Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsme dělali na pozitivce „šibu“


Včera jsme na pozitivce hráli přivolávací hru „call once“. Hra je určena k upravení kontaktu s cizími lidmi a k posílení přivolání.

Jak se hraje: lidé stojí v kruhu, uprostřed kruhu je pes. Postupně každý člověk z kruhu volá na psa jménem, a když pes k němu přiběhne, dostane pamlsek. Jakmile pamlsek dojí, přivolává psa další člen kruhu. Pes běží za tím, kdo zavolá jeho jméno. Tím se učí jíst od cizích lidí, ale zvyšuje se i jeho reakce na přivolání. Začíná se v menším kruhu, a čím to psům lépe jde, tím více se zvětšuje průměr kruhu.

V první chvíli mě napadlo, zda je žádoucí, aby můj pes jedl od cizích lidí. Vím, že na některých cvičácích se jako základ učí se nikdy nenechat krmit od cizího člověka. Ale bylo mi vysvětleno, že je to naopak žádoucí. Je to praktičtější. Když o tom tak přemýšlím, je pravda, že častěji se vyskytuje situace, kdy Šejmi nekrmím já a neumím si představit, že by si nevzala žrádlo od mých rodičů, bratrů, apod. Nemluvě o tom, že kdyby se nám něco stalo, nebo jsme jeli na dovolenou, Šejmi by si od nikoho jiného nevzala jídlo. Tyto situace jsou rozhodně častější než to, že nám chce někdo otrávit psa. Nemluvě o tom, že když ho bude chtít otrávit, stejně to udělá.

Teď ale zase ke hře. Je to jedna z lehčích her. To se projevilo tak, že to všem psům moc hezky šlo. Všichni lítali sem a tam v kruhu a brali si pamlsky od kohokoliv. Prostě kdo přivolal, za tím pes běžel.

To by ale nesměla být šiba, aby zas neměla problém se základní, triviální hrou. Na začátku sice přiběhla na první zavolání, ale pak jí to zřejmě přestalo bavit a vymyslela si vlastní hru: přiběhnu k tomu, kdo se mi v této chvíli líbí nejvíc a u toho už zůstanu. Svůj plán hned zrealizovala a dost dlouho na něm trvala. Když začala mít pocit, že by jako měla něco dělat, tak se rozhodla vyjít z kruhu, vzít to zezadu a zefektivnit pamlskování tím, že vlezla „cizímu“ člověku do pamlskovníku a rychle do sebe mňamky futrovala. Pak si řekla, že by mohla trochu vyluxovat koberec, lehla si a postupně do sebe nasávala drobky z pamlsků z předchozích her. (Já tyhle její chvíle miluju, protože tohle fakt nikdo jinej nevymyslí).

Nakonec jsme se ke hře postavili čelem, zúžili jsme kruh, a zatímco ostatní psy jsme odměňovali až při přiběhnutí pro pamlsek, u Šejminky jsme odměnili pouhé otočení na volajícího. Musím s bolestí na srdci přiznat, že mé volání ignorovala nejvíce. Asi si říkala, že na ni doma křičím dost, že bych jí mohla dát alespoň na cvičáku pokoj. Díky užšímu kruhu a odměňování alespoň za otočení Šejmi nakonec hru pochopila, a tak jsme mohli kruh pomalu rozšiřovat a nakonec odměňovat až když přišla k volajícímu.


Když hra skončila, lehla si a dalších 15 minut luxovala plížením koberec od drobků z pamlsků. Prostě šiba podle hesla „Čistota vždy až na prvním místě“.



Pozn. Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

20 základních pravidel výcviku pozitivní motivací

V tomto článku se budu věnovat základům pozitivní motivace. Tedy všemu, co byste měli znát, než se dáte do tohoto typu výcviku.


Pozitivní motivace vychází z toho, že odměna tvoří chování, zatímco trest chování zastavuje. Trestem tedy nikdy nevytvoříte chování u psa!Při výcviku se používají pamlsky několika hodnot. Doporučuje se při učení nového cviku používat pamlsky nejvyššího řádu, a pro opakování již pamlsky nižšího řádu.Psovi se slovem označuje začátek a konec výcviku. Například: "CVIČÍME" a po skončení: "KONEC CVIČENÍ, VOLNO". Odměňováno je žádoucí chování. Nežádoucímu chování se předchází.Odměňují se jednotlivé kroky. Například je naším cílem dostat psa na bedýnku. Upřeně koukáme na bedýnku a odměňujeme vše, co vede psa k dosáhnutí tohoto cíle. Tedy napřed samotný jeho pohled na bedýnku, očuchání, položení packy apod.Po odměně následuje restart. Pes položí packu na bedýnku, odměníte i tento mezikrok a následně hodíte další pamlsek do dálky a řeknete: "Hl…

Zkouška nervů paničky

Panička si na víkend pozvala na naši chaloupku pro mě zcela cizí lidi. Vůbec nechápu, co jí to napadlo. Navíc se mě ani nezeptala, což již samo o sobě je donebevolající. Myslím, že jí už dlouho dávám jasně najevo, že ta chalupa je moje, ale ona je prostě úplně natvrdlá a nechápe to. Ti divní lidi pořád do ní něco nalévali a ona byla nějaká veselá, což se mi nelíbilo, protože se mi věnovala méně, než obvykle. Moc jsem to nepochopila. Zapíjeli prý nějakého narozeného Filípka. No ale co je mě do nějakého Filipa? A to ani nemluvím o tom, že už ho tento týden zapíjela třikrát. Takže jistě chápete, že jsem byla celý víkend rozhořčená, a když už ti lidi konečně vypadli, tak jsem se paničce chtěla pomstít. Prostě dát jasně najevo, kdo je tady pánem. Chvíli jsem přemýšlela jak, ale nakonec se příležitost naskytla sama. Panička mě totiž vzala ke své tetě na návštěvu. A normálně si myslela, že si tam budu hrát a budu hodná. No, tak to tedy fakt ne. Začala jsem vymýšlet lumpárny, zatímco panička…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…