Přeskočit na hlavní obsah

Pes je pánem člověka

„Pes je přítel člověka.“, tak to je fráze, kterou se nám snaží podstrčit psí lobby. Správně to má být: „Pes je pánem člověka.“, protože jinak si nemůžu vysvětlit to, co se u nás už dva měsíce děje. Přivezli jsme si krásné štěňátko shiba-inu. Už v autě nás ale mělo zarazit, že nepláče po mamince, nemá strach, a že neustále lítá sem a tam a vynucuje si pozornost do té doby úplně cizích lidí. Hodinu poté, co shiba získala nový domov, my jsme o domov přišli. Naše místo v bytě se smrsklo na velikost 180x200, což je přesně velikost naší postele, kterou jsme zatím ubránili. Říkám zatím, protože štěně i přes opakované snahy na ni ZATÍM nevyskočí. To, co se děje pod postelí je nám velká neznámá. Ozývají se tam divné zvuky, které naznačují nahlodávání konstrukce postele. Občas je pod postelí podezřelé ticho, které zřejmě souvisí s tím, že se nám z boxu na kapesníky ztrácejí čistonosopleny. Ano, hádáte správně, naše shiba si pod postelí zřejmě dělá hnízdo. Můžeme jen doufat, že nenaklade vajíčka a nebudeme mít v bytě shibí kolonii.

Chytrá shiba brzo pochopila, že je pánem celého vesmíru, a že když pískne, hned naklušeme. Jsme přece její poddaní, ne? Nejraději píská pod oknem, protože děsně touží po tom sledovat, co se děje na ulici. Chvíli odoláváme, ale když nás z toho kňučení bolí hlava, jdeme ji tedy vyzvednout na parapet. Ale přece ji tam nenecháme samotnou, vždyť spadne. Takže tam celé hodiny stojíme s ní. Dokonale známe veškeré poměry v ulici. Víme, kdo má psa, kolikrát se každý pes venčí, jakou má stolici, víme, kolik lidí na ulici kouří a co dělají lidé, když prší. To, že musím pracovat a nestíhám deadliny shibu absolutně nezajímá.




Když už se dokocháme ruchem velkoměsta, chceme se jít vyvenčit. Samozřejmě chce jít jenom shiba, ale to je jako kdybychom chtěli my. Ten pravý boj nás teprve čeká až venku. Zahrádku, která původně patřila několika bytovým jednotkám shiba úplně vyvlastnila. Na každém metru má svoji vlastní díru, takže se ze zahrádky pomalu stává golfové hřiště. Největší sranda je okusovat keře. Pomalu se z nás stávají botanici. Již víme, které keře jsou jedovaté a co by psi fakt jíst neměli. Shibě jsou ale naše znalosti přírody ukradené, a tak okusuje vše, co vidí. Zjišťujeme, že psí víno zas tak jedovaté není. Domu si odnášíme hlínou obalenou kousající kuličku, kterou jsme předtím hodinu honili po zahradě, protože se ta potvora nedá chytit.
To, že neustále vyndaváme psa ze všech děr v bytě, jsme si zvykli poměrně rychle. Díry jsme totiž ucpali karimatkami mých bratrů, které tímto zdravím. Snad nepočítají s jejich navrácením, vzhledem k jejich okousanému stavu. Zvykli jsme si i na to, že shiba je ta, co řídí náš čas a dokonce i na to, že napřed jí pes a pak až pán. Tedy vlastně napřed jí pán a pak až my.


