Přeskočit na hlavní obsah

To štěně už určitě útočí


Psát tento článek zrovna ve chvíli, kdy koukám na spící hodnou šibu, schoulenou do klubíčka s tím nejroztomilejším výrazem, bude asi pěkná fuška, ale… Musím se vrátit do nedávné doby, kdy byla doslova na zabití. Ano, úžasná, sladká, roztomilá šiba je občas na zabití. Vlastně od doby, co ji máme, byla takovej zlobivej kousací typ. Možná pro nás mělo být varováním, když jsme si pro Šejminku jeli a paní Petrusová se nás ptala, zda se nechceme podívat i na jiná štěňátka. Ani omylem! Vezli jsme si to nejakčnější a nejzlobivější štěňátko z celého vrhu. A zlobí každý den svého života, ale s takovým andělským výrazem, že se na ni nelze zlobit.

Zvláště kolem třetího-čtvrtého měsíce byla vážně šílená. Kousala co viděla a nejraději naše nohy a ruce. Vždycky přišla, kousla do nás a zalezla pod postel. Občas ji chytl takovej rapl, že byla půl hodiny v kuse naprosto nezkrotitelná, lítala po celém bytě šílenou rychlostí a mezi tím lítáním si vždy do někoho kousla. Po určité době už jen kousala a čekala, co uděláme. Na začátku to vypadalo jako hra, a tak jsme tomu nevěnovali takovou pozornost. Vždy jsme řekli „nesmíš“ a tím jsme skončili. A ona mooooc dobře věděla, že nesmí, ale uznejte, že to ji nemohlo odradit.

Byly ovšem chvíle, kdy jsem byla přesvědčena, že už na nás útočí. Já to brala jako útok, dost bolavý útok, přítel pořád trval na tom, že si chce hrát. S odstupem času už vím, že si vážně chtěla jen hrát. Také vím, že to kousání bylo nejintenzivnější v době, kdy jí rostly zoubky.

Takže pro všechny, kteří se mě na to již ptali: je to normální a určitě to přejde. Ale rozhodně to nepodceňujte!!! Štěně musí vždy vědět, že dělá něco špatně. Pokud si s ním hrajete a ono do vás začne kousat, okamžitě ukončete hru.


My jsme její agresivní hrací útoky, v té nejhorší fázi, vyřešili tím, že jsme ji zavírali do přepravky (ta věta zní hůř, než jak to bylo). Tuto metodu nám poradila cvičitelka. Když začala hodně útočit, řekli jsme „nesmíš“ a dali ji do přepravky. Podotýkám, že přepravku má od malička spojenou s pozitivními zážitky. Má ji v bytě, často v ní spí, má ji spojenou s tím, že v ní jede na výlet. Přepravku tedy miluje a nebere ji jako trestací místo! Myslím, že tohle je hodně důležité. Když hodně zlobila, šla do přepravky, ale byla tam vždy jen chvíli. Prostě jen tak dlouho, aby se zklidnila. Řekněme dvě minuty. Párkrát jsme to udělali a pes je najednou „anděl“ No, občas ty kousací chvíle má pořád, ale hlavně, když jí bolí zuby. Je hlavně dobré, že má rozlišeno, kdy je přepravka za trest a kdy za odměnu. Když vezmu přepravku a dám ji ke dveřím, tak ví, že se jede na výlet a dobrovolně a s radostí do ní zaleze. Když do mě kouše a vezmu přepravku, tak se kolikrát sama zklidní, protože ví, že je to za trest. Někdy když zlobí, tak si to sama uvědomí a za trest zaleze do přepravky sama, úplně dobrovolně. No, takových chvil je opravdu málo:) 



Závěr: štěňátka prostě zlobí, štěňátka vás budou kousat, šibí štěňátka jsou hrozní kousací paličáci. Vždy určovat mantinely chování! Ukončovat hru, když pes začne zlobit! Trestat vždy s rozmyslem (hranice je velmi křehká)!!!!!!

Pozn. Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality
Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejmin…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…

Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…