To štěně už určitě útočí

Psát tento článek zrovna ve chvíli, kdy koukám na spící hodnou šibu, schoulenou do klubíčka s tím nejroztomilejším výrazem, bude asi pěkná fuška, ale… Musím se vrátit do nedávné doby, kdy byla doslova na zabití. Ano, úžasná, sladká, roztomilá šiba je občas na zabití. Vlastně od doby, co ji máme, byla takovej zlobivej kousací typ. Možná pro nás mělo být varováním, když jsme si pro Šejminku jeli a paní Petrusová se nás ptala, zda se nechceme podívat i na jiná štěňátka. Ani omylem! Vezli jsme si to nejakčnější a nejzlobivější štěňátko z celého vrhu. A zlobí každý den svého života, ale s takovým andělským výrazem, že se na ni nelze zlobit.

Zvláště kolem třetího-čtvrtého měsíce byla vážně šílená. Kousala co viděla a nejraději naše nohy a ruce. Vždycky přišla, kousla do nás a zalezla pod postel. Občas ji chytl takovej rapl, že byla půl hodiny v kuse naprosto nezkrotitelná, lítala po celém bytě šílenou rychlostí a mezi tím lítáním si vždy do někoho kousla. Po určité době už jen kousala a čekala, co uděláme. Na začátku to vypadalo jako hra, a tak jsme tomu nevěnovali takovou pozornost. Vždy jsme řekli „nesmíš“ a tím jsme skončili. A ona mooooc dobře věděla, že nesmí, ale uznejte, že to ji nemohlo odradit.

Byly ovšem chvíle, kdy jsem byla přesvědčena, že už na nás útočí. Já to brala jako útok, dost bolavý útok, přítel pořád trval na tom, že si chce hrát. S odstupem času už vím, že si vážně chtěla jen hrát. Také vím, že to kousání bylo nejintenzivnější v době, kdy jí rostly zoubky.

Takže pro všechny, kteří se mě na to již ptali: je to normální a určitě to přejde. Ale rozhodně to nepodceňujte!!! Štěně musí vždy vědět, že dělá něco špatně. Pokud si s ním hrajete a ono do vás začne kousat, okamžitě ukončete hru.

My jsme její agresivní hrací útoky, v té nejhorší fázi, vyřešili tím, že jsme ji zavírali do přepravky (ta věta zní hůř, než jak to bylo). Tuto metodu nám poradila cvičitelka. Když začala hodně útočit, řekli jsme „nesmíš“ a dali ji do přepravky. Podotýkám, že přepravku má od malička spojenou s pozitivními zážitky. Má ji v bytě, často v ní spí, má ji spojenou s tím, že v ní jede na výlet. Přepravku tedy miluje a nebere ji jako trestací místo! Myslím, že tohle je hodně důležité. Když hodně zlobila, šla do přepravky, ale byla tam vždy jen chvíli. Prostě jen tak dlouho, aby se zklidnila. Řekněme dvě minuty. Párkrát jsme to udělali a pes je najednou „anděl“ No, občas ty kousací chvíle má pořád, ale hlavně, když jí bolí zuby. Je hlavně dobré, že má rozlišeno, kdy je přepravka za trest a kdy za odměnu. Když vezmu přepravku a dám ji ke dveřím, tak ví, že se jede na výlet a dobrovolně a s radostí do ní zaleze. Když do mě kouše a vezmu přepravku, tak se kolikrát sama zklidní, protože ví, že je to za trest. Někdy když zlobí, tak si to sama uvědomí a za trest zaleze do přepravky sama, úplně dobrovolně. No, takových chvil je opravdu málo:) 

Závěr: štěňátka prostě zlobí, štěňátka vás budou kousat, šibí štěňátka jsou hrozní kousací paličáci. Vždy určovat mantinely chování! Ukončovat hru, když pes začne zlobit! Trestat vždy s rozmyslem (hranice je velmi křehká)!!!!!!

Pozn. Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu