Přeskočit na hlavní obsah

Jak dostat pozitivkou turbo-myš ven



Šejmi měla období, kdy byla úplnej blázen
(u některých členů naší rodiny tento stav přetrvává dodnes), prostě turbo-myš. Lítala pořád sem a tam a nejraději ve chvíli, kdy se měla jít venčit. Vždy nastal ten samý scénář, vypadala, že chce jít ven, my jsme se zvedli, šli ke dveřím, oblékli se, a když jsme jí chtěli dát vodítko, frnkla pod postel. Po chvíli zvědavostí vylezla a následně zase frnk. A to dělala x minut v kuse, než jí to přestalo bavit. Tento stav byl přímo na zabití ve chvíli, kdy jsme měli naspěch kvůli nějaké pracovní schůzce. Chvíli jsme to řešili tím, že jsme jí řekli: „ahoj“ a dělali, že odcházíme, otevřeli vchodové dveře (často je za sebou i zavřeli) a čekali, až Šejmi přijde sama. A to většinou udělala. Tuhle hru jsme ale potřebovali nějak ukončit, bylo to pro nás hodně náročné.

Využili jsme tedy pozitivky (viz. článek: pozitivka úvod). Vždy, když jsme se chystali jít ven, stáli jsme nehnutě s vodítkem na místě, a když se na nás Šejmi podívala, zacvakali jsme dvakrát karabinkou od vodítka (naším cílem bylo, aby si Šejmi sedla a my jsme jí mohli dát vodítko). Po cvaknutí jsme nehnutě stáli a koukali na ni. Ona už věděla, že po ni něco chceme. Hned jak si sedla (ani to dlouho netrvalo) jsme ji pochválili a odměnili pamlskem. Tohle jsme před každou procházkou opakovali. Tedy žádné honění psa pod postelí. Nehnutě stát, dvakrát cvaknout vodítkem, a když si pes sedne, pochválit a odměnit. Teď už ji díky tomu nemusíme nikde honit a hodiny přemlouvat, aby šla ven. Když vezmeme vodítko, nemusíme již ani cvaknout a ona si automaticky sedne.


Zde je nutné si uvědomit, co chceme dosáhnout. My jsme chtěli dosáhnout toho, aby pes nelítal hodiny po bytě, když se má jít venčit, toho jsme dosáhli. Naším cílem nebylo, aby si po každém cvaknutí nebo sebrání vodítka sedla. Pokud bychom toho chtěli dosáhnout, zvládli bychom to větším výcvikem.

Pozn. Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

20 základních pravidel výcviku pozitivní motivací

V tomto článku se budu věnovat základům pozitivní motivace. Tedy všemu, co byste měli znát, než se dáte do tohoto typu výcviku.


Pozitivní motivace vychází z toho, že odměna tvoří chování, zatímco trest chování zastavuje. Trestem tedy nikdy nevytvoříte chování u psa!Při výcviku se používají pamlsky několika hodnot. Doporučuje se při učení nového cviku používat pamlsky nejvyššího řádu, a pro opakování již pamlsky nižšího řádu.Psovi se slovem označuje začátek a konec výcviku. Například: "CVIČÍME" a po skončení: "KONEC CVIČENÍ, VOLNO". Odměňováno je žádoucí chování. Nežádoucímu chování se předchází.Odměňují se jednotlivé kroky. Například je naším cílem dostat psa na bedýnku. Upřeně koukáme na bedýnku a odměňujeme vše, co vede psa k dosáhnutí tohoto cíle. Tedy napřed samotný jeho pohled na bedýnku, očuchání, položení packy apod.Po odměně následuje restart. Pes položí packu na bedýnku, odměníte i tento mezikrok a následně hodíte další pamlsek do dálky a řeknete: "Hl…

Zkouška nervů paničky

Panička si na víkend pozvala na naši chaloupku pro mě zcela cizí lidi. Vůbec nechápu, co jí to napadlo. Navíc se mě ani nezeptala, což již samo o sobě je donebevolající. Myslím, že jí už dlouho dávám jasně najevo, že ta chalupa je moje, ale ona je prostě úplně natvrdlá a nechápe to. Ti divní lidi pořád do ní něco nalévali a ona byla nějaká veselá, což se mi nelíbilo, protože se mi věnovala méně, než obvykle. Moc jsem to nepochopila. Zapíjeli prý nějakého narozeného Filípka. No ale co je mě do nějakého Filipa? A to ani nemluvím o tom, že už ho tento týden zapíjela třikrát. Takže jistě chápete, že jsem byla celý víkend rozhořčená, a když už ti lidi konečně vypadli, tak jsem se paničce chtěla pomstít. Prostě dát jasně najevo, kdo je tady pánem. Chvíli jsem přemýšlela jak, ale nakonec se příležitost naskytla sama. Panička mě totiž vzala ke své tetě na návštěvu. A normálně si myslela, že si tam budu hrát a budu hodná. No, tak to tedy fakt ne. Začala jsem vymýšlet lumpárny, zatímco panička…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…