničce chtěla pomstít. Prostě dát jasně najevo, kdo je tady pánem. Chvíli jsem přemýšlela jak, ale nakonec se příležitost naskytla sama. Panička mě totiž vzala ke své tetě na návštěvu. A normálně si myslela, že si tam budu hrát a budu hodná. No, tak to tedy fakt ne. Začala jsem vymýšlet lumpárny, zatímco panička…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…