Ale to bohužel není vše. Přidávám pár postřehů o věcech, které se změní, když si pořídíte psa:
  •           vaše slovní zásoba se smrskne na slova: FUJ, NESMÍŠ
  •           již nikdy nedokoukáte svůj oblíbený pořad v televizi
  •           v kapsách už máte pouze psí žrádlo, peníze jakoby zmizely
  •        vaše stránka na Facebooku už je pouze na psí téma
  •           ve vaší domácnosti už žere pouze pes a auto
  •           místo lososa k večeři už jíte pouze párky
  •           vaše internetové nákupy se z elektroniky a oblečení přesouvají na potřeby pro psy
  •           již máte věrnostní kartu na serveru pro psy
  •           pes začíná být dražší na údržbu než žena (na této větě si trvám!!!)
  •           všechna vaše trička mají díry
  •           povlečení má díry
  •           plynové topení má díry
  •           kabely mají díry
  •           ponožky mají přirozené větrání
  •           děkujete za každé ráno, kdy se probudíte bez psa v posteli
  •           konečně víte na co je očkování proti tetanu
  •           znáte všechny lidi v ulici. Bohužel i ty, které znát nechcete
  •           30 korun u doktora je prd, oproti 2 500 za vyšetření psa
  •           stmelíte si partnerský vztah, díky společnému cíli, kterým je boj o přežití
  •           naučíte se otvírat psí tlamu bez svěráku
  •           vyběhnete 4 patra ve světovém rekordu
  •           budou vás bolet všechny klouby a svaly po vyběhnutí 4 pater ve světovém rekordu

       

Zbývá tedy dodat jediné:  …---…, …---…, …---…, …---…


Pozn. Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu

Komentáře

  1. https://www.youtube.com/watch?v=tEeH0NeuBMU&feature=autoshare

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. Náhodou ona se občas i zastaví. Ale to jen proto, aby vymyslela další kravinu :)

      Vymazat
  3. Přejeme hodně štěstí a radosti při životě se šibákem. Jenom z vlastní zkušenosti, šibu je třeba začít vychovávat dříve než ostatní plemena. Je to sice paličáček a neposlucha, ale mantinely nastavené v mládí, a to mluvím o věku už cca 2-3 měsíce, dodržuje dlouho. U nás zatím 3 roky. V mládí jsme si vyjasnili, že postel je jenom moje a od té doby nemá pokušení na tom něco měnit. Jasně, venku se nedá odvolat, občas trpí provozní hluchotou. Ale do postele neleze, veči neničí. :D A jinak pozdravuje můj šibák, který mi tu už hodinu leží u nohou a poctivě si okusuje tlapky. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky zdravím šibáka a jeho páníčka:) Vím, vím, my ji cvičíme od doby, co jsme si ji dovezli od chovatele (Budu muset ten blog začít pořádně psát), ale postel jsme neubránili. Možná to ale bylo tím, že jsme ani nechtěli ;) Hezký den....

      Vymazat
  4. BlueHost is one of the best web-hosting company with plans for all of your hosting needs.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výcvik pozitivkou úvod

Výcvik šib je téma samo o sobě. Objevují se názory, které říkají, že shibu prostě vycvičit nelze. Osobně se mi ale nejvíce líbí názor, že shibu nemá cenu cvičit, se šibou se musíte domluvit. Dnes už vím, že tenhle názor je nejbližší tomu, co se v reálu děje. Shiba je svá, paličatá, dělá věci s rozmyslem a nedělá věci, o kterých není přesvědčena, že mají význam. Není to žádný bláznivý ratlík, který bude skákat tak, jak pískáte. Na druhou stranu je shiba hrozně učenlivá, inteligentní. To jsou ty nejdůležitější předpoklady, se kterými se dá při výcviku pracovat. Foto: Petra Marečková http://psipark.cz/aktuality
Naše začátky ohledně výcviku byly trochu chaotické a dodnes mě to mrzí. Byli jsme, co se týče výcviku psů, úplní začátečníci. Naším cílem bylo vycvičit psa a moc jsme nepřemýšleli nad tím jak. Vybrali jsme klasický cvičák, který nám doporučila známá. Na ten cvičák chodíme dodnes, takže tu rozhodně neříkám, že to byla chyba, ale bereme ho spíše jako další krok k socializaci Šejmin…

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu?
Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. 
Je shiba vycvičitelný pes? Myslíte si,…

Můj pes není liška!

Shiba-inu

Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme.
Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné…
No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici lišky choval a já